Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39 C 189/2022-42

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 35 729 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 7 079 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 28 650 Kč, o zaplacení zákonného úroku v sazbě 11,75% ročně z částky 5 850 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení, o zaplacení sjednaného úroku ve výši 29% ročně z částky 12 929, 24 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení a o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 767,14 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 7 079 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 28 650 Kč, o zaplacení zákonného úroku v sazbě 11,75% ročně z částky 5 850 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení, o zaplacení sjednaného úroku ve výši 29% ročně z částky 12 929, 24 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení a o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 767,14 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 35 729 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2018 smlouvu o půjčce pod číslo s produktovým názvem anonymizována dvě slova, součástí smlouvy byly také smluvní podmínky, jejichž akceptaci potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Na základě smlouvy byla poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 18 000 Kč. Tuto převzala v hotovosti, což také podpisem smlouvy potvrdila. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se zavázala uhradit poplatek celkem 15 650 Kč, který sestával z kapitalizovaného úroku v sazbě 29% ročně, kdy tato sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, dále pak byla povinna v tomto poplatku hradit částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, dále pak částku za administrativní činnosti a komfortní poplatek. Bylo dohodnuto, že částka celkem 33 650 Kč bude splacena v 60 týdenních splátkách po 561 Kč, poslední splátka činila 551 Kč. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná 10 291 Kč, a to ve splátkách nepravidelné výše, první splátka byla uhrazena 30. 10. 2018, poslední platba proběhla 20. 2. 2020. Žalobkyně uvedla, že platby byly započteny částkou 5 070,76 Kč na jistinu, ve zbytku pak na poplatky, které jsou dále požadovány v částce 9 799,76 Kč. Žalobkyně uplatnila také smluvní pokutu s odkazem na uzavřenou smlouvu, kde byla sjednána v sazbě 0,1% denně z hodnoty dlužných splátek, se kterými je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizována k 1. 2. 2022, nicméně je požadována pouze v částce 9 000 Kč (s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru). Další částí nároku je kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 767,14 Kč a sankční poplatky 4 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, kdy postoupení bylo žalované oznámeno dne 1. 2. 2022. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, v obsáhlém podání ze dne 31. 8. 2022 žalobkyně pojednala dosavadní praxi Evropské unie, orgánů veřejné moci a dalších subjektů. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala s odbornou péčí, vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, kdy opět jsou naprosto nepřekvapivě uváděny obecné odkazy na bankovní registry, nebankovní registry, insolvenční rejstřík, evidenci exekucí a podobně. Žalobkyně doplnila, že byl zjišťován příjem žalované i její výdaje. Uvedené podání soud považuje v jeho převážné části za naprosto zbytečné, protože pokud by relevantní informace byly poskytnuty soudu již v podané žalobě a žalobkyně se nesnažila soud edukovat nespočetnými odkazy na komentářovou literaturu, rozhodnutí nejrůznějších soudu a podobně, mohla by nepochybně více času věnovat kvalitnímu zpracování žaloby a dostatečnému zpracování důkazů.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten byl ale pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků.

3. Soud ještě před jednáním upozornil žalobkyni na to, že považuje smlouvu minimálně v části sjednaných úroků za neplatné právní jednání, neboť je třeba na kompletní poplatek nahlížet právě jako na skrytý sjednaný úrok, který se pohybuje v řádech 70% ročně (nikoliv deklarovaných 29% ročně), což rozhodně neodpovídá obecné praxi a úrokové sazbě, která je poskytována v běžném styku. Soud se však stále klonil k možnosti, že ujednání o úrocích lze oddělit a bylo by pak možné na smlouvu nahlížet jako na platné právní jednání s tím, že by byla určena odlišná úroková sazba proti té, která byla sjednána. Nicméně po provedení dokazování listinami, které žalobkyně předložila, se soud přiklonil k úvaze, že smlouva jako taková je absolutně neplatná.

4. Z y označené jako smlouva o zápůjčce – ulice v hotovosti, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 10. 2018 prostřednictvím zprostředkovatelky jméno příjmení. Žalované bylo poskytnuto 18 000 Kč, když převzetí této částky potvrdila podpisem smlouvy. Zároveň se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit úrok kapitalizovaný částkou 3 220 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a platbu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 306 Kč. Již k těmto položkám nelze než poznamenat, že jen velmi těžko lze najít rozdíly mezi pojmem administrativní činnost oproti pojmu vedení zákaznického účtu, případně rozdíl mezi flexibilním a komfortním splácením. Naprosto není jasné, za co konkrétně tyto poplatky měly být hrazeny, navíc v tak nehorázné výši. Celkem tedy mělo být uhrazeno 33 650 Kč v 60 týdenních splátkách po 561 Kč resp. 551 Kč. V uzavřené smlouvě jsou zakotveny smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, kde je ujednáno, jakým způsobem bude dluh umořován. V článku 6. smluvních podmínek je sjednán poplatek za zaslanou upomínku 300 Kč, dále pak poplatek za zahájení vymáhací činnosti. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek pro případ prodlení dlužníka. Stejné informace bylo pak lze získat ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud neprováděl důkazy, které žalobkyně předložila v podobě výpočtu smluvních pokut a kapitalizovaného úroku z prodlení pro nadbytečnost. To, že byla pohledávka postoupena a tato skutečnost byla oznámena žalobkyni, byla prokázána přípisem právní předchůdkyně žalobkyně z 1. 2. 2022, stejně tak přípisem žalobkyně z 10. 2. 2022. K výzvě soudu předložila žalobkyně y, které měly svědčit o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, byla předložena pouze zákaznická karta, ve které uváděla žalovaná adresu svého trvalého pobytu, případně náhradní adresu platnou pro výběr splátek, kontakty a potvrdila, že je zaměstnána jako pokojská. Její čistý příjem činí 5 013 Kč, kdy se jedná o její jediný zdroj příjmů, odhadované měsíční výdaje jsou pak 3 500 Kč (nelze se nepodivit nad tím, že soudu při řešení obdobných žalob téže žalobkyně se s touto částkou nákladů na bydlení shledává opakovaně). V kartě zákazníka se objevuje ještě další příjem žadatelky 10 000 Kč (byť ta uvedla, že jediným zdrojem příjmů je příjem ze mzdy pokojské) a další příjem domácnosti 35 000 Kč, ke kterému se však žalobkyně nedokázala vyjádřit, z jakých zdrojů tato částka pochází. Nicméně s těmito částkami dosáhla podle právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná na čistý měsíční příjem 50 013 Kč, z čehož po odečtení výdajů jí zbyl dostatek finančních prostředků pro poskytnutí zápůjčky. Další důkazy prováděny nebyly pro nadbytečnost.

5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v částce 18 000 Kč, ze skutkových tvrzení žalobkyně, která nebyla sporována má soud za uzavřené, že žalovaná zaplatila v průběhu trvání smluvního vztahu 10 921 Kč.

6. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání, a to s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde soud poznamenává, že s ohledem na implementaci evropského práva není smlouva soudní praxí pro případ porušení povinnosti úvěrujícího posouzena jako relativně neplatná, ale neplatná absolutně.

8. Soud konstatuje, že ve své rozhodovací činnosti se přiklání k úvaze o tom, že na smlouvy obdobné smlouvě posuzované je třeba spíše hledět jako na platné, neboť strany nepochybně měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, jejímž základním principem je půjčit finanční prostředky za určitý poplatek, resp. za stanovenou úvěrovou sazbu. Nicméně v tomto případě, kromě nepřiměřeně vysokých poplatků, které soud v součtu považuje za skrytý úrok za půjčení peněz, právní předchůdce žalobkyně jednoznačně nepostupoval s odbornou péčí, pokud žalovanou vyhodnotil jako osobu, která je schopna splácet více než 2 000 Kč měsíčně. Jediné, co z předložených listin má soud za prokázané v otázce provádění kroků k posouzení schopnosti žalované splácet, zjištění příjmu žalované z pracovního poměru, pokud je v kartě zákazníka odkaz na předložené výplatní pásky, z nichž byl zjištěn měsíční příjem 5 013 Kč. Jiné uváděné příjmy v žádném případě prokázány nebyly. Při nákladech domácnosti 3 500 Kč měsíčně (které i tak soud považuje za zcela podhodnocené), je naprosto nemyslitelné, aby žalované zbývaly ještě nějaké rozumné finanční prostředky na běžný chod domácnosti a běžné živobytí, např. jídlo a podobně. Z pohledu soudu proto, aby finanční prostředky mohly být poskytnuty, byl zařazen do zákaznické karty další příjem 45 000 Kč, který však žalobkyně vůbec nebyla schopna vysvětlit. Soud konstatuje, že postup právní předchůdkyně žalobkyně, která sice prověří dostupné registry, ať už bankovních či nebankovních institucí a následně půjčí žalované částku za splátku představující téměř polovinu jejího měsíčního příjmu, považuje za naprosto vymykající se běžným a poctivým obchodním praktikám.

9. Proto byla smlouva posouzena jako neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení . Lze tedy shrnout, že pokud bylo žalované poskytnuto 18 000 Kč a ona sama zaplatila 10 921 Kč, je na místě přisoudit žalobkyni částku 7 079 Kč, a to samozřejmě i s úrokem z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalované po výzvě k úhradě stanovena, tedy do 17. 3. 2022 s odkazem na . Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle . Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, měla by tedy hradit náklady řízení vzniklé žalované. Ta však byla naprosto nekontaktní, žádné náklady řízení jí nevznikly, nebylo tedy na místě jí jakékoliv přiznávat.

11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle část věty před středníkem , kdy žalované bylo uloženo uhradit zbylou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.