Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 132/2022-95
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 113 181,68 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 95 087,71 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 84 200 Kč od 8.5.2022 až do zaplacení a z částky 10 887,71 Kč od 30.3.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 15 275,68 Kč, úroku z prodlení z částky 10 426,52 Kč za dobu od 30.3.2022 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 84 200 Kč za dobu od 28.4.2022 do 7.5.2022, úroku z prodlení ve výši 52,46 Kč, 551,44 Kč a 1 941,39 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 561 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 95 087,71 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 84 200 Kč od 8.5.2022 až do zaplacení a z částky 10 887,71 Kč od 30.3.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 15 275,68 Kč, úroku z prodlení z částky 10 426,52 Kč za dobu od 30.3.2022 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 84 200 Kč za dobu od 28.4.2022 do 7.5.2022, úroku z prodlení ve výši 52,46 Kč, 551,44 Kč a 1 941,39 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 561 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou došlou dne 20.4.2022 a nadále vedenou pod sp. zn. spisová značka domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 25 240,29 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 21 314,23 Kč od 30.3.2022 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a vydání kreditní karty číslo. Žalovaný na základě smlouvy čerpal finanční prostředky, které se zavázal vracet, což řádně nečinil. Žalobce tak využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 13.11.2021, přičemž zůstala neuhrazená jistina ve výši 19 431,36 Kč. Žalovanou částku dále tvoří dlužné poplatky ve výši 2 422,16 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 1 882,87 Kč, který dle uzavřené smlouvy přirostl k jistině, dlužný úrok z prodlení do 29.3.2022 ve výši 52,46 Kč a 551,44 Kč. Dále žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že v souladu se zákonem a vlastní politikou obezřetného úvěrování, když přísně individuálně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, tento byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň žalobce vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, když zejména ověřil získané informace nahlédnutím do příslušných databází, a to konkrétně do databáze BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR aj. Zároveň žalobce zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil žalobce výši disponibilních příjmů žalovaného a shledal, že tento je schopen úvěr splácet. Žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr. Dále žalobce upozornil, že zákon neupravuje konkrétně a podrobně proces zkoumání úvěruschopnosti, přičemž nelze vyloučit užití statistických modelů, a to zejména v otázce výdajů, které jsou velmi komplikovaně objasnitelné.
2. Žalobce se svou žalobou došlou dne 23.5.2022 a nadále vedenou pod sp. zn. spisová značka domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 87 941,39 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 84 200 Kč od 28.4.2022 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o bankovních službách, kde se zavázal pro žalovaného vést účet a poskytovat související služby, mj. i kontokorentní úvěr anonymizováno. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit, což řádně nečinil a žalobce tak využil svého práva sjednaného ve smlouvě a ke dni 3.1.2022 prohlásil dlužnou částku ve výši 86 000 Kč za splatnou, která sestává z dlužné jistiny ve výši 84 200 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč Částku 1 941,39 Kč pak tvoří úroky z prodlení ke dni 27.4.2022, které dle sjednané smlouvy přirostly k jistině. Dále se žalobce v žalobních tvrzeních zevrubně zabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti, kterou popal shodně, jako v předchozí žalobě.
3. S ohledem na skutečnost, že totožný žalobce podal proti totožnému žalovanému v blízké časové souvislosti dvě žaloby s obdobným předmětem, tedy dluhu z úvěru, soud s odkazem na § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) obě shora uvedené věci spojil ke společnému projednání.
4. V podání ze dne 24.8.2022 žalobce opět zopakoval svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obsažená již v žalobě. Dále uvedl, že také zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze ČSÚ, které porovnal s informacemi získanými od žalovaného. Žalobce ohledně statisticky stanovených výdajů žalovaného vycházel konkrétně z částky 18 480,36 Kč a následným výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Po provedeném individuálním hodnocení klienta žalobce žádosti žalovaného vyhověl, schválil tedy obě shora uvedené smlouvy.
5. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
7. Z výpisu ke kreditní kartě vedené pro žalovaného a z listiny označené jako Platební historie za období od 12.5.2020 do 28.2.2022 vyplynulo, že žalovaný při opakovaných čerpáních čerpal celkem 31 267,47 Kč, za dané období zároveň v dané souvislosti splatil 20 379,76 Kč.
8. Z oznámení ze dne 14.11.2021 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr číslo z kreditní karty prohlašuje za splatný a vyzývá jej k úhradě. Dle přiloženého poštovního archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 16.11.2021.
9. Z potvrzení o příjmu ze dne 6.1.2020 vystaveného na formuláři žalobce společností právnická osoba vyplynulo, že žalovaný má za posledních 12 měsíců čistý příjem ve výši 482 068 Kč, za poslední tři měsíce činí jeho průměrný měsíční příjem 38 939 Kč, má dvě vyživovací povinnosti.
10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6.5.2020 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem 22,99 % ročně a poplatky. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též obchodní podmínky a sazebník poplatků, které žalobce rovněž doložil, stejně tak formulář s informacemi o úvěru.
11. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobce vycházel z žádosti o úvěr ze dne 6.5.2020, kontroloval veškeré dostupné informace v interních i externích rejstřících. Vypočetl disponibilní částku žalovaného odečtením výdajů od příjmů. Dále je zde uvedeno, že příjem žalovaného činí průměrně 38 939 Kč měsíčně, tento žije s druhem či družkou, bydlí u rodičů, aktuálně splácí interní úvěry ve výši 9 448,25 Kč měsíčně, další výdaje žalovaného činí 5 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 65 000 Kč. Na nákladech na bydlení se žalovaný podílí z 59,91 %.
12. Z lustrace z Centrální evidence exekucí ze dne 30.3.2022 ohledně žalovaného vyplynulo, že tento zde neprochází.
13. Ze dvou předžalobních upomínek adresovaných žalovanému právním zástupcem žalobce dne 31.3.2022 a 1.4.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě předmětného dluhu z kreditní karty s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiložených podacích archů byly tyto výzvy žalovanému odeslány před podáním žaloby dne 1.4.2022.
14. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 7.1.2020 a jejího dodatku ze dne 8.7.2020 vyplynulo, že žalobce se tímto zavázal žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr do výše 77 000 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány Produktové podmínky a Sazebník, které žalobce rovněž doložil, stejně tak formulář s informacemi o úvěru.
15. Z výpisu z úvěrového účtu k úvěru specifikovanému v odstavci 14., výpisu splátek a amortizace úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto 84 200 Kč, nesplatil ničeho.
16. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 3.8.2021 do 31.8.2021 vyplynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil - 77 947,25 Kč, dne 30.8.2021 žalovaný čerpal 84 200 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 1 397,98 Kč.
17. Z podacího lístku ze dne 3.5.2020 vyplynulo, že právní zástupce žalobce zaslal dne 3.5.2022 žalovanému písemnost.
18. Z oznámení ze dne 5.1.2022 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru ze dne 8.7.2020. Dle přiloženého potvrzení byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 6.1.2022.
19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 31 267,47 Kč, resp. 84 200 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 20 379,76 Kč. Žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když si opatřil v jednom případě výpis z jeho účtu za období necelého měsíce, v druhém případě disponoval žádostí o úvěr, kdy zanesl zjištěné údaje do listiny obsažené v listině vyjádření k procesu úvěruschopnosti. Ve dnech 16.11.2021 a 6.1.2022 žalobce odeslal žalovanému shora uvedená oznámení o zesplatnění obsahující výzvu k zaplacení dluhu.
20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 115 467,47 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daných případech jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
24. V daném případě žalobce spolehlivě ověřil příjem žalovaného, a to příjem poměrně solidní, byť si nelze nevšimnout, že potvrzení o příjmu o řadu měsíců předchází poskytnutí obou úvěrů (potvrzení je z 6.1.2020, úvěrové smlouvy byly uzavřeny 6.5.2020, resp. 8.7.2020). Při obvyklých výdajích na běžné životní potřeby by tento příjem jistě byl dostatečný pro splácení předmětných úvěrů. Další údaje zjištěné z vyjádření k procesu úvěruschopnosti jsou ovšem nevěrohodné, především co se týče výdajů žalovaného, když z provedených důkazů nijak nevyplývá, že by se jimi žalobce jakkoliv blíže zabýval kromě zjištění, že žalovaný již aktuálně jen žalobci splácí měsíčně bezmála 10 000 Kč, tedy zhruba čtvrtinu svých deklarovaných příjmů, a že jeho další výdaje činí 5 000 Kč Poslední údaj je pak zcela nepravděpodobný, když žalovaný má mít dále dvě vyživovací povinnosti a hradit 60 % nákladů na bydlení ve své domácnosti, které nejsou nijak dále objasněny. Stejně tak není nijak objasněn ani doložen příjem domácnosti a není tak zřejmé, proč by daný údaj v dané výši měl být v otázce poměrů žalovaného jakkoliv zohledňován. Jediným skutečně věrohodným a objektivním dokladem o výdajích žalovaného je tak výpis z jeho bankovního účtu, z nějž ovšem vyplývá pouze to, že v srpnu 2021 žalovaný i přes čerpání úvěru ve významné výši (84 200 Kč) stejně tento měsíc začal i zakončil se záporným zůstatkem. Výpis z bankovního účtu je jistě velmi užitečným nástrojem pro zjištění majetkových poměrů zkoumaného subjektu, především pak pro zjištění bilance příjmů a výdajů a specifik těchto položek. Není tak zřejmé, proč žalobce z těchto podrobně nevycházel, resp. proč tyto k prokázání dané skutečnosti nedoložil. Soud připouští, že výdajová stránka je vždy obtížněji zjistitelná než příjmová, ale nelze připustit, aby na ní poskytovatelé úvěrů zcela rezignovali, zvláště pokud jsou dosavadní informace o výdajích spotřebitele zjevně nevěrohodné či zcela nedostatečné pro alespoň kusé zhodnocení majetkové bilance. Zvláště žalobci jako bance nic nebránilo, aby provedl alespoň stručnou analýzu účtu žalovaného a z této vycházel.
25. Za shora uvedené důkazní situace tak soud nemohl shledat, že by žalobce své povinnosti zkoumat úvěruschopnost v obou případech dostál (v případě úvěru ze dne 8.7.2020 nebylo doloženo v podstatě ničeho). Shora uvedené závěry pak jen stěží mohla zvrátit skutečnost, zda byl žalovaný žalobcem lustrován v registrech NRKI a BRKI, proto soud důkaz vyžádáním si těchto lustrací zamítl. Soud také připomíná, že žalobce se svou neúčastí při jednání soudu vzdal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu doplnění tvrzení a důkazů v otázce úvěruschopnosti.
26. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
27. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 115 467,47 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvami uhradil 20 379,76 Kč, zbývá tedy uhradit 95 087,71 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o zesplatnění odeslaných dne 16.11.2021, resp. dne 6.1.2022, které je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úroky z prodlení o dat shora uvedených, které odpovídají odeslání daných výzev. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
28. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Jak již bylo opakovaně judikováno mj. i Ústavním soudem a jak vyplývá i ze zákonného znění § 142 o.s.ř., tak pokud soud přiznává jednomu z účastníků řízení náhradu jeho nákladů, musí se jednat o náklady účelně vynaložené. Žalobci v daném případě nic nebránilo, aby dne 20.4.2022 podal žalobu jedinou. Žalobce je podnikající právnickou osobou (bankou) ve značném rozsahu, což je obecně známo, v obou spojených řízeních byl zastoupen totožným advokátem, lze tedy po něm spravedlivě požadovat, aby si počínal systematicky, efektivně a také hospodárně. Soud tedy s odkazem na výše uvedené přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, jaké by odpovídala, pokud by dne 20.4.2022 podal žalobu jedinou o zaplacení 113 181,68 Kč.
29. V takovém případě by soudní poplatek za podání žaloby dle Položky 2 bod 1. a 2. ve spojení s Položkou 1 bod 1. sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění účinném k 20.4.2022 činil 5 % z nárokované částky zaokrouhlené na celé desítky Kč nahoru (v obou spojených řízeních nebyl vydán elektronický platební rozkaz), tedy 5 660 Kč. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, by náležela advokátu v daném případě odměna ve výši 5 660 Kč (1 500 + 104 x 40) za jeden úkon právní služby, když by v případě podání jediné žaloby advokát vykonal tři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 755 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 27 295 Kč (5 660 + 3 x 5 660 + 3 x 300 + 3 755). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 95 087,71 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 99 387,43 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 15 275,68 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 18 679,40 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 118 066,83 Kč tak představuje úspěch žalobce 84 %, úspěch žalovaného 16 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 68 % svých nákladů, z částky 27 295 Kč tedy ve výši 18 561 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že k tíži žalobce při shora uvedeném výpočtu musel zahrnout i kapitalizované úroky z prodlení, když žalobci by sice dle odeslání výzev k zaplacení náležel i úrok z prodlení za dobu předcházející datům, od nichž byl požadován úrok z prodlení v procentuální míře, nicméně žalobce tyto úroky nijak dále blíže nespecifikoval, nebylo tedy možné posoudit jejich oprávněnost.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.