Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 188/2022-76
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 22 752,57 Kč s příslušenstvím
takto:
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 10. 2021 do 11. 11. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 795,11 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 204,92 Kč
a částky 752,57 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 317,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce údaje o zástupci.
Odůvodnění:
<b>takto:</b> I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 10. 2021 do 11. 11. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 795,11 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 204,92 Kč a částky 752,57 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 317,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [údaje o zástupci].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 29. 3. 2022 domáhala
po žalovaném zaplacení celkové částky 22 752,57 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem
za poskytnutí úvěru ve výši 13 943,92 Kč a smluvním úrokem ve výši 1 410 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na nichž se žalovaný zaregistroval a po přijetí unikátního kódu odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Žádost žalovaného byla poté schválena a požadovaná částka byla žalovanému odeslána na zadaný bankovní účet. Žalovaný do sjednané doby splatnosti (20. 8. 2020) neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč, smluvní úrok, zákonného úroku, a smluvní pokuty ve výši 752,57 Kč v souladu
se smlouvou o úvěru.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2019 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným a že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 22 000 Kč, se splatností dne 20. 8. 2020. Roční zápůjční úroková sazba činila 12 % a poplatek za poskytnutí úvěru činil 13 943,92 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním svého závazku si strany sjednaly povinnost žalovaného uhradit právnímu předchůdci žalobkyně účelně vynaložené náklady, úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouva byla žalovaným podepsána zadáním SMS kódu;
-) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 23. 8. 2019 na účet č. bankovní účet částku 22 000 Kč pod var. symbolem číslo;
-) z projektu vnitrostátní fúze bylo zjištěno, že nástupnickou firmou zanikající společnosti právnická osoba se stala po sloučení společnost právnická osoba;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 včetně přílohy bylo zjištěno,
že žalovaná pohledávka přešla ze společnosti právnická osoba na žalobkyni;
-) z dopisu ze dne 27. 10. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení částky 38 135,18 Kč do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl odeslán dne 29. 10. 2021;
-) z výzvy ze dne 3. 2. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě částky 38 066,25 Kč do 15. 2. 2022, dopis byl odeslán dne 7. 2. 2022;
-) z výpisu účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsících 5-7/2019 měl žalovaný opakovaně vyšší výdaje než příjmy, v měsících 5 a 6/2019 mu byly připsány pěněžní prostředky ve výši 26 981 Kč od právnická osoba, tato =platba však absentuje v měsíci 7/2019.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který měl být splacen spolu s příslušenstvím nejpozději dne 20. 8. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného a vycházel přitom z výpisu z účtu žalovaného za 3 měsíce. Žalovanému byl úvěr v poskytnuté výši poskytnut dne 23. 8. 2020 převodem na jeho bankovní účet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl současně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl odeslán dne 29. 10. 2021. Žalovanému byla zaslána zástupcem žalobkyně dne 3. 2. 2021 předžalobní výzva k úhradě.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky
v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021. Dále se soud zabýval samotným nárokem žalobkyně a otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že tedy porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy má za následek neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr řádně splatit. Žalobkyně soudu doložila pouze výpis z účtu žalovaného za 3 měsíce, ze kterých je zřejmé, že žalovaný má vždy vyšší výdaje než příjmy, není z nich zřejmé, zda má žalovaný sjednaný jakýkoli pracovní poměr. Žalobkyně tak soudu neprokázala, že by se její právní předchůdce jakýmkoli způsobem zabýval jak příjmy tak výdaji žalovaného, tj. jestli splácí i jiné půjčky/úvěry, jaké jsou jeho měsíční výdaje na bydlení, apod. Dále také nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a ověřil si, zda žalovaný není v insolvenci nebo zda nemá nějaké exekuce. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3
o. s. ř., aby svá tvrzení v žalobě doplnila a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně rozhodných skutečností.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
17. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky
22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od data, kdy byl k zaplacení této částky vyzván žalobkyní poprvé, tj. ode dne uplynutí lhůty k zaplacení uvedené ve výzvě ze dne 27. 10. 2021. Žalovaný měl dluh uhradit do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl odeslán dne 29. 10. 2021, Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na
§ 573 o. z. za to, že se tak stalo 1. 11. 2021, pročež první den prodlení nastal 12. 11. 2021, tedy po uplynutí 10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalovanému k zaplacení dluhu. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
18. Ve zbytku požadavku žalobkyně není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).
19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, smluvního úroku, smluvní pokuty, nákladů za vymáhání pohledávky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani zákonného úroku nad rámec přiznaného.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, která činí 56,72 % Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 911 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7
a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t. a 21 % DPH. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 2 363 Kč, při procesním úspěchu žalobkyně co do 13,44 % pak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 317,60 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1
o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.