Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 156/2022-46

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částky 13 413,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 13 413,52 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně jdoucího z částky 13 413,52 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 13 413,52 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně jdoucího z částky 13 413,52 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení částky 13 413,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od datum do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum se žalovanou sjednala smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva číslo), z jejíhož titulu následně žalované vyplatila částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná, pod sankcí zesplatnění, zavázala splatit formou předepsaných splátek, navýšených o smluvní úročení. Před sjednáním předmětné smlouvy si žalobkyně ověřila tzv. úvěruschopnost žalované, a to na základě interního scoringového modelu, v němž zohlednila deklarované příjmy a výdaje žalované i výsledky lustrace provedené jednak ve veřejně dostupných rejstřících (zejména v rejstříku insolvenčním) a dále též v rejstřících příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Mechanismus zesplatnění pak byl v čl. 6 3. Smlouvy číslo nastaven tak, že v případě, ocitne-li se žalovaná s plněním na kteroukoli splátku po dobu alespoň 65 dnů v prodlení, dojde k automatickému zesplatnění celé dosud nesplacené jistiny a plnění nesplaceného do data zesplatnění, vč. smluvního úročení. Splatnost zesplatněného plnění, tzv. nové jistiny, nastupovala k datu zesplatnění a případné nesplacení této tzv. nové jistiny bylo, ve smyslu čl. 6 5 Smlouvy číslo sankciováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % z částky tzv. nové jistiny denně, s limitem do 200 000 Kč. V konkrétním případě pak žalovaná své povinnosti ze sjednaného závazku nedostála a přestala předepsané splátky platit, v důsledku čehož se aplikoval mechanismus automatického zesplatnění s tím, že částka tzv. nové jistiny činila k datu zesplatnění 52 933,21 Kč O zesplatnění žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne datum, avšak žalovaná ani poté na vzniknuvší dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně proto, za účelem vymožení částky tzv. nové jistiny, smluvních pokut (vč. smluvní pokuty za prodlení s plněním na tzv. novou jistinu ve výši 10 089,48 Kč, za období od data zesplatnění do 18. 12. číslo, a dalších smluvních pokut ve výši 1 497 Kč), zahájila u nadepsaného soudu řízení, které bylo ukončeno pravomocným platebním rozkazem č. j. číslo jednací ze dne 21. 1. 2019, jímž nadepsaný soud uplatněnému nároku v celém rozsahu vyhověl. Ani po datu právní moci zde označeného platebního rozkazu však žalovaná na částku tzv. nové jistiny neplnila ničeho, a žalobkyně proto i nadále účtovala smluvní pokutu za prodlení, jejíž výše k datu datum dosáhla shora uváděných 13 413,52 Kč. Přičemž žalobkyně žalovanou, cestou předžalobní upomínky ze dne datum, vyzvala k zaplacení této smluvní pokuty, avšak žalovaná na výzvu nereagovala a tuto do data dodatečně předepsané splatnosti, datum, nezaplatila.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (k datum) i předvolání (k datum) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu , provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně, oproti podpisu žalované (a zhotovení fotokopie jejího občanského průkazu), vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalované t. č. činily 20 000 Kč měsíčně a byly představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. V položce„ Výdaje“ byly zaneseny osobní výdaje žalované (3 410 Kč měsíčně), výdaje na bydlení (1 000 Kč měsíčně) a výdaje související s výživou jednoho dítěte (2 000 Kč měsíčně – dopsány rukou). Položka evidovaných výdajů žalované tak měla dosahovat výše 4 410 Kč, k níž žalobkyně připočetla ještě položku rezerva (1 000 Kč). Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaná (bez zohlednění nákladů souvisejících s péčí o dítě) měsíčně disponovala finančními prostředky ve výši 14 590 Kč. Stran osobních poměrů žalované bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalované) zjištěno, že má maturitní vzdělání, pečuje o jedno dítě a žije u rodičů.

5. Existenci pracovního poměru žalovaná žalobkyni doložila pracovní smlouvou ze dne datum, jakož i souběžně předloženou dohodou ze dne datum, dle nichž měla žalovaná u právnická osoba s. r. o. sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Příjmy žalované v rozhodném období pak byly dokumentovány jednak výplatními páskami za měsíce říjen 2017 (18 159 Kč) a listopad 2017 (20 905 Kč) a dále též výpisy z bankovního účtu žalované, kam byla jmenovanou společností k datum poukázána platba ve výši 14 306 Kč a k datum platba ve výši 20 905 Kč, přičemž, dle periodického výpisu z bankovního účtu žalované, byl k datu datum na předmětném účtu evidován zůstatek 37,42 Kč a k datu datum zůstatek 31,93 Kč. Souhlas s využitím údajů z vlastního bankovního účtu žalovaná žalobkyni poskytla oproti podpisu formuláře označeného jako„“ SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ O POSKYTNUTÍ OSOBNÍHO ÚČTU“, datovaného k datum. příjmení příjmení žalovaná, dle předloženého výpisu, k datu datum neprocházela a Nebankovní registr klientských informací žalované k témuž datu přiřadil skore 229 (vyšší riziko – s možností poskytnout výrazně limitovaný úvěr, případně žádost o něj zamítnout).

6. V dokumentu označeném jako„ PROHLÁŠENÍ KLIENTŮ“ žalovaná podpisem stvrdila, že v souvislosti se sjednáváním Smlouvy číslo poskytla žalobkyni úplné a pravdivé informace.

7. Text samotné Smlouvy číslo datované k datum, je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 129,67 % ročně, zavázala splatit formou celkem 48 měsíčních splátek po 3 721 Kč, splatných vždy k 10. dni měsíce (celkem tedy 178 608 Kč). V sekci B) pak byl zakotven mechanismus automatického zesplatnění částky dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaná s plněním kterékoli splátky či její části ocitla v prodlení po dobu alespoň 65 dnů (čl. 6 písm. b). Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění (čl. 6). Pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky tzv. nové jistiny za každý den prodlení. Takto vymezená práva a povinnosti byla formou tabulky shrnuta též ve formuláři označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, který žalovaná oproti svému podpisu převzala taktéž dne datum.

8. V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu datum vypracovala dokument označený jako„ OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalované sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání.

9. Ve spisu vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka je pod čl. 22 založeno potvrzení o vyplacení částky 50 000 Kč ve prospěch účtu žalované, jež se uskutečnilo datum. Dále je zde také pod čl. 13 založen platební rozkaz (pravomocný k datum), jímž nadepsaný soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 65 119,48 Kč spolu s příslušenstvím, tvořeným zákonným i smluvním úrokem, a náhradou nákladů řízení.

10. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění vyzvána cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“, datovaného k datum, v jehož rámci žalobkyně žalované stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána téhož dne.

11. Podle , ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú.se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 75 z. s. ú.poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú.poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. s., ve znění účinném k datu datum, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena

23. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaná, jako závazek, ujednaly prostřednictvím Smlouvy číslo. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy číslo nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaná poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázala uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou číslo právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako úvěr spotřebitelský, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s.ú.

24. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018).

25. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum).

26. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely z. s. ú. provedené , účinné k datum, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. pak zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datum. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před datum, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. ). Retroaktivní aplikace z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

27. V projednávané věci pak žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované přezkoumávala. Způsob jakým tak činila, však soud shledal nedostatečným. V tomto směru nebylo možné pominout, že si žalobkyně sice postavila na jisto existenci příjmů žalované i jejich zdroje (pracovní poměr na dobu neurčitou), zcela však opomenula přezkoumat strukturu i rozsah jejích výdajů a v tomto směru bez dalšího vyšla z údajů sdělených samotnou žalovanou. Byť si žalobkyně i stran přezkumu výdajů žalované opatřila odpovídající podklady, zejména výpis z jejího bankovního účtu. Přičemž, i při zběžném přezkoumání údajů z předmětného výpisu lze učinit závěr, že žalovaná z měsíce na měsíc„ hospodařila“ v podstatě s nulovými zůstatky (konkrétně v řádech desetikorun), a je tedy nabíledni, že se jí uváděná výše výdajů, zaznamenaná v „ HODNOCENÍ KLIENTA“, nezakládala na pravdě. Tím spíše, pokud přímo v textu hodnocení nebyly co do určení disponibilní částky ke splácení zahrnuty ani náklady na výživu nezletilého dítěte žalované a hodnota„ běžných“ výdajů žalované zde byla stanovena pouze s odkazem na částku tzv. životního minima, bez zohlednění skutečnosti, že částka tzv. životního minima představuje toliko umělý konstrukt, který nezohledňuje reálné potřeby jednoho každého jedince, konkrétně matky pečující o dítě. Současně si též lze položit otázku, nakolik vůbec bylo (a je) na místě poskytovat úročené finanční plnění jedincům, kteří mají dle vlastního tvrzení žít na hraně životního minima, de iure představujícího částku sloužící v podstatě pouze k úhradě základních potřeb. Nadto také žalobkyně dostatečně kriticky nevyhodnotila varovné hodnoty zaznamenané v rejstříku NRKI a žalované poskytla finanční plnění více než dvojnásobně převyšující její maximální měsíční příjem. Ačkoli žalovaná t. č. na svém bankovním účtu, jak již bylo zmíněno, nedisponovala ani částkou odpovídající alespoň jediné předepsané měsíční splátce, což lze hodnotit jako o to více závažnější nedostatek s přihlédnutím ke skutečnosti, že byla žalovaná k datu poskytnutí finančního plnění v plném rozsahu odkázána na jediný zdroj příjmů, jehož, byť i krátkodobý výpadek (např. v důsledku krátkodobé pracovní neschopnosti) zjevně nemohla pokrýt.

28. V návaznosti na hodnocení provedené v předchozím odstavci soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s.ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy číslo je proto na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z., a to pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr osobě v obtížné sociální situaci (patrné z předložených podkladů), jež nadto již k datu poskytnutí nedisponovala prostředky k řádnému splácení a tyto prostředky navíc neměla zajištěné ani do budoucna. Závazek ze Smlouvy číslo z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 10. 2008), a to včetně ujednání čl. 6, jež mělo, dle žalobních tvrzení, žalobkyni založit právo nárokovat smluvní pokutu za prodlení s plněním na částku tzv. nové jistiny. Za daného stavu věci, kdy žalobkyní uplatněný nárok nebyl založen účinným smluvním ujednáním, soud shledal uplatněný nárok nedůvodným, a to vč. příslušenství.

29. Na závěrech uvedených výše pak nic nemění ani skutečnost, že soud již dřív shledal Smlouvu číslo řádným a platným právním titulem, zakládajícím zde vymezená práva a povinnosti. V tomto směru bylo třeba vzít v úvahu, že shora označeným platebním rozkazem nebyl soud za podmínek nyní projednávané věci bezvýhradně vázán, ale jednalo se o rozhodnutí, z něhož bylo možné toliko vycházet, ve smyslu Přičemž, jak již bylo uvedeno výše, přezkum tzv. úvěruschopnosti představuje nezbytný předpoklad jednoho každého řízení, v němž je nárokováno plnění ze spotřebitelského úvěru. S tím, že tento přezkum je soud povinen provádět kdykoli za řízení, dokonce i v řízení vykonávacím (viz závěry již výše označeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum), tím spíše pak v řízení, které je zcela samostatné. S ohledem na předestřené skutečnosti proto soud otázku přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně provedl autonomně a v návaznosti na závěry uvedené v bodu 27 shledal, že tento nebyl proveden řádně a ani s odpovídající odbornou péčí. V důsledku takto učiněného závěru proto soud, jakožto odchylku z jednotného a předvídatelného soudního rozhodování, za podmínek konkrétní věci, ve smyslu o. z., postavil ochranu práv spotřebitele, žalované, nad právní jistotu žalobkyně, neboť v opačném případě by byl takto cestou soudního rozhodnutí de facto legalizován předchozí nezákonný postup žalobkyně, což by byl postup v rozporu s maximy vymezenými zejména v  o. z.

30. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků řízení. Žalobkyně s uplatněným nárokem v plném rozsahu neuspěla, zatímco žalovaná, která v řízení v plném rozsahu uspěla, zůstala za řízení pasívní, a tak jí nevnikly žádné výlohy, jež by bylo na místě žalobkyni uložit k úhradě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.