Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 323/2021-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 60.068,24 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 35.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 25.068,24 Kč, úrok ve výši 10.516,53 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6.518,75 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 35.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 25.068,24 Kč, úrok ve výši 10.516,53 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6.518,75 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 60.068,24 Kč s úroky ve výši 10.516,53 Kč a ve výši 29% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 6.518,75 Kč a ve výši 9,75% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 11.6.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 28.079 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.577 Kč, odměnu za zpracování a doručení a administrativní činnost ve výši 11.791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7.711 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3.505 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11.12.2019. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Ke dni 5.11.2018 činila dlužná jistina částku 35.000 Kč a dlužný poplatek částku 28.079 Kč. Do data postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 35.000 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 12.12.2019 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 60.068,24 Kč, skládající se z jistiny ve výši 35.000 Kč a poplatku ve výši 25.068,24 Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne datum.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 16.3.2022. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 30.5.2022 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované ze 2 výpisů z bankovního účtu – 3, 5/2018, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, počet vyživovaných osob 4, je spoluvlastník. Je v domácnosti. Finanční údaje (čistý příjem žadatele – 3.800 Kč, ostatní příjmy žadatele 6.500 Kč, další čisté příjmy domácnosti – 40.000 Kč a odhadované měsíční výdaje – 2.700 Kč, žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výpisu z bankovního účtu 3, 5/2018. Zákaznická karta je dne 11.6.2018 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Podle výpisu z účtu za období od 1.3.2018 do 31.3.2018 činil počáteční zůstatek - 20,13 Kč a konečný zůstatek 39,83 Kč. Příjem činila částka 3.800 Kč od ÚP RodP 2/18. Výdaje činila částka 3.740 Kč.
Podle výpisu z účtu za období od 1.5.2018 do 31.5.2018 činil počáteční zůstatek 9,83 Kč a konečný zůstatek - 21,20 Kč. Příjem činila částka 3.800 Kč od ÚP RodP 4/18 a částka 2.499 Kč od anonymizováno. příjmení za kovový odpad. Výdaje činila částka 6.330,03 Kč.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 11.6.2018 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 11.6.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 28.079 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 8.577 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 11.791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7.711 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 63.079 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v18 měsíčních splátkách po 3.505 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
Z listiny označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou splátku.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 6.1.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 25.1.2021.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 28.6.2021 k zaplacení pohledávky ve výši 484.196,84 Kč nejpozději do 13.7.2021. Výzva byla odeslána dne 28.6.2021.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 11.6.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 28.079 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 63.079 Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3.505 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 6.1.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované byly ověřeny ze dvou výpisů z účtu. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, byly odhadované na 2.700 Kč. Další příjmy žalované a domácnosti ve výši 6.500 Kč a 40.000 Kč nebyly doloženy ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo další výdaje žalované, soudu předložen nebyly a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Podle výpisů z účtů činil příjem žalované RodP ve výši 3.800 Kč a 10.5.2018 částka 2.499 Kč za kovový odpad. Z výpisů z účtu nevyplývá žádný další příjem žalované ani domácnosti. Naopak je zřejmé, že výdaje převyšují příjmy. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o dalších příjmech žalované a domácnosti, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly příjmy a výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. Žalobce uvedl, že žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, ale ze zákaznické karty vyplývá počet vyživovaných osob – 4 a žalovaná pobírala rod.přídavky (což byl její jediný doložený příjem). Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad nízkými výdaji (2.700 Kč) s přihlédnutím k počtu vyživovaných osob. S ohledem na jediný doložený příjem ve výši 3.800 Kč žalovaná nebyla schopná hradit splátky zápůjčky ve výši 3.505 Kč měsíčně. To, že schopnost žalované splácet zápůjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná neuhradila žádnou splátku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 35.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 35.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná nezaplatila žádnou částku. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 35.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.3.2022. Nárok se stal splatným 17.3.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 18.3.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 18.3.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 97.701,22 Kč (částku 60.068,24 Kč + úrok 10.516,53 Kč + 16.100,90 Kč – úrok 29% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do 20.7.2022 + úrok z prodlení 6.518,75 Kč + 4.996,80 Kč – úrok z prodlení 9% ročně z částky 35.000 Kč od 19.12.2020 do 20.7.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 36.430,90 Kč (jistina – 35.000 Kč + 1.430,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 35.000 Kč od 18.3.2022 do 20.7.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 37%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 62%. Poměr úspěchu tedy činí 26% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.