Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 174/2022-17

Zmenené rozhodnutím 61 CO 221/2022-29
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] zastoupená advokátem [[údaje o zástupci]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] o 78 102 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 7. 2022, č. j. 12 C 174/2022-17 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku IV, mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 781 Kč, přičemž lhůta pro jeho zaplacení se nestanoví, neboť již byl žalobkyní zaplacen. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 78.102 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31.500 Kč od 01.04.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 19.200 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7.500 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.500 Kč od 08.01.2022 do 31.03.2022, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 24.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.773,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.316,36 Kč, zaplacení částky 27.402 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 08.01.2022 do 31.03.2022, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.547,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.146,10 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 3.906 Kč na účet č.: číslo, variabilní symbol, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31.500 Kč od 01.04.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 19.200 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7.500 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.500 Kč od 08.01.2022 do 31.03.2022, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 24.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.773,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.316,36 Kč, zaplacení částky 27.402 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 08.01.2022 do 31.03.2022, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30.000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.547,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.146,10 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 3.906 Kč na účet č.: [číslo], [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 78.102 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smluv o úvěru ze dne 27.04.2019 (dále jen: první smlouva“) číslo (zaplacení částky 35.700 Kč s přísl.) a ze dne 10.02.2019 (dále jen: druhá smlouva“) číslo (zaplacení částky 42.402 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 24.000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 720 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19.200 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr částku 7.500 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 736 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 27.402 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr částku 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 16.03.2022 žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouzey předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatníy předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

A) První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 24.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě 60 týdenních splátek po 720 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19.200 Kč.

B) Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě 78 týdenních splátek po 736 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 27.402 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr částku 15.000 Kč.

C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 07.01.2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 03.02.2022, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.

D) Předžalobní upomínkou ze dne 16.03.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil na dluh z první smlouvy částku 7.500 Kč a na dluh z druhé smlouvy částku 15.000 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 27.04.2017 a dne 10.02.2019 uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 24.000 Kč a 30.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěrů. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil a uhradil pouze částku 7.500 Kč na první ze smluv a částku 15.000 Kč na druhou ze smluv. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s  a násl. .

13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činí u první půjčky 80 % a u druhé půjčky 91 % poskytnuté jistiny úvěru a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle , je třeba obě smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle .

17. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze informacemi poskytnutými žalovaným (vyplněním žádosti o úvěr – karty zákazníka), aniž by hlouběji zkoumal, zda je žalovaný schopen z dávky státní sociální podpory schopen pokrýt reálné náklady na živobytí, nemohl mít proto právní předchůdce žalobkyně vůbec obraz toho, zda žalovaný měl vedle toho reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Právní předchůdce žalobce měl informaci o příjmu žalovaného ze státní sociální podpory (ve výši 7.599 Kč měsíčně), avšak již nijak neověřoval jeho jím tvrzené výdaje, kdy žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč, resp. 2.000 Kč měsíčně (nájem, inkaso, energie) a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč měsíčně, což soud považuje za náklady zjevně podhodnocené a právní předchůdce žalobkyně z nich přesto vycházel. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by žalobkyně argumentovala, že i pro případ nesplnění povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost dlužníka nelze uvažovat o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po datu nabytí účinnosti S tímto názorem žalobkyně se soud neztotožňuje a opět poukazuje na obsah rozsudků Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018 sp. zn. , a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . Pokud jde o aktuální úpravu, pak nelze pominout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) z 5. 3. 2020, zn. C -679/18 DS – F.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Protože žalovaný uhradil na první ze smluv pouze částku 7.500 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 16.500 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s  , přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění 16.03.2022. Protože žalovaný uhradil na druhou ze smluv pouze částku 15.000 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 15.000 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s  , přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění 16.03.2022. Ve zbývající části včetně požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za období před dnem 01.04.2022 soud žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť byli ve sporu zhruba stejně úspěšní.

20. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. , 5, 6, 7 ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li účastníci povinnost uloženou jim tímto rozsudkem řádně a včas, může být uložená povinnost vymáhána výkonem rozhodnutí u soudu nebo v exekuci u soudního exekutora.