Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 161/2022-46

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 990 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení:

- ve výši 7,05 % ročně z částky 600 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,

- ve výši 7,5 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

- ve výši 8 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

- ve výši 8,75 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

- ve výši 9 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,

- ve výši 7,25 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,

- ve výši 7,5 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a

- s úrokem z prodlení z částky 600 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 5 390 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení

- ve výši 7,05 % ročně z částky 5 390 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,

- ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

- ve výši 8 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

- ve výši 8,75 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

- ve výši 9 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,

- ve výši 7,25 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,

- ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a

- s úrokem z prodlení z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení: - ve výši 7,05 % ročně z částky 600 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, - ve výši 7,5 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, - ve výši 8 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, - ve výši 8,75 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, - ve výši 9 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, - ve výši 7,25 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % ročně z částky 600 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a - s úrokem z prodlení z částky 600 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 5 390 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení - ve výši 7,05 % ročně z částky 5 390 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, - ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, - ve výši 8 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, - ve výši 8,75 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, - ve výši 9 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, - ve výši 7,25 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a - s úrokem z prodlení z částky 5 390 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 25. 2. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 5 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „ ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států příjmení. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení , tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné.

6. Z ust. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 390 Kč, a to v 27 týdenních splátkách po 570 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 27 týdnů 460,9 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smlouva o půjčce na č. l. 21, smluvní podmínky na č. l. 24 Žalovaný celkem uhradil věřiteli na tento svůj dluh částku 9 400 Kč /viz tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. právnická osoba, postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na zahraniční právnická osoba anonymizováno, sídlem adresa, a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávky v elektronickém systému příjmení a dále smlouva o postoupení pohledávky ve správním deníku soudu pod sp. zn. spisová značka Postoupení pohledávky bylo vždy žalovanému dopisem oznámeno /viz dopis na č. l. 15 včetně poštovního podacího archu na č. l. 17 a dopis na č. l. 22 včetně poštovního podacího archu na č. l. 16 Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 23 včetně dokladu o odeslání na č. l. 18 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení , (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Postoupení pohledávky, pak již bylo posuzováno podle o. z. účinného od 1. 1. 2014, když k postoupení došlo až za účinnosti tohoto předpisu.

9. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

10. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. ), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Žalovaný ovšem na jistinu vrátil toliko 9 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla dle ustanovení a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. a násl. obč. zák.

13. Žaloba je tedy důvodná v části týkající se zaplacení částky 600 Kč s příslušenstvím, která představuje žalovaným neuhrazenou část jistiny půjčky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně. Soud má ovšem za to, že žaloba není důvodná v části týkající se sjednaného souhrnného poplatku. Soud konstatuje, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 5 390 Kč, za poskytnutí jistiny 10 000 Kč, která měla být vrácena v 27 týdenních splátkách po 570 Kč. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 150,14 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2007 okolo 12,94 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než jedenáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

14. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 600 Kč představující nesplacenou jistinu půjčky. Soud tak započítal dílčí úhrady žalovaného provedené do data prvního postoupení pohledávky ve výši 9 400 Kč oproti jistině dluhu, a nikoli nejprve oproti nároku na souhrnný poplatek, když soud posoudil smluvní ujednání o tomto poplatku za absolutně neplatné. Pokud totiž bylo ujednání o souhrnném poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohl na tento právní titul žalovaný provádět žádné úhrady. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.

15. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. a 2 obč. zák. při použití ust. , v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalobkyni tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení toliko z přiznané částky 600 Kč s ohledem na shora uvedené závěry soudu. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části a kterému by tak náhrada nákladů náležela, v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.