Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 202/2022-31
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14.019,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.019,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 687,19 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.351,10 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10.119,87 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.119,87 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.252 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.019,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 687,19 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.351,10 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10.119,87 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.119,87 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.252 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.019,87 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 19. 8. 2019 do 30. 5. 2020 ve výši 687,19 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za stejné období ve výši 1.351,10 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10.119,87 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od stejného data s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od právnická osoba příjmení příjmení. Tato banka uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo zavázala se poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu v částce 10.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % čerpaného úvěru. Žalovaný však porušil povinnost splácet úvěr řádně a včas, a banka proto využila svého oprávnění daného produktovými podmínkami a úvěr prohlásila za splatný dopisem ze dne 30. 5. 2020 k tomuto dni činila dlužná jistina 10.119,87 Kč a dlužné poplatky 3.900 Kč. I přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 2. 8. 2022 doplnila, že poplatky v celkové výši 3.900 Kč jsou tvořeny poplatkem za zaslání upomínky ve výši 600 Kč v celkem 4 případech a poplatky za přečerpání úvěrového rámce po 300 Kč v celkem 5 případech. Výše poplatků byla sjednána přímo ve smlouvě. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů uvedených v žádosti. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace z interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík RZ báze Ministerstva vnitra. Žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru s příjmem 18.000 Kč, což byl i celkový příjem domácnosti. Výdaje banka hodnotila, porovnávala se statistickými i s historickými daty Českého statistického úřadu. V době podání žádosti neměl žalovaný vůči bance jiné závazky. Nebyly zjištěny ani jiné externí závazky.
5. Soud nařídil jednání na den 13. 9. 2022, přičemž žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.
6. Z žádosti, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, z produktových podmínek, ze sazebníku poplatků, z úrokového lístku, ze zesplatnění, včetně dokladu o odeslání, z platební historie, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy č. 1, z oznámení o postoupení pohledávek, včetně dokladu o odeslání a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
Žalovaný požádal dne datum o revolvingový úvěr, když ke své osobě uvedl, že má střední odborné vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, pracuje v pracovním poměru na dobu určitou, která končí 31. 12. 2019 a to u jméno příjmení, na pozici dělníka s příjmem ve výši 18.000 Kč, přičemž mu nejsou prováděny srážky ze mzdy a nemá žádné vyživovací povinnosti. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společně a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že z příjmu byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima. Na základě takto zjištěné disponibilní částky bylo žádosti vyhověno a úvěr byl poskytnut. Banka vycházela z příjmu ve výši 18.000 Kč, když domácnost žalovaného byla jednočlenná, žil v pronajatém bytě a byl tak jedinou osobu, která hradila náklady na bydlení. Žalovaný nevyživoval žádnou osobu, neměl jiné závazky vůči bance ani jiné společnosti.
7. Následně banka a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání karty, kterou byla sjednána práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru, který byl čerpán platebním prostředkem – kreditní kartou. Součástí smlouvy byly také dispozice, podmínky ať už všeobecné obchodní, tak i produktové. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dle dispozic činil úvěrový rámec 10.000 Kč. Minimální splátka byla stanovena ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Datum splatnosti jednotlivých splátek mělo být uvedeno na měsíčním výpise z účtu. Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 12 % ročně. Smlouva zároveň řešila poplatky, které v případě přečerpání úvěrového rámce činily 300 Kč měsíčně a za zaslání každé upomínky 600 Kč. Klient se zavázal splatit celý čerpaný úvěr včetně úroků a poplatků. Dle smlouvy byl klient oprávněn čerpat úvěr opakovaně, vždy však maximálně do výše úvěrového rámce. Za případ porušení se považovalo porušení kteréhokoliv závazku sjednaného smlouvou, dále také překročení úvěrového rámce nebo prodlení s úhradou minimální měsíční splátky. Následkem porušení pak dle smlouvy bylo oprávnění banky provést některé nebo všechny z uvedených opatření, mezi kterými byla i možnost Banky prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Dopisem ze dne 31. 5. 2020 sdělila banka žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek zesplatnila pohledávku, která k tomuto dni činila 14.707,06 Kč a zahrnovala dlužné poplatky ve výši 3.900 Kč i úroky ve výši 687,19 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení do 15. 6. 2020. I tento úkon byl zpoplatněn částkou 600 Kč. Důvodem zesplatnění bylo zejména prodlení s placením minimální splátky po dobu delší než 30 dnů. Z výpisu ke kreditní kartě i z platební historie vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal a přečerpal hned po prvním dnu užívání, a to dne 24. 8. 2019, kdy však následně provedl splátku, kterou vyrovnal celou půjčenou částku, aby znovu koncem září 2019 čerpal až do výše úvěrového limitu a znovu koncem října provedl úhradu ve výši úvěrového limitu, kdy došlo téměř k dorovnání dluhu, avšak to byla také z jeho strany poslední splátka i úhrada. Následně úvěr čerpal až do 23. 11. 2019, kdy byla zaúčtována poslední platební operace, kterou znovu žalovaný překročil úvěrový rámec a kdy zůstatek činil - 10.119,87 Kč. Následně již byly předepisovány pouze úroky a poplatky za upomínky ve výši 600 Kč (dne 31. 12. 2019, dne 9. 1. 2020, dne 28. 4. 2020 a dne 31. 5. 2020) a dále poplatky za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč (dne 31. 1. 2020, dne 29. 2. 2020, dne 31. 3. 2020, dne 30. 4. 2020 a dne 31. 5. 2020). Z platební historie je pak zřejmé, jakým způsobem narůstal úrok a úrok z prodlení.
právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 vzniklých ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech a službách uzavřených mezi postupitelem se svými klienty. Dle seznamu postoupených pohledávek tvořících přílohu č. 1 této smlouvy je zde uvedena i pohledávka za žalovaným identifikována jménem, příjmením a bydlištěm žalovaného a také číslem smlouvy. Dopisem ze dne 29. 9. 2021, odeslaným dne 4. 10. 2021, byl žalovaný informován o postoupení pohledávky ze strany původního věřitele. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021, odeslanou dne 16. 11. 2021 byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky ze strany právního zástupce žalobkyně s upozorněním na soudní řešení věci.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky, resp. mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat revolvingový úvěr až do výše 10.000 Kč, tuto částku nepřekročit a zároveň jej splácet minimální měsíční splátkou ve výši 2 % z čerpané částky.
14. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru povinnost zkoumat schopnost klienta úvěr řádně splácet. Původní věřitel dle názoru smlouvu dostál svým povinnostem, když se pokusil zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a osobu žalovaného ověřit v dostupných evidencích a přestože neověřoval výši příjmů ani výdaje za bydlení, jevila částka příjmu dostatečná pro splácení úvěru ve výši 10.000 Kč, když minimální splátka činila 2 %, čemuž odpovídá částka 200 Kč měsíčně. Soud tak v tomto konkrétním případě považuje povinnost úvěrujícího za splněnou.
15. Byl to však žalovaný, který si neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když sice ve dvou případech uhradil jednorázově celý úvěr až do výše úvěrového rámce, následně však již nezaplatil ničeho a neučinil tak ani po opakovaných upomínkách a banka tak využila svého oprávnění daného přímo smlouvou a úvěr zesplatnila s ohledem na prodlení žalovaného i přečerpání úvěrového rámce. Nárok na vrácení jistiny úvěru tak vyplývá přímo z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, stejně jako povinnost platit úroky, jejichž výše byla sjednána přímo smlouvou ve výši 12 % ročně a stejně tak smlouvou byly sjednány poplatky včetně jejich výše, a to jak poplatky za zaslání upomínky ve výši 600 Kč, tak poplatek ve výši 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce. Žalobkyně řádně doložila výši jednotlivých nároků, která vyplynula z provedeného dokazování i právní nárok na úhradu těchto částek a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužných částek, tak jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.
16. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení celkem činí 2.252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).