Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 157/2021-83
Okresní soud v Opavě rozhodl soudce Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
bytem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
; zastoupený opatrovníkem městem Hlučín
sídlem adresa
o zaplacení částky 6 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 196,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 545,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 659,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 4 659,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 200 Kč k rukám opatrovníka žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 196,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 545,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 659,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 4 659,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 200 Kč k rukám opatrovníka žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 23,72 % ročně shora ve výroku v odst. I specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do datum včetně částky 7 400 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72% ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky za žalovaným dne datum činil dluh na jistině 5 340,63 Kč, sjednaný úrok 1 400 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso 2 609,37 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum na tuto smlouvu 11 350 Kč. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.
2. Žalovaného v tomto řízení zastupuje opatrovník dle usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který navrhnul zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že poslední splátka byla stanovena na datum, ale žalovanému byla doručena předžalobní výzva k zaplacení datum. Protože dluh byl splatný k datu datum, byla žaloba podaná dne datum opožděně, proto nárok žalobkyně je tak již promlčen.
3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalobkyně a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do datum včetně částky 7 400 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72% ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky za žalovaným dne datum činil dluh na jistině 5 340,63 Kč, sjednaný úrok 1 400 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso 2 609,37 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum na tuto smlouvu 11 350 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne datum).
5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o půjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.
6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že nemá k dispozici kartu klienta.
7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).
8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když soudu sice předložila kartu klienta, ze které by bylo lze dovodit k bonitě žalovaného, že dosahuje mzdy - státní podpory částka měsíčně, o jakou státní podporu se jedná, není zřejmé, že v nájemním bytě má výdaje s domácností částka měsíčně, zda bydlí v samostatné domácnosti sám v nájemním bytě, není uvedeno, jiné dluhy že nemá, ale z katry zákazníka plyne, že má aktivní půjčku u příjmení jméno. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byly doloženy další podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila. Nebyly předloženy listiny, např. rozhodnutí o dávkách státní sociální pomoci či sociální péče, důchodový výměr, ze kterých mělo být při posuzování bonity žadatele o úvěr vycházeno, žalobkyně poukázala jen na to, že vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, proto neměla ověřeny informace o tom, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného. Je zřejmé, že další závazky žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala, byť tvrdila, že prošla veškeré evidence dlužníků. Proto je smlouva o půjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).
9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky na uvedenou smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, zaplatil na jistině dosud dle tvrzení žalobkyně 11 350 Kč, proto nezbylo soudu, než žalobu zcela zamítnout, když ostatně žalovaný půjčku žalobkyni přeplatil. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Z uvedených důvodů se již soud nezabýval vznesenou námitkou promlčení nároku žalobkyně.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve sporu je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč k rukám jeho opatrovníka, když se jedná o odměnu opatrovníka za 4 úkony (vyjádření k žalobě, další dvě vyjádření k tvrzením žalobkyně, účast u jednání soudu) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/20154 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř., pokud jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.