Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 213/2021-60
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 54 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:
a) 15 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 020 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení,
b) 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 050 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení,
c) 3 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 150 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
a) 12 800 Kč, úroku z prodlení ve výši 528 Kč, úroku ve výši 1 205,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 980 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 18,84% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
b) 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 652,78 Kč, úroku ve výši 1 238,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 950 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 6 050 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 18,98% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
c) 9 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 875,97 Kč, úroku ve výši 1 670,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 766,67 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 3 150 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 19,07% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) 15 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 020 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, b) 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 050 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, c) 3 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 150 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: a) 12 800 Kč, úroku z prodlení ve výši 528 Kč, úroku ve výši 1 205,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 980 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 18,84% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, b) 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 652,78 Kč, úroku ve výši 1 238,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 950 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 6 050 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 18,98% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, c) 9 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 875,97 Kč, úroku ve výši 1 670,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 766,67 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 3 150 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a úroku 19,07% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byly 3 dílčí nároky žalobkyně, které budou popsány níže. Žalobkyně tvrdila, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Dne 15. 1. 2021 pak původní věřitel a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení mj. předmětných pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno 19. 1. 2021. Žalobkyně konkrétně požadovala po žalované:
a) zaplacení 27 820 Kč s úrokem ve výši 1 205,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 528 Kč, s úrokem ve výši 18,84% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva a)“) uzavřené dne 1. 7. 2019 poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (60 týdnů) ve výši 3 200 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaná neplnila sjednaný režim splátek, podle něhož měla platit 60 splátek po 480 Kč týdně počínaje 8. 7. 2019, poslední splátku měla zaplatit 24. 8. 2020. Dle článku 1.4 Smlouvy a) vznikl věřiteli vzhledem k neuhrazení úvěru do konečného data splatnosti (24. 8. 2020) nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 18,84% ročně. Žalovaná uhradila celkem (a s poslední platbou k datu 11. 10. 2019) 980 Kč (zohledněno věřitelem jako na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy a) – 746,66 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 233,34 Kč). Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované z titulu Smlouvy a) částku 16 000 Kč na jistině, na úroku z úvěru po dobu řádného trvání smlouvy 2 453,34 Kč, na poplatku za administrativní činnost 3 200 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso 6 166,66 Kč, dále šlo o kapitalizované úroky 1 205,76 Kč (úrok 18,84% ročně z dlužné jistiny 16 000 Kč od 25. 8. 2020 do data 15. 1. 2021) a kapitalizované úroky z prodlení 528 Kč (ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny 16 000 Kč od 25. 8. 2020 do data 15. 1. 2021). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 18,84% ročně a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně – vždy z dlužné jistiny 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
b) zaplacení 14 050 Kč s úrokem ve výši 1 238,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 652,78 Kč, s úrokem ve výši 18,98% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva b)“) uzavřené dne 1. 4. 2019 poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (60 týdnů) ve výši 2 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná neplnila sjednaný režim splátek, podle něhož měla platit 60 splátek po 300 Kč týdně počínaje 8. 4. 2019, poslední splátku měla zaplatit 25. 5. 2020. Dle článku 1.4 Smlouvy b) vznikl věřiteli vzhledem k neuhrazení úvěru do konečného data splatnosti (25. 5. 2020) nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 18,98% ročně. Žalovaná uhradila celkem (a s poslední platbou k datu 25. 5. 2020) 3 950 Kč (zohledněno věřitelem jako platba na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy b) – 2 000 Kč, na poplatek za administrativní činnosti – 1 033,29 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 916,71 Kč). Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované z titulu Smlouvy b) částku 10 000 Kč na jistině, na poplatku za administrativní činnost 966,71 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso 3 083,29 Kč, dále šlo o kapitalizované úroky 1 238,97 Kč (úrok 18,98% ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 26. 5. 2020 do data 15. 1. 2021) a kapitalizované úroky z prodlení 652,78 Kč (ve výši 10% ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 26. 5. 2020 do data 15. 1. 2021). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 18,98% ročně a úroky z prodlení ve výši 10% ročně – vždy z dlužné jistiny 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
c) zaplacení 12 750 Kč s úrokem ve výši 1 670,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 875,97 Kč, s úrokem ve výši 19,07% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva c)“) uzavřené dne 18. 1. 2019 poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (60 týdnů) ve výši 2 400 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná neplnila sjednaný režim splátek, podle něhož měla platit 60 splátek po 360 Kč týdně počínaje 15. 1. 2019, poslední splátku měla zaplatit 3. 3. 2020. Dle článku 1.4 Smlouvy c) vznikl věřiteli vzhledem k neuhrazení úvěru do konečného data splatnosti (3. 3. 2020) nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19,07% ročně. Žalovaná uhradila celkem (a s poslední platbou k datu 26. 6. 2019) 8 850 Kč (zohledněno věřitelem jako platba na jistinu – 2 083,33 Kč, dále na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy c) – 2 400 Kč, na poplatek za administrativní činnosti – 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 966,67 Kč). Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované z titulu Smlouvy c) částku 9 916,67 Kč na jistině a na poplatku za hotovostní inkaso 2 833,33 Kč, dále šlo o kapitalizované úroky 1 670,48 Kč (úrok 19,07% ročně z dlužné jistiny 9 916,67 Kč od 4. 3. 2020 do data 15. 1. 2021) a kapitalizované úroky z prodlení 875,97 Kč (ve výši 10% ročně z dlužné jistiny 9 916,67 Kč od 4. 3. 2020 do data 15. 1. 2021). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 19,07% ročně a úroky z prodlení ve výši 10% ročně – vždy z dlužné jistiny 9 916,67 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byl nečinná.
3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované (resp. i následně v průběhu řízení u žalobkyně) bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 14. 12. 2021, č. j. 10 C 213/2021-17 a ze dne 19. 1. 2022, č. j. 10 C 213/2021-22. Jimi byly totiž účastnice vyzvány, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřily, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byly upozorněny, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.
5. Podle písemných Smluv a), b) a c) soud zjistil, že byly žalovanou jako zákazníkem a jméno příjmení za původního věřitele podepsány dne 1. 7. 2019, 1. 4. 2019 a 8. 1. 2019, žalované se na základě ní mělo dostat spotřebitelských úvěrů ve výši 16 000 Kč, 10 000 Kč a 12 000 Kč, přičemž podle obsahu Smluv žalovaná potvrdila svým podpisem, že uvedené částky převzala v hotovosti při podpisu jednotlivých smluv. Žalovaná převzala závazek vrátit tyto částky a úrok z úvěru ve výši 3 200 Kč, 2 000 Kč a 2 400 Kč, dále odměnu za administrativní činnost 3 200 Kč, 2 000 Kč a 2 400 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč, 4 000 Kč a 4 800 Kč. Uvedené částky měla žalovaná splácet v týdenních splátkách po 480 Kč, 300 Kč a 360 Kč, počínaje 8. 7. 2019 (do 24. 8. 2020), od 8. 4. 2019 (do 25. 5. 2020) a od 15. 1. 2019 (do 3. 3. 2020). Podle článku 7.2 předmětných Smluv, konkrétně dle připraveného formulářového textu, který ostatně tvořil zcela převažující část vyhotovení smlouvy, měla žalovaná potvrdit, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem Karty zákazníka a o kterých měla žalovaná prohlásit, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné.
6. Z obsahu tří vyhotovení listiny„ Karta zákazníka“ bylo soudem zjištěno, že ji podepsala dne 1. 7. 2019, dne 1. 4. 2019 a 8. 1. 2019 žalovaná i shora uvedená zástupkyně původního věřitele. Karta představovala připravený formulář pro doplňování individuálních údajů konkrétního dlužníka (zákazníka). V pasáži ohledně zdrojů hlavních příjmů bylo vždy uvedeno, že pro žalovanou plynou z Úřadu práce obec, zaznačeno bylo, že je na mateřské dovolené, případně byl plátcem zaznačen subjekt ČSSZ. Ve všech kartách bylo na první straně zaznamenáno, že žalovaná má celkem 3 nezaopatřené děti, v případě Smlouvy a) (tj. časově nejmladší – z 1. 7. 2019) již nebylo zaznamenáno, že by s žalovanou v domácnosti byl též manžel, toto bylo uvedeno jen u dřívějších Smluv b) a c). V údaji o způsobu ověření„ zaměstnání“ žalované byl zaznačen z možného výběru pojem„ osobně“ bez jakékoli další bližší identifikace, či o obsahu získaného ověření. Pravidelný měsíční příjem byl uveden částkami postupně u Smluv a) – c) 15 429 Kč, 18 380 Kč a 16 095 Kč měsíčně, když vždy šlo jen o státní podporu. Použitelný příjem (po odpočtu osobních výdajů 7 000 Kč v případě Smlouvy a) a b), resp. 6 000 Kč v případě Smlouvy c), splátek zápůjček či úvěrů – zaznamenáno jen u Smlouvy a) ve výši 2 700 Kč měsíčně a u Smlouvy b) 1 500 Kč měsíčně, výdajů na bydlení – u Smlouvy a) 2 750 Kč, kdežto u Smlouvy b) a c) 5 500 Kč) představoval částku 2 979 Kč, resp. 4 380 Kč či 4 595 Kč. V žádné z uvedených karet nebylo v kolonce„ vyživovací povinnost“ v rámci pravidelných měsíčních výdajů žalované ničeho zaznačeno, ač – jak soud výše uvedl – byla žalovaná matkou 3 nezaopatřených dětí, které měla ve své domácnosti. V další kolonce„ dokumenty k ověření finanční situace zákazníka“ bylo zaznačeno z uvedených možností u Smlouvy a) bankovní výpisy a složenky, u Smlouvy b) jen složenky a u Smlouvy c) složenky a nájemní smlouva. Ve stejném místě formulářového textu byla připojena poznámek, že je nutné pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů na straně příjmů i výdajů. Formulářový text obsahoval v blízkosti nad podpisem žalovaného údaj, že zákazník stvrzuje úplnost, pravdivost a přesnost veškerých údajů uvedených v této kartě. Před podpisem zástupkyně původního věřitele bylo uvedeno předtištěné prohlášení, že všechny údaje obsažené v Kartě zákazníka a skutečnosti potřebné pro posouzení vhodnosti poskytnutí spotřebitelského úvěru byly zapsány a posouzeny v souladu s vnitřními předpisy společnosti původního věřitele.
7. Smlouvou o postoupení pohledávky z 15. 1. 2021 žalobkyně prokázala, že na ni přešly pohledávky za žalovanou z titulu výše uvedených Smluv a) – c). Tato okolnost vyplývá nejen ze smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž i z její přílohy v podobě seznamu dlužníků, v němž figuruje i jméno a příjmení, datum narození žalované a číslo jednotlivých Smluv, taktéž celková výše pohledávek. Dne 19. 2. 2021 pak původní věřitel žalované oznámil, že pohledávky z úvěrových smluv číslo uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem, byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou výši pohledávek (tehdy 67 870 Kč bez příslušenství) uhradila do 10 dnů od obdržení uvedeného dopisu na v něm specifikovaný účet, jinak bude přistoupeno k vymáhání.
8. Výzvou z 13. 5. 2021 právní zástupce žalobkyně požadoval na žalované ve prospěch žalobkyně plnění z titulu výše uvedených Smluv, a to nejpozději do 28. 5. 2021. Ve výzvě uvedl i skutkový a právní rozbor nároku.
9. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy.
Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, a to dle § 1879 o. z. smlouvou z 15. 1. 2021 o postoupení pohledávek za žalovanou z původního věřitele a odkazem na Smlouvy o úvěru číslo číslo číslo spolu s údaji o jménu a příjmení žalované, datu jejího narození atd. – v seznamu postoupených pohledávek. Tato právní jednání, na základě kterých se žalobkyně domáhala proti žalované peněžitého plnění, tj. jí tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 jde o neplatnost absolutní. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že původní věřitel posuzoval tuto úvěru schopnost tak, že byly ověřeny údaje žalované z nájemní smlouvy (tu však měl k dispozici jen v některých z uvedených případů) a z výpisů z účtu či ze složenek žalované. Dále bylo uvedeno, že právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě, když jejich pravost a správnost potvrdila žalovaná svým podpisem. Jak bylo však výše uvedeno dílčí zjištění soudu, pak v tzv. Kartě zákazníka nebyly žádným způsobem vymezeny či specifikovány náklady a běžné měsíční výdaje vyživovací povinnosti žalované, přitom bylo jednoznačně uvedeno, že žalovaná je matkou 3 nezaopatřených dětí, které s ní žijí ve společné domácnosti. Původní věřitel tak vůbec nebral v úvahu, že žalovaná je povinna výživou těchto dětí a lze si jen stěží představit, že by pro žalovanou i tyto děti na veškerých osobních výdajích postačovala měsíčně částka uvedená jako osobní výdaje žalované v rozsahu 6 000 – 7 000 Kč měsíčně, potom, pokud původní věřitel uvažoval, že v případě zohlednitelných výdajů žalované jí zbývá měsíčně 2 979 Kč, 4 380 Kč nebo 4 595 Kč, pak jeho zhodnocení úvěruschopnosti žalované bylo zcela neodpovídající jejím osobním poměrům. K tomu se připojuje jednoznačné zjištění, že žalovaná měla platit na základě vždy nově sjednaného úvěru v případě Smlouvy a) z původním věřitelem uvažovaného použitelného příjmu 2 979 Kč nově splátku 480 Kč týdně (dle počtu dnů v měsíci 2 057 – 2 125 Kč), v případě Smlouvy b) z příjmu 4 380 Kč ještě nově splátku 300 Kč týdně (1 285 Kč – 1 328 Kč měsíčně). Je zjevné, že z těchto částek by pak těžko zbývala žalované dostatečná finanční rezerva pro výživu vlastních 3 nezaopatřených dětí (obdobné se týká i Smlouvy c), uzavřené jako první dne 8. 1. 2019, kdy žalovaná měla z věřitelem uvažovaného příjmu 4 595 Kč platit až 1 594 Kč měsíčně. Dále je možné uvést, že ačkoli věřitel sám měl nastavenou praxi, že jeho zástupce měl pořizovat kopie z ověřovaných dokladů týkajících se jak příjmů, tak výdajů, pak v daném případě patrně vůbec neučinil, jelikož žalobkyně přes výzvu soudu v usnesení č. j. 10 C 213/2021-22 žádné důkazy v tomto směru nepředložila. Vzhledem k tomu nelze skutkově uzavřít, jaké konkrétní podklady a doklady skutečně původní věřitel měl od žalované k dispozici, jakož i to, ohledně jakých podkladů měla žalovaná podepsat připravené prohlášení o jejich pravosti a správnosti. V takovém případě však stěží lze vyhodnotit, že předchůdce žalobkyně posoudil náležitě úvěruschopnost žalované tak, aby z hlediska odborné péče neměl důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To tím spíše, že Smlouva a) a b) následovala ve svém uzavření poté, kdy stejný věřitel s žalovanou uzavřel i předchozí smlouvu c).
11. Soud tedy po provedeném dokazování v rámci konaného jednání uzavřel, že nebylo prokázáno, že původní věřitel splnil podmínku platnosti spotřebitelského úvěru dle § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ. Dodat je nutno, že takovou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze z poskytovatele úvěru přenášet na spotřebitele (jak se žalobkyně snažila prostřednictvím odkazu na citovanou pasáž formulářového textu Smluv o tom, že žalovaný jako zákazník prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet zápůjčku). Právní úprava posuzování úvěruschopnosti je založena právě na odpovědnosti poskytovatele úvěru, aby bedlivě a obezřetně, též s náležitou erudicí ve svém oboru, na posouzení úvěruschopnosti přistoupil.
12. Nároky ad a) b) c) žalobkyně byly proto posouzeny dle shora citovaného § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částek 16 000 Kč, 10 000 Kč a 12 000 Kč přijala v hotovosti z neplatných smluv o úvěru.
13. U jednotlivých nároků z přijatých částek – dle tvrzení žalobkyně – žalovaná uhradila do 11. 10. 2019 částku 980 Kč, dále k datu 26. 6. 2020 částku 3 950 Kč a k datu 26. 6. 2020 částku 8 850 Kč. Žalobkyně nemůže dle zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost, že zbytek převzatého peněžitého plnění, tj. 15 020 Kč u nároku a), 6 050 Kč u nároku b) a 3 150 Kč u nároku c), žalovaná dosud nevydala. Sama žalovaná o opaku netvrdila a neprokázala v řízení ničeho. Soud tak shledal žalobu důvodnou ohledně částek 15 020 Kč, 6 050 a 3 150 Kč na jistině. Jistina bezdůvodného obohacení nemůže být úročena sjednaným úrokem z úvěru (žalobkyní kapitalizováno do 15. 1. 2021 na částky uvedené v prvním odstavci odůvodnění rozsudku, poté požadována v ročních sazbách 18,84%, 18,98% a 19,07% ročně z částek 16 000, 10 000 Kč a 9 916,67 Kč), dále nemůže být posuzována ve své splatnosti podle ustanovení Smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo-li toto právní jednání shledáno neplatným. Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně netvrdila sjednanou splatnost, z logiky věci taková splatnost ani sjednávána nebývá, proto ve smyslu § 1958 o. z. je rozhodující výzva věřitele, tj. korespondence již původního věřitele ze dne 19. 2. 2019 s výzvou k úhradě celého dluhu z titulu„ úvěrů“ číslo. Tato korespondence byla dne 19. 2. 2021 (pátek) odeslána žalované, tudíž při neprokázání jiného data doručení vzniká domněnka dojití takové zásilky k datu 24. 2. 2021 (§ 573 o. z.). Měla-li žalovaná dle výzvy plnit do 10 dnů od doručení výzvy, pak lhůta uplynula v sobotu 6. 3. 2021, resp. v pondělí 8. 3. 2021, a teprve od 9. 3. 2021 byla žalovaná dle § 1968 o. z. v prodlení s částkami 15 020 Kč, 6 050 Kč a 3 150 Kč, ve vztahu k nimž tedy od 9. 3. 2021 žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně, jak koresponduje právní úpravě § 1970 o. z. a nař. vlády 351/2013 Sb. Ve zbytku žaloby – tj. nejen ohledně rozdílů v jistinách požadovaných žalobkyní a shledaných oprávněnými soudem (27 820 Kč – 15 020 Kč, 14 050 Kč – 6 050 Kč a 12 750 – 3 150 Kč), ale i úroku z prodlení z vyšší a žalobkyní tvrzené dlužné jistiny u jednotlivých úvěrů (tj. z částek 16 000 Kč, 10 000 Kč a 9 916,67 Kč, resp. od 9. 3. 2021 z částek 980 Kč, 3 3950 Kč a 6 766,67 Kč, a to jak v kapitalizovaných částkách, tak v procentních sazbách z těchto vyšších jistin od 16. 1. 2021 do zaplacení), tak ohledně veškerého úroku z úvěru (který nemůže žalobkyni pro neplatnost úvěrových smluv příslušet vůbec) – byla tato jako neopodstatněná zamítnuta (výrok II.). Dodat lze, že se to týká i neopodstatněné sazby 1,75% u nároku b) a c), kde soud vyhodnotil, že žalovaná byla v prodlení taktéž až od 9. 3. 2021, žalobkyně se tak nemůže domáhat úroku z prodlení 10% ročně, ale jen 8,25% ročně dle výše citované právní úpravy.
14. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci byla s ohledem na celkovou výši požadovaných nároků žalobkyně, včetně nezanedbatelné výše příslušenství, více úspěšná žalovaná, které by podle § 142 odst. 2 (první část věty) o. s. ř. příslušelo právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení nevznikly žádné pro soud seznatelné náklady, při celkové procesní nečinnosti žalovaná ostatně právo na náhradu nákladů řízení ani neuplatnila, proto nebylo žádné z účastnic výrokem III tohoto rozsudku přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení.
15. Lhůta k plnění předmětu řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.