Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 90/2022-36
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 751,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 14.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně co do jistiny ve výši 4 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč od 16.12.2021 do 13.1.2022 a z částky 4 000 Kč od 14.1.2022 do zaplacení a co částky 256 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 422,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, titul jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 14.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně co do jistiny ve výši 4 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč od 16.12.2021 do 13.1.2022 a z částky 4 000 Kč od 14.1.2022 do zaplacení a co částky 256 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 422,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 25.1.2022 ve znění částečného zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 2.5.2022 č.j. 7 C 90/2022-22, po žalované domáhá uhrazení částky ve výši 13 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč od 16.12.2021 do zaplacení a částky 256 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně), uzavřely smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla po tzv. verifikační platbě žalované celkem částku ve výši 13 000 Kč na účet ze kterého byla zaplacena verifikační platba. Tyto finanční prostředky se žalovaná spolu s příslušenstvím do 3.4.2022 tj. celkem 15 990 Kč. Ještě před schválením úvěru zahájil právní předchůdce žalobkyně schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešly všechny nároky z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, přičemž právní předchůdce byl zmocněn k oznámení postoupení pohledávky úvěrovanému. Žalovaná zaplatila dne 18.11.2021 částku 2 000 Kč a dne 15.12.2021 rovněž částku 2 000 Kč. Po započtení těchto plateb a částečném zpětvzetí žalobkyně trvá uhrazení jistiny ve výši 13 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 16.12.2022 do zaplacení ve výši 8,25% ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výše 256 Kč, které představují náklady osobní návštěvy jednoho obyčejného dopisu. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná ničeho více na svůj dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila a k ústnímu jednání nařízenému na 27.9.2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně s účinky doručení ke dni 8.8.2022 předvolána.
3. Žalobkyně omluvila svoji neúčast u jednání podáním ze dne 26.8.2022 a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.
4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř..
5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla na základě smluv číslo ze dne datum a datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dne datum ve výši 3 000Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, přičemž žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 4.3.2021 resp. 3.4.2021 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru. číslo ze dne datum s datum, včetně obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, z výpisu č. 195 z účtu číslo za období 10.10.2018 10.10.2018 – verifikační platba, z výpisů č. 22 a 41 z účtu číslo za období 2.2.2021 2.2.2021 a 27.2.2021 1.3.2021 úvěru). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy ze dne datum s účinností ke dni datum, kdy ke dni postoupení činila dle tvrzení právního předchůdce žalobkyně postoupená částka 18 155 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum). Žalovaná byla vyrozuměna dopisem ze dne datum o postoupení pohledávky v celkové výši 18 155 Kč včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu). Následně byla vyzvána k plnění právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby dopisem ze dne datum s tím, že má pohledávku uhradit nejpozději do datum (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího archu). Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila dne 18.11.2021 částku 2 000 Kč a 15.12.2021 částku 2 000 Kč.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaný na straně úvěrované smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
17. Žalobkyně v návrhu sice tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet došla a současně své tvrzení nijak neprokazovala na výzvu soudu k doplnění prověření reagovala částečným zpětvzetím žaloby, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 2.5.2022 tak, že se řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 751,35Kč bylo zastaveno.
18. Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splněna.
19. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, když neúčastní na jednání soudu se žalobkyně vzdala příslušného poučení dle §118a odst. 1a 3 o.s.ř, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
20. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž žalovaný je na základě neplatné smlouvy povinen vrátit to, o co se obohatil, dle § 2991 odst. 2 o.z. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení částky ve výši 9 000 Kč (13 000 Kč – poskytnuté plnění – 4 000 Kč žalovanou již uhrazené) spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 14.1.2022. Splatnost této částky ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. nastala prvním dnem po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k plnění. Žalovaná byla vyzván k plnění na základě předžalobní upomínky do 13.1.2022. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky po jí uvedeném datu, do kdy měla žalovaná dlužnou částku uhradit. Povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dle § 1879 o.z. Lhůtu k plnění určil soud ve standardní 3 denní lhůtě, když neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
IV. Pokud jde o zbylé nároky žalobkyně, tedy jistinu ve výši 4 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč od 16.12.2021 do 13.1.2022 a z částky 4 000 Kč od 14.1.2022 do zaplacení a částku 256 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto s ohledem na posuzování předmětu žaloby jako bezdůvodného obohacení neshledal po právu.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 000 Kč, žalovaná co do částky 6 157,35 Kč, a převážně úspěšné žalobkyni tak náleží poměrná část nákladů řízení ve výši 18,75% Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupkyni žalobkyně přiznány dle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 252 Kč Celkem činily náklady žalobkyně částku 2 252 Kč, a s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu tak bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni 18,75% z nákladů řízení, tj. 422,25Kč. Odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyně podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
22. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím soudního exekutora.