Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 251/2020-75
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31.572 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku 10.200 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.200 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení,
částku 5.050 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.050 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení;
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení
částky 9.197 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.763,81 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 4.686,07 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.729,08 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 529,08 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení,
úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10.729,08 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení,
a částky 7.125 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.843,7 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 3.212,33 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.535,2 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení,
úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.200 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, částku 5.050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.050 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 9.197 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.763,81 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 4.686,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.729,08 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 529,08 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10.729,08 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a částky 7.125 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.843,7 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3.212,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.535,2 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 29. 4. 2020, domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 31.572 Kč s příslušenstvím, sestávající ze dvou nároků, a to nároku č. 1 – jistiny 19.397 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.763,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.686,07 Kč, a úroku z prodlení z částky 10.729,08 Kč od
25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a úroku 20,5 % ročně z částky 10.729,08 Kč od
25. 6. 2019 do zaplacení (nárok č. 1), a z nároku č. 2 – jistiny 12.175 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.843,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.212,33 Kč, a úroku
z prodlení z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a úroku 18,5 % ročně z částky 7.585,2 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (nárok č. 2).
2. K nároku č. 1 uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 24. 3. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce
číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.448 Kč, s úrokovou sazbou ve výši
20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.261 Kč, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.488 Kč, a to zároveň s poskytnutou částkou v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2017. Žalovaný uhradil na uvedený dluh částku 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4.686,07 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.729,08 Kč od
19. 5. 2017, tj. ode dne, ke kterému vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu celé zbývající dlužné částky do data postoupení 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku
z prodlení ve výši 2.763,81 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.729,08 Kč od 29. 4. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení 24. 6. 2019.
3. K nároku č. 2 uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 6. 12. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce
číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.317 Kč, s úrokovou sazbou ve výši
18,15 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.055 Kč, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.753 Kč, a to zároveň s poskytnutou částkou v 15 měsíčních splátkách po 1.142 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2017. Žalovaný uhradil na uvedený dluh částku 4.950 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3.212,33 Kč žalobce uvedl, že
se jedná o úrok ve výši 18,15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7.585,20 Kč od
7. 3. 2017, tj. ode dne, ke kterému vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu celé zbývající dlužné částky do data postoupení 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku
z prodlení ve výši 1.843,70 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7.585,20 Kč od 3. 7. 2016, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení 24. 6. 2019.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
5. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle
§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě doložených listinných důkazů.
6. Z předložené smlouvy o zápůjčce číslo datované dnem 24. 3. 2016 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky
a žalovaný jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 11.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 1.448 Kč, částku 2.261 Kč za administrativní činnost, a částku 5.488 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 337 Kč a jednou, poslední splátkou ve výši 314 Kč.
7. Z předložené smlouvy o zápůjčce číslo datované dnem 6. 12. 2015 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky
a žalovaný jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 1.317 Kč, částku 2.055 Kč za administrativní činnost, a částku 3.753 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 15 měsíčních splátkách po 1.142 Kč a jednou, poslední splátkou ve výši 1.137 Kč.
8. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo ke dni vyhotovení výpisu 4. 8. 2019 zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 6. 12. 2015 činila výši 10.000 Kč.
9. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo bylo ke dni vyhotovení výpisu 4. 8. 2019 zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 24. 3. 2016 činila výši 11.000 Kč.
10. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné
i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou.
11. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne datum.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaného žalovanému
a z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávky věřitele právnická osoba z uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci, a žalovaný byl o této skutečnosti informován.
13. Z výzvy datované dnem 8. 10. 2019 a z poštovního podacího lístku ze dne 9. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.
14. Ze zákaznické karty vztahující se ke smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 6. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni být svobodný, s jedním nezaopatřeným dítětem, pracující na plný pracovní úvazek jako dělník. Mezi pravidelným měsíční příjem byla uvedena čistá mzda ve výši 13.000 Kč a mezi běžnými měsíčními výdaji pak částka za příspěvek na inkaso ve výši 2.000 Kč, telefon 500 Kč, a výdaje na domácnost ve výši 3.000 Kč, tedy jako použitelný příjem příjmy minus výdaje byla uvedena částka 7.500 Kč měsíčně. Mezi výčtem ověřovaných dokumentů byly zaškrtnuty pouze – občanský průkaz, pracovní smlouva
a výplatní pásky za měsíce srpen, září, říjen bez uvedení roku.
15. Ze zákaznické karty vztahující se ke smlouvě o zápůjčce bez uvedení čísla, avšak ve výši částky 11.000 Kč, ze dne podpisu žalovaným 24. 3. 2016 a 29. 3. 2016 soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni být svobodný, se dvěma nezaopatřenými dětmi, pracující na plný pracovní úvazek jako dělník. Mezi pravidelným měsíčním příjmem byla uvedena čistá mzda ve výši 13.000 Kč a mezi běžné měsíční výdaje pak částka za příspěvek na inkaso ve výši 2.500 Kč, telefon 500 Kč, interní splátky PR ve výši 1.142 Kč a výdaje na domácnost ve výši 2.000 Kč, tedy jako použitelný příjem příjmy minus výdaje byla uvedena částka 6.858 Kč měsíčně. Mezi výčtem ověřených dokumentů byly zaškrtnuty pouze – občanský průkaz
a výplatní pásky za měsíce prosinec, leden, únor bez uvedení roku.
16. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčkách, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
20. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).
21. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).
22. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2
o. z.).
23. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená
(§ 1970 o. z.).
24. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném
od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
25. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), (§ 1879 o. z).
26. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 o. z.).
27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání (§ 573 věta prvá o. z.).
28. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,
a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru).
29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
30. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tento uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o zápůjčkách se žalovaným. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by ani v jednom případě byla řádně ověřována úvěruschopnost žalovaného, jak to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce se spokojil pouze s údaji uvedeným žalovaným, aniž by k těmto předložil jakékoli dokumenty, ze kterých žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy soudu není vůbec zřejmé, jak k těmto výším dospěl, respektive ke skutečnosti, že příjmy a výdaje žalovaného představovaly skutečně právě a pouze uvedených výší. Ostatně ze zákaznických karet ani nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval nějaké výdaje žalovaného, kdy mezi doklady předloženými k hodnocení klienta měly být žalovaným předloženy pouze – občanský průkaz, výplatní pásky a pouze v jednom z případů pak navíc pracovní smlouva, avšak žádné dokumenty vypovídající o výdajích žalovaného. Nadto soud nemá u zákaznické karty bez uvedeného čísla smlouvy, datované žalovaným ve dnech 24. 3. 2016 a 29. 3. 2016 ani za prokázané, že tato se skutečně vztahuje ke smlouvě znějící na částku zápůjčky 11.000 Kč, tedy smlouvě č. ze dne 24. 3. 2016 číslo to právě z důvodu absence čísla této smlouvy v zákaznické kartě, jakož i z důvodu podpisu žalovaného na kartě ve dvou různých datech, přičemž pozdější datum (29. 3. 2016) nastalo až po datu uzavření smlouvy (ze dne 24. 3. 2016). Soud proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., považuje obě uvedené smlouvy za sjednané absolutně neplatně.
32. Soud pak má za prokázané, že na základě těchto neplatných smluv byla ve prospěch žalovaného poskytnuta v případě nároku č. 1 částka 11.000 Kč, přičemž v řízení vyplynulo, že na tuto žalovaný uhradil pouze částku 800 Kč, žalovaný tak je povinen rozdíl uvedených částek žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení ve výši 10.200 Kč; a v případě nároku č. 2 pak byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč, kdy v řízení vyplynulo, že na tuto žalovaný uhradil pouze částku 4.950 Kč, a žalovaný tak je povinen rozdíl uvedených částek žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení ve výši 5.050 Kč; a to v souladu s ustanovením
§ 2991 odst. 1 a 2 o. z. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, soud tento žalobci přiznal z částky 10.200 Kč v případě nároku č. 1 a z částky 5.050 Kč v případě nároku č. 2 vždy za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, jelikož má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 2. 8. 2019, což je den následující po dni určeném ve výzvě ze dne 24. 6. 2019 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému dne 17. 7. 2019 výzva odeslána, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 7. 2019 se považuje zásilka za doručenou, a žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od doručení, což vychází na den
1. 8. 2019 (splatnost).
33. Z důvodu shledání absolutní neplatnosti obou smluv tak žalobce nemá právo na úhradu žádných jiných nároků než těch přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
34. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.