Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 161/2022-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 12.724,29 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se pro částku 68 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 12.656,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 19.6.2022 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 740 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Pro kapitalizovaný úrok ve výši 729,87 Kč, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 15.000 Kč od 3.1.2022 do 5.1.2022, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 12.724,29 Kč od 6.1.2022 do 30.1.2022, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 31.1.2022 do 8.3.2022, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 13.1.2022 do 8.3.2022, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

Odůvodnění:

I. Řízení se pro částku 68 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 12.656,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 19.6.2022 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 740 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Pro kapitalizovaný úrok ve výši 729,87 Kč, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 15.000 Kč od 3.1.2022 do 5.1.2022, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 12.724,29 Kč od 6.1.2022 do 30.1.2022, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 31.1.2022 do 8.3.2022, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 13.1.2022 do 8.3.2022, pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 12.724,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 729,87 Kč, s úroky a s úroky z prodlení specifikovanými v žalobním návrhu. Svůj nárok opíral o skutečnost, že dne 27.10.2016 uzavřel žalovaný s žalobcem rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 8.5.2019 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 15.000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 18.5.2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází (úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru a dále informace z některých společností patřících do skupiny anonymizováno). Protože žalovaný naplnil podmínky, byl kontokorent zablokován. Vzhledem k tomu, že došlo k závažnému porušení smluvních podmínek žalovaným, přistoupil žalobce dne 3.1.2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 15.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 729,87 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 1.10.2021 do 2.1.2022). O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný informován zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 33.1.2022. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne 6.1.2022 částku 2.275,71 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu dlužné pohledávky na úhradu jistiny kontokorentu.

V podání ze dne 25.8.2022 žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje žalobce ověřuje podle informací z klientových dokladů, údaje o finanční situaci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Žalobce u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Žalovaný uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 40.000 Kč (toto žalobce ověřil výpisem z účtu žalovaného, na který byla žalovanému vyplácena mzda). Žalobce si vyžádal dne 8.5.2019 úvěrovou zprávu, přičemž žalovaný byl nalezen v Bankovním registru klientských informací bez aktivních produktů. Žalobce dále uvedl, že kontokorent je chápán jako úvěr sloužící k překlenutí monmentální nepříznivé finanční situace žadatele, s tímto je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí. Čerpání kontokorentu probíhá prostřednictvím provádění transakcí na běžném účtu, tedy kdykoliv byl účet žalovaného přečerpán, došlo k čerpání kontokorentu. Poprvé byl kontokorent čerpán dne 15.3.2021. Pokud jde o splácení úvěru, jedná se o nesplátkový produkt a žalovaný byl zavázán hradit naúčtované úroky. Žalobce strhává úroky z kontokorentu za daný kalendářní měsíc z běžného účtu. Dle přehledu plateb ke kontokorentu je zjevné, že žalovaný nehradil naúčtované úroky od 1.10.2021.

V podání ze dne 25.8.2022 žalobce sdělil soudu, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 9.3.2022 částku 68 Kč. Tuto částku započetl žalobce na úhradu jistiny. Žalobce vzal zpět žalobu pro částku 68 Kč na jistinu, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení. Protože žalobce vzal žalobu částečně zpět v době, než soud začal ve věci jednat, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s ustanovením zastavil (výrok I.).

Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 17.6.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z výpisu z běžného účtu za období 1.2.2019 – 30.4.2019 soud zjistil příjmy a výdaje na běžném účtu žalovaného. V únoru 2019 činil příjem od zaměstnavatele 40.095,72 Kč, další příjmy žalovaného částka 3.004,16 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 41.335,63 Kč. V březnu 2019 činil příjem od zaměstnavatele 39.841,14 Kč, další příjmy žalovaného částka 1.002,81 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 45.625 Kč. V dubnu 2019 činil příjem od zaměstnavatele 39.958,89 Kč, další příjmy žalovaného částka 8.500 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 42.482,92 Kč.

Podle rámcové smlouvy číslo byla mezi žalobcem a žalovaným dne 27.10.2016 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby včetně platebních (běžný účet a debetní kartu).

Podle dodatku číslo ze dne 8.5.2019 poskytla banka žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15.000 Kč přečerpáním běžného účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet s tím, že kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání. Kontokorent je úročen úrokovou sazbou 18,9% RPSN je 20,69%. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí je 17.842,75 Kč.

Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal.

Dopisem ze dne 3.1.2022 žalobce vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů a to částky 15.854,16 Kč. Pokud částku neuhradí do 12.1.2022, bude na něj podána žaloba.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalobce uzavřel dne 27.10.2016 s žalovaným rámcovou smlouvu o bankovních službách. Dodatkem ze dne 8.5.2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru s možností přečerpání, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného do výše 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil povinnosti, jak bylo sjednáno, žalobce ukončil poskytování kontokorentu. Protože žalovaný dlužnou částku nesplatil, žalobce zesplatnil úvěr ke dni 3.1.2022 a vyzval žalovaného k uhrazení dluhu do 12.1.2022 dopisem ze dne 3.1.2022.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti na úvěr. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace žalobce z žádosti získal. Příjem žalovaného ve výši 40.000 Kč žalobce ověřil z výpisu z účtu za období od února do dubna 2019. Žalobce neuvedl, jaké měl žalovaný výdaje a z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se žalobce zajímal o výdaje žalovaného, případně, že by si výdaje žalovaného nějakým způsobem zjišťoval či ověřoval. Z předloženého výpisu z účtu za období únor až duben 2019 vyplývá, že výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy. Soud má za to, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, když se nezabýval a nezkoumal, jaké jsou výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2.343,71 Kč (2.275,71 Kč dne 6.1.2022 a 68 Kč dne 9.3.2022). Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 12.656,29 Kč (částka poskytnutá 15.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 2.343,71 Kč) a pro zbývající požadované úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.6.2022. Nárok se stal splatným 18.6.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.6.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.6.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 15.172,86 Kč (částku 12.656,29 Kč + úrok 729,87 Kč + 23,30 Kč – úrok 18,9% ročně z částky 15.000 Kč od 3.1.2022 do 5.1.2022 + 164,70 Kč – úrok 18,9% ročně z částky 12.724,29 Kč od 6.1.2022 do 30.1.2022 + 109,60 Kč – úrok 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 31.1.2022 do 8.3.2022 + 663,10 Kč – úrok 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do 19.10.2022 + 162,90 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 12.724,29 Kč od 13.1.2022 do 8.3.2022 + 663,10 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 12.656,29 Kč od 9.3.2022 do 19.10.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.157,39 Kč (jistina – 12.656,29 Kč + 501,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 12.656,29 Kč od 19.6.2022 do 19.10.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 87%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 13%. Poměr úspěchu tedy činí 74% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč (které žalobce požaduje) z toho 74% činí částka 740 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.