Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 87/2022-63

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 27 350 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 14 800 Kč s příslušenstvím nad rámec zákonného úroku z prodlení z částky 12 550 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 14 800 Kč s příslušenstvím nad rámec zákonného úroku z prodlení z částky 12 550 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených zápůjčkách, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, sídlem adresa, žalovanému na základě mezi nimi dne a) 28. 11. 2014 uzavřené Smlouvy o zápůjčce číslo ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 58 hotovostních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 8. 1. 2016, b)

15. 2. 2015 uzavřené Smlouvy o zápůjčce číslo ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 58 hotovostních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 27. 3. 2016. Žalovaný porušil podmínky obou smluv, neboť zápůjčky řádně a včas nesplatil a na jejich nezaplacených částech tak dluží celkovou žalovanou částku 27 350 Kč čítající dluh ze smlouvy a) ve výši 11 125 Kč s příslušenstvím a b) ve výši 16 025 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tyto pohledávky za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Změna v osobě věřitele z obou nezaplacených pohledávek byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 6. 12. 2019, v níž byl žalovaný zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení tétoy. Tato byla žalovanému odeslána cestou držitele poštovní licence dne 7. 1. 2020. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení těchto peněžitých pohledávek, domáhá se žalobkyně celkového nároku z výše uvedených nezaplacených smluv o zápůjčkách u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný nedostavil, svoji neúčast omluvil, ale

o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 28. 11. 2014 a ze dne 15. 2. 2015 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě každé z těchto smluv vždy částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal v každé smlouvě vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 7 400 Kč v pravidelných hotovostních 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného ke smlouvě číslo číslo vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh z obou smluv zaplatil původní věřitelce pouze částku 6 275 Kč a částku 1 175 Kč, celkem tak částku 7 450 Kč. Z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne 6. 12. 2019 a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení tétoy, jakož i z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla popsané pohledávky za žalovaným od původní věřitelky. Uvedenými listinami žalobkyně zároveň prokázala i to, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartě zákazníka vztahující se ke každé z uvedených zápůjčních smluv o půjčce jeho poměry, v řízení správnost údajů na těchto listinách žádným důkazem neprokázala. V řízení tak nebylo zjištěno, z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrového produktu žalovanému vycházela, jak ověřila jeho schopnost poskytnuté finanční prostředky splácet a zda tedy splnila své povinnosti ve smyslu zákonné povinnosti podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o SÚ“). Soud má z uvedeného důvodu za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla zapůjčitelkou řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 a z podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 žalobkyně prokázala své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.

4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadované zápůjčky splácet, avšak tato tvrzení nebyla dokazováním prokázána. Nebylo tudíž zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného a zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti stran splnění zákonné povinnosti původní věřitelky před poskytnutím úvěru žalovanému řádně ověřit jeho„ úvěruschopnost“ a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu, ovšem pro neúčast žalobkyně u jednání soudu to nebylo možné.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o SÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o SÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větu druhou, je smlouva neplatná. Podle , , (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jak vyplývá z platné judikatury, jedná se o neplatnost absolutní. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. , tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadovaných poplatků či úroků a úroků z prodlení z částek, které se nestaly splatné podle uvedených smluv.

6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o půjčkách (zápůjčkách), které měla uzavřít její právní předchůdkyně s žalovaným, právě pro nesplnění zákonného požadavku věřitele zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím finančních prostředků žalovanému. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému dne 28. 11. 2014 částku 10 000 Kč a dne 15. 2. 2015 rovněž částku 10 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 7 450 Kč, jakož i to, že tyto nesplacené pohledávky za žalovaným na základě uvedených neplatných smluv nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je proto povinen bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byl žalovaný vyzván právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 6. 12. 2019. Má se za to, že tato písemnost byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatil ničeho, jedenáctým dnem se dostal do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 20. 1. 2020. Žalovaný je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu a násl. o. z., žalobě co do částky 12 550 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu v ostatních nároků žalobu zamítl. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle a o. z., a podle vládního , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši požadované v žalobě. Nad rámec částky 12 550 Kč a úroku z prodlení z této částky od prvého dne prodlení s jejich zaplacením až do zaplacení soud pak žalobu posoudil jako nedůvodnou, a proto ji v tomto rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že z větší části procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by mu byly nějaké vznikly.

8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.