Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 31/2022-50
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 600 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 600 Kč od datum do datum, částky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 4 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 600 Kč od [datum] do [datum], částky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 4 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 600 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne datum na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč, jistina a poplatek byly splatné ke dni datum. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to příjmení, kdy žalobkyně má za to, že jde o prostý elektronický podpis. Žalovaný neuhradil na předmětnou smlouvu dosud ničeho, celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 10 600 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 500 Kč, tj. celkem 13 100 Kč Smluvní pokuta byla vyčíslena na 4 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání s tím, že žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně předvolán, bylo proto soudem jednáno ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. za nepřítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalobkyně vygenerovala dne datum smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto uhradit spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč do datum. Žalovaný se seznámil se Všeobecnými podmínkami žalobkyně. Žalobkyně odeslala na účet žalovaného č. bankovní účet dne datum částku 8 000 Kč /viz Smlouva o zápůjčce na č. l. 7 - 9 spisu, doklad o platbě na č. l. 14 spisu, sdělení banky na č. l. 29 spisu, Všeobecné obchodní podmínky na č. l. 10 - 13 spisu/. Při uzavírání smlouvy předložil žalovaný žalobkyni výplatní pásky za období srpen, září rok, z nichž je patrné, že čistý příjem žalovaného za období srpen rok činil 23 549 Kč a za září rok činil 10 288 Kč. Na žalovaného nebyla v době sjednávání smlouvy o zápůjčce vedena žádná exekuce /viz výplatní pásky na č. l. 36 spisu, výpis z interního systému žalobkyně na č. l. 37 – 38 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum Poslední výzva před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne datum /viz výzvy, upomínky na č. l. 15 - 19 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani tato skutečnost neplyne z obsahu spisu, že by na předmětný dluh uhradil více, než tvrdí žalobkyně.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnost zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním poplatkem ve výši 2 600 Kč vrátit, smlouva však nebyla platně sjednána. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na výzvu reagovala dopisem ze dne datum, ve kterém mj. uvedla, že ověření příjmů žalovaného provedla na základě výplatních pásek od zaměstnavatele právnická osoba za měsíc srpen a září rok, s tím, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 19 076 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny na základě nezabavitelného minima a to v částce 6 225 Kč. Žalovaný byl dále v rámci zkoumání úvěruschopnosti dotazován na ostatní skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho příjmy a výdaje s tím, že uvedl, že bydlí„ ve vlastním“, nemá žádné nezletilé děti a je svobodný. Na základě shora zjištěných skutečností ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného lze shrnout, že pokud jde o příjmy, tyto byly řádně zjištěny a ověřeny prostřednictvím jednotlivých výplatních pásek, nicméně výdaje žalovaného již náležitě prověřovány nebyly. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala reálné výdaje žalovaného a spokojila se s formálním doplněním částky odpovídající nezabavitelnému minimu, ačkoli si výdaje žalovaného mohla ověřit např. vyžádáním výpisu z bankovního účtu žalovaného, provedením lustrace v katastru nemovitostí (když žalovaný tvrdil, že bydlí„ ve vlastním“) apod. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
16. Žalobkyně se k ústnímu jednání soudu nedostavila a soud ji v této souvislosti nemohl poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a především důkazů, jak byla úvěruschopnost žalovaného žalobkyní ověřována a na základě jakých příjmů a výdajů žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Smlouva mezi účastníky tedy nebyla platně sjednána, tedy nebyla sjednána v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, dané právní jednání je tedy od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva neplatně sjednána, nemá žalobkyně právo požadovat plnění plynoucí ze smluvního ujednání, tedy poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
17. Vzhledem k tomu, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, jedná se o neplatnost absolutní a soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
18. Žalobkyně tak poskytla žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na smlouvu neuhradil ničeho. Soud proto přiznal dle § 2991 o. z. žalobkyni částku 8 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by výzva byla skutečně žalovanému doručena, lze za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum. Za přiměřenou lhůtu k plnění považoval soud lhůtu do datum, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Žalobkyni by tak náležel úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., protože však žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9% ročně, je soud jejím návrhem vázán. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok I. a II. rozsudku).
19. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. ústavní nález, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.