Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 147/2022-52

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem xanon číslo

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem xanon číslo

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 15 030,09 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 030,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 269,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 210,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 845,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 7 845,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 684,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 334,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 657,76 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 2 657,76 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 030,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 269,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 210,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 845,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 7 845,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 684,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 334,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 657,76 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 29 % ročně z částky 2 657,76 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 15 030,09 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 6. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 7 181 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 8. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 4 252,47 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 30. 8. 2018 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 7 845,02 Kč a na souhrnném poplatku 4 527,31 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 3 210,36 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 269,57 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 21. 1. 2020. Dále její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 13. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 7. 5. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 19 705,53 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 7. 5. 2018 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 2 657,76 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 2 334,06 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 684,14 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 21. 1. 2020. Pohledávky byly ke dni 20. 1. 2020 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o zápůjčce včetně obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, rozsudku na čl. 31-33 spisu, dvou zákaznických karet na čl. 27 a 28 spisu a dvou uznání dluhu žalovaným ze dne 11. 4. 2018 a 25. 6. 2018.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 7. 2017 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 7 181 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 8. 2018. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, ze zaměstnání má příjem 11 258 Kč a další příjem 9 000 Kč a na jiné dluhy u věřitele platí splátky 1 422 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Při sepsání karty předložil ústřižky za měsíce 3, 4, 5 a 6/2017. Ústřižky však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 4 252,47 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 3. 2017 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 7. 5. 2018. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, ze zaměstnání u právnická osoba s.r.o. má příjem 16 000 Kč a další příjem 5 000 Kč, nemá jiné dluhy a jeho odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Při sepsání karty předložil pracovní smlouvu číslo na dobu neurčitou, 3 výplatní pásky za měsíce 12/2016, 1 a 2/2017 a SIPO za měsíce 12/2016, 1 a 2/2017 Tyto dokumenty však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 19 705,53 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o zápůjčce předala žalovanému částku 2x 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvy o zápůjčce je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky při uzavírání smluv o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice dle záznamu v kartě zákazníka vyžádala u starší smlouvy o zápůjčce pracovní smlouvu, výplatní pásky žalovaného a SIPO a u novější smlouvy blíže neidentifikované ústřižky za měsíce 3, 4, 5 a 6/2017, avšak soudu tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně tedy neprokázala, že by řádně zkoumala příjmovou a hlavně výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jeho prohlášením v zákaznické kartě, že tyto činí celkem 5 000 Kč, resp. 7 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o zápůjčce je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávek a je oprávněna tyto pohledávky vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Soud proto zkoumal, zda žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla předchůdkyní žalobkyně předána částka 2x 10 000 Kč. Žalovaný dosud předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni zaplatil celkově částku 23 958 Kč (4 252,47 Kč + 19 705,53 Kč), tedy vrátil o 3 958 Kč více, tudíž u vůči žalobkyni, resp. její předchůdkyni ke dni rozhodnutí žádný dluh ani z titulu bezdůvodného obohacení nemá, a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Jelikož ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, vůči kterému byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, měl by právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).