Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 21/2022-45
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 119 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 119 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení.
II. Co do úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 119 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení. II. Co do úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 31. 7. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 119 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovanou dne 30. 9. 2014 uzavřela Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Poskytnuté prostředky, úrok ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 522 Kč se žalovaná zavázala právnická osoba splatit 58 týdenními splátkami ve výši 609 Kč, z nichž první měla být splatná dne 7. 10. 2014 a poslední dne 10. 11. 2015. Žalovaná však své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila a právnická osoba na úhradu závazků z této smlouvy zaplatila v součtu jen 18 881 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením, ke dni 6. 12. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se vůči žalované domáhá jen bezdůvodného obohacení v podobě rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru (20 000 Kč) a částkou 18 881 Kč, kterou žalovaná zaplatila, tj. částky 1 119 Kč Vedle této dlužné částky uplatila žalobkyně i zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 122,49 Kč, a to z dlužné jistiny za dobu od 11. 11. 2015 do 6. 12. 2019, a nadále zákonný úrok z prodlení z částky 1 119 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud ve věci jednal dne 30. září 2022 v nepřítomnosti účastníků /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Při jednání soud provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně - právnická osoba, jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník, uzavřely dne 30. 9. 2014 písemnou smlouvu, jíž tato společnost žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala – včetně dohodnutého navýšení o úrok a poplatky – vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách, z nichž poslední byla splatná 10. 11. 2015 Celkem se žalovaná zavázala právnická osoba na úhradu dluhu zaplatit částku 35 322 Kč, zaplatila jí však toliko (v součtu) částku 18 881 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy právnická osoba neprověřila, zda je žalovaná svým platebním povinnostem schopná dostát a půjčku dohodnutým způsobem splatit. Žalobkyně smlouvu s žalovanou sjednávala v rámci své podnikatelské činnosti, oproti tomu žalovaná nevystupovala ani jako podnikatelka ani v rámci samostatného výkonu svého povolání.
5. Žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila a neprokazovala, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatila více, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo.
6. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právnická osoba a žalovanou posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a to jako poměr ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 OZ, na základě které právnická osoba (zapůjčitel) přenechala žalované (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, a současně podle příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění (dále jen„ ZSÚ“); srov. především § 1 a § 3 písm. a) a b) ZSÚ. Jelikož právnická osoba při sjednávání úvěrové smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet a splatit plánovaný spotřebitelský úvěr, je předmětná smlouva od počátku neplatná podle § 9 odst. 1 ZSÚ. Plnění, které na jejím základě žalovaná od právnická osoba přijala, je třeba posoudit podle ustanovení OZ o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ. Toto bezdůvodné obohacení, konkrétně ve výši 1 119 Kč (tj. ve výši rozdílu mezi částkou 20 000 Kč, kterou žalovaná od právnická osoba převzala, a částkou 18 881 Kč, kterou jí v mezidobí vrátila) je žalovaná povinna vydat právnická osoba, resp. nyní žalobkyni, která pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ. Stran lhůty k plnění má soud za to, že žalovaná byla povinna vydat právnická osoba toto bezdůvodné obohacení nejdéle ve lhůtě původně sjednané splatnosti půjčky, tj. do 10. 11. 2015, a protože tak neučinila, ocitla se s plněním v prodlení počínaje dnem následujícím (srov. § 1958 a § 1968 OZ) a je povinna právnická osoba, resp. nyní žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 11. 11. 2015), tj. úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně.
7. Soud tudíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 119 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení a v části, v níž se žalobkyně na úroku z prodlení (byť v kapitalizované podobě) domáhala více, soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (části úroku z prodlení), proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč
9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z listinných důkazů – nabyla množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů.
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do náplně její činnosti patří nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je anebo alespoň má být (personálně i technicky) vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněná jejího nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).