Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 34/2021-38

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 191.143,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89.150 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 57.208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146.358 Kč od 27. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57.208 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu 44.785,55 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89.150 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 57.208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146.358 Kč od 27. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57.208 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu 44.785,55 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 146.358 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 44.785,55 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 90.000 Kč. Žalovaný nesplnil závazek peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ) a současně na adresu, která byla zjištěna z databáze ISAS, na které žalovaný osobně převzal zásilku soudu obsahující žalobu.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 90.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s úplatou za její poskytnutí (poplatky) ve výši 57.208 Kč, kdy poplatek se sestával z úroku ve výši 29.663 Kč, poplatku za zpracování a flexibilní splácení ve výši 10.769 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 16.776 Kč. Celkem se tedy zavázal žalovaný zaplatit žalobkyni částku 147.208 Kč. Bylo sjednáno, že úrok, jako součást poplatku, se stává součástí jistiny. Bylo stanoveno, že žalovaný peněžní prostředky vrátí ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 6.134 Kč s tím, že poslední měsíční splátka bude ve výši 6.126 Kč. Žalovaný uhradil pouze 850 Kč. Žalobou žalobkyně uplatnila částku 146.358 Kč (147.208 – 850) se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky od data 27. 12. 2019, když dne 26. 12. 2019 měla být uhrazena poslední splátka dle Smlouvy, a dále smluvní pokutu v částce 44.785,55 Kč vyúčtovanou na základě čl. 15 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí Smlouvy, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové neuhrazené částky 146.358 Kč za období od 27. 12. 2019 do 27. 10. 2020. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne datum zaslanou právním zástupcem žalobkyně. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o zápůjčce – modrá na účet ze dne datum obsahující smluvní podmínky, tabulka umoření, předžalobní výzva ze dne datum, podací arch)

5. V žalobě žalobkyně uváděla, že před uzavřením Smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do zákaznické karty ze dne datum. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor - specialista u právnická osoba, a.s., IČO, a kromě příjmu ze zaměstnání uvedl další příjem z brigády. Předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále potvrdil v čestném prohlášení, že reálně disponuje použitelným příjmem, který v zákaznické kartě uvedl, že tento údaj je pravdivý a je poskytován za účelem posouzení, zda bude schopen zápůjčku splácet. Žalobkyně k důkazu doložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum.

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že v souladu se zavedenou praxí při uzavírání smluv o zápůjčce obchodní zástupce žalobkyně navštívil žalovaného v místě jeho bydliště, kde žalovaný předložil občanský průkaz k prokázání totožnosti a ověření údajů o bydlišti. Žalovaný osobně obchodnímu zástupci žalobkyně objasnil a doložil výši příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. Údaje o všech těchto skutečnostech jsou zaznamenány na druhé straně zákaznické karty ze dne datum. V roce rok, kdy byla smlouva o zápůjčce uzavřena, nebylo běžnou praxí žalobkyně pořizovat kopie předkládaných dokumentů. Žalobkyně tedy těmito dokumenty nedisponuje. Výši příjmů doložil žalovaný třemi výplatními páskami za měsíce září, říjen a listopad rok, tedy za tři měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále doložil pracovní smlouvu, a potvrzení o příjmu manželky. Z údajů uvedených v zákaznické kartě vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalovaného byla dostačující k úhradám sjednaných splátek.

7. Nepřítomné žalobkyni pak nemohlo být u jednání soudu poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení .

8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními , a , o spotřebitelském úvěru.

9. Dle ustanovení , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení věta prvá , , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a následujících Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (žalobkyně) peněžní prostředky v částce 90.000 Kč dlužníkovi (žalovaný), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem částku 147.208 Kč. Žalovaný závazek vyplývající ze smlouvy splnil v nepatrné výši, když v průběhu trvání závazkového vztahu uhradil 850 Kč.

16. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“

17. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu .

18. Žalobkyně zaznamenala konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného do zákaznické karty. Tyto údaje byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, jak se z textu zákaznické karty podává. Údaje nebylo možné soudem ověřit, neboť praxe žalobkyně v době uzavření smlouvy nevyžadovala jejich uchovávání. Kromě příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 20.264 Kč je uváděn další příjem ve výši 15.000 Kč, přičemž v žalobě žalobkyně udává, že žalovaný tvrdil další příjem z brigády, v doplnění žaloby pak, že jde o příjem manželky. Ze samotné zákaznické karty lze zjistit pouze, že mělo jít o„ ostatní příjem žadatele“, který ovšem nebyl nijak konkretizován. Výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 7.000 Kč na úhradu závazků a 7.500 Kč na měsíční výdaje, aniž by však byly blíže specifikovány a objektivizovány. Při příjmu žalovaného 20.264 Kč (bez dalšího příjmu, který soud považuje za neprokázaný) a výdajích 14.500 Kč by splátka 6.134 Kč byla naprosto nereálná. Žalobkyně rovněž neprovedla šetření v dostupných veřejných i neveřejných registrech, k ověření závazků žalovaného. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

20. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 90.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením ). Výše poskytnuté jistiny činila 90.000 Kč, žalovaný uhradil 850 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 89.150 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 57.208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146.358 Kč od 27. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57.208 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a ohledně smluvní pokuty ve výši 44.785,55 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

21. Soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 1. 4. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě do 31. 3. 2020. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení a ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , když procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly (úspěch žalobkyně: 89.150 Kč; úspěch žalovaného: 57.208 Kč + 44.785,55 Kč; celkem 101.993,55 Kč; bez nutnosti kapitalizovat úroky ke dni rozhodování soudu).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).