Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 78/2022-47
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 3 420 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 420 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 420 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 420 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 1 500 Kč, který měl splatit do 28 dnů, od jeho poskytnutí, a to do datum spolu s náklady spojenými s úvěrem 420 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 1 500 Kč. Předžalobní výzvu adresovala žalobkyně žalovanému dne datum.
2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy, aby se vyjádřil žalobě podle § 114a odst. 2 písm. a) a dle § 115a o. s. ř. dne datum, na kterou žalovaný nereagoval.
3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud má za prokázané skutečnosti uvedené v odstavci prvním odůvodnění rozsudku, na které odkazuje. (Prokázáno ze smlouvy o úvěru ze dne datum s potvrzením provedení platby žalobkyně na účet žalovaného na částku 1 500 Kč, obchodních podmínek-standartních informací o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvy ze dne datum). Žalovaný nezaplatil žalobkyni na jistinu ničeho.
5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel na dálku dne datum smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.
6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).
8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalovaný sice se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak žalobkyně tyto údaje patrně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného nijak neprověřila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).
9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 1 500 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud všechny nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 1 500 Kč. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Další nároky žalobou uplatněné, zejména částku 420 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč soud žalobkyni nepřiznal.
10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř., pokud jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.