Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 163/2022-29
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum
do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, náklady spojené s uplatněním pohledávky
ve výši částka a částku ve výši částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částku ve výši [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizováno s.r.o., IČO (dále též„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (dále jen„ formulář“). Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami
se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Žádost
o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši
částka. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši částka, která
se skládala z jistiny ve výši částka a poplatku ve výši částka, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru
a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše se splatností do datum. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částka a skládala se z nesplacené jistiny
ve výši částka, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, nesplacené smluvní pokuty ve výši částka, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši částka a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši částka. Žalobkyně učinila rozhodnutí, že v soudním řízení nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání písemných upomínek a zároveň, že provede revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku z úvěru po splatnosti. Žalobkyně tak uplatňuje částku ve výši částka představující nesplacenou jistinu, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši
částka (tj. smluvní úrok ve výši 36 % ročně z částky částka od datum do datum), poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši částka (poslední tři částky v součtu ve výši částka), smluvní pokutu ve výši částka a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
částka, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku,
tj. od datum do datum, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení od datum z jistiny částka. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu
a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř.).
3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázaný následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně (anonymizována dvě slova s.r.o.) se jako úvěrující zavázal, že poskytne žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy číslo uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum částku v celkové výši částka, a žalovaný
se zavázal vrátit částku ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit do datum. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalovaného) zaplatit jakoukoli část závazku podle této Smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění klienta, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny,
a to za každý den prodlení (Ze smlouvy ze dne datum, z výpisu z účtu k verifikační platbě, z Formuláře pro standardní informace). anonymizována dvě slova s.r.o. poskytla žalovanému částku ve výši částka
dne datum (z potvrzení o provedené platbě). Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, ačkoliv byl upomínán (z upomínek ze dne datum a ze dne datum). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl dopisem ze dne datum, odeslaným dne
datum, vyzván k zaplacení dluhu ve výši částka (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, z poštovního podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, zda a jakou část pohledávky žalobkyni (či právnímu předchůdci) uhradil.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který
je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (úvěrujícím, poskytovatel úvěru, věřitelem) a žalovaným dne datum, soud posoudil
dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru
a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím,
že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal poskytovatel úvěru na základě prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr, když dle těchto informací byl roční čistý příjem žalovaného ve výši částka a měsíčně tak žalovaný disponoval průměrnou částkou částka. K tomu žalobkyně doložila žádost
o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalovaného a potvrzení o výši jeho příjmu. Soud z těchto listin zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil cca
částka měsíčně (z potvrzení o výši příjmu), přičemž žalovaný měl před uzavřením smlouvy zůstatek na účtu toliko ve výši částka a splácel úvěr ve výši částka (z výpisu z účtu). Ze žádosti
o poskytnutí spotřebitelského úvěru pak vyplývá, že žalovaný uvedl příjem částka, výdaje celkem ve výši částka (na bydlení částka, na bankovní úvěr částka, na nebankovní úvěr částka, ostatní výdaje na telefon, internet apod. částka). Dle shora uvedených zjištění
ve spojení s prohlášeními žalovaného tedy nutně muselo být poskytovateli úvěru zřejmé,
že faktický příjem žalovaného je odlišný od tvrzeného příjmu, a stejně tak muselo být zřejmé,
že neodpovídají výše splátek bankovních i nebankovních úvěrů dle prohlášení žalovaného a dle výpisu z účtu žalovaného, na kterém zůstávalo žalovanému pouze částka; výdaje žalovaného (zejm. na bydlení) nezkoumal poskytovatel úvěru nijak. Pokud se s uvedenými zjištěními poskytovatel úvěru spokojil a (zjevně) vycházel z prohlášeného žalovaného o jeho příjmu (doložený průměrný příjem žalovaného byl nižší), aniž by zjišťoval také skutečné výdaje žalovaného (nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.), za situace, kdy žalovanému nezůstávaly žádné finanční prostředky na účtu, a za situace, kdy nebyly nijak doloženy či zkoumány další (deklarované) úvěry žalovaného, nelze než uzavřít, že poskytovatel úvěru neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Navíc žalobkyně nijak neprokázala, že by poskytovatel úvěru zkoumal poměry žalovaného z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, což se vzhledem k rozporuplným informacím získaným od žalovaného jistě jevilo jako nezbytné, jak předepisuje cit. ust. § 86
odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni,
na kterou byla pohledávka za žalovanou dle ust. § 1879 o.z. postoupena, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
13. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. V daném případě žalovaný obdržel částku částka, přičemž v řízení nebylo ani tvrzeno, že by cokoliv uhradil, a proto má soud za to, že bezdůvodným obohacením na straně žalovaného je částka
ve výši částka, kterou také soud uložil žalovanému k zaplacení spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od číslo (žalobkyně prokázala odeslání první výzvy v rámci oznámení o postoupení pohledávky dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den od podání, tedy dne datum; lhůta k plnění byla dle výzvy 10-ti denní, proto dnem, kdy mohl žalovaný nejpozději plnit, byl
datum; ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení s plněním předmětné částky);
ve zbylé části úroku z prodlení (tj. jak v kapitalizované výši, tak i za období od datum
do datum) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
14. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněním podle ust. § 513 o.z., které žalobkyně uplatnila v celkové výši částka, jako náklady spojené s konkrétní cestou zaměstnance žalobkyně k žalovanému. Tyto náklady nebyly v požadované výši žalobkyní ani prokázány (pouhé prohlášení žalobkyně, že její pracovník navštívil žalovaného v souvislosti s vymáháním dluhu, je zcela nedostačující k prokázání výše uplatněných nákladů), a ani je soud nepovažuje za náklady, které by byly účelně vynaložené k vymáhání předmětné pohledávky.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka a neúspěšná co do částky částka (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni jednání), poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 51:49, což soud posoudil pouze jako nepatrný úspěch žalobkyně, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.