Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
6 C 32/2020-146
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
sídlem podnikání adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku ve výši částka a částku ve výši částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka] a částku ve výši [částka], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne
datum smlouvu o podnikatelské zápůjčce číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka. K vyplacení zápůjčky žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku a sjednaný úrok splatit ve 12 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019 dle splátkového kalendáře. Zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného. Žalovaný však řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Ještě před zesplatněním celé zápůjčky v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty částka v důsledku prodlení s úhradou splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, a dále částky
částka v důsledku prodlení s úhradou splátky číslo u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celé zápůjčky k datu
datum. Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak na jistinu zápůjčky, tak na běžný úrok zápůjčky a staly se součástí nové jistiny zápůjčky. Výše této nové jistiny zápůjčky tak činila částku částka. Tuto novou jistinu zápůjčky byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do datum. Na základě uzavřené smlouvy dluží žalovaný ke dni podání žaloby zbývající dlužnou novou jistinu zápůjčky částka, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy v celkové výši částka, smluvní pokuta dle bodu 6.7 smlouvy ve výši částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, proto soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání dne
datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s 10,00 % ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení, částku ve výši částka a částku ve výši částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, přičemž tuto povinnost uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve výši částka. Proti rozsudku pro zmeškání podal žalovaný řádně a včas odvolání. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, tak, že rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.
3. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že výše sazby odpovídá nejvyšší sazbě dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně přiměřenosti výše sjednaného úroku. Dále uvedla, že Krajský soud v Ostravě konstatoval ohledně úvěrů, že bankovní sazby končí na 25 % ročně, pro ostatní subjekty je akceptovatelná sazba 100 %. Jiné odvolací soud zkoumaly smlouvy o úvěru mezi podnikateli a pro rozpor s dobrými mravy, kde byl obdobný úrok, přičemž soudy konstatovaly, že rozpor s dobrými mravy zde dán není a nárok žalobkyně je tak po právu. Jedná se o vztah mezi podnikateli, tedy došlo k uzavření podnikatelské zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité plnění, přičemž žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil. Žádá, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.
4. Žalovaný uvedl, že je ochoten uhradit úrokovou sazbu dle příjmení celkově ve výši částka
a náklady na uplatnění pohledávky ve výši částka, celkem je tak ochoten uhradit částku
částka.
5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z návrhu na uzavření smlouvy
o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru prohlášení klientů, dokladu
o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře a upraveného splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 12 měsíčních splátkách ve výši částka; úroková sazba byla sjednána ve výši 98 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit částka. V článku VI. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalovanému dne datum vyplacen úvěr, a to převodem na účet žalovaného. Z karty klienta a nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částka. Poté se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu ze dne datum znějící na částku částka, fakturu ze dne datum znějící na částku částka, fakturu ze dne
datum znějící na částku částka a částka a fakturu ze dne datum znějící na částku
částka. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne datum vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uhradil částku částka (datum zúčtování datum), částku částka (datum zúčtování
datum) a částku částka (datum zúčtování datum). Z přehledu příjmení pak vyplynulo, že úroková sazba byla 8,94 % ročně.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku částka.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
16. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
17. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
18. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Předmětná smlouva je taktéž neplatná i s ohledem na rozpor s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 98 % ročně.
21. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
22. Použitelnost korektivu dobrých mravů na vztahy mezi podnikateli připustil Nejvyšší soud
v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ve kterém odůvodnil závěr,„ že i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o.z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Dovodil, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků
z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí„ postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. Promítnutí uvedených závěrů při posouzení smluvních úroků z úvěrů, pak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí spisová značka (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací). Strany v uzavřené smlouvě ujednali úrok z poskytnuté částky
částka ve výši částka, čemuž odpovídá vzhledem k výši jistiny a 12 splátkám pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků, roční úrok ve výši 98 %.
23. Výši úroku je nutno poměřovat hledisky významnými pro posouzení jejího souladu (rozporu)
s dobrými mravy. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2005, číslo s. 73, pod poř. číslo 2005, stanovil ve vztahu k právní úpravě účinné před datum vytýčil tato hlediska, podle něhož v souladu
s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací).
24. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových jednoročních úvěrů živnostníkům
v období prosince 2018, kdy účastníci řízení uzavřeli smlouvy o úvěru, nedosahovala 10 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou, příjmení, přístupný na webová adresa). Jestliže účastníci řízení ujednali úrok minimálně desetinásobně vyšší, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se zjevně ocitlo v rozporu s dobrými mravy, což je důvodem jeho neplatnosti (§ 580 o.z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.) (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací).
25. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 ZoSÚ a § 547 o.z. a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle právního názoru odvolacího soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku částka
a žalovaný jí na tuto částku uhradil částka. S ohledem na přezkoumání úrokových sazeb přístupných na internetových stránkách obec národní banky, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku ve výši částka a částku ve výši
částka.
26. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě pro rozpor s dobrými mravy) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být splatné).
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).