Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 46/2022-67

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 096,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 128 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 968,24 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 945 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 128 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 23 968,24 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 945 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované částky 29 096,24 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi účastníky řízení elektronicky dne 21. 5. 2020. Žalobkyně žalované na základě shora uvedené zápůjčky vyplatila částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku ve výši 50 852 Kč, tedy zapůjčenou jistinu, náklady půjčky ve formě obchodního úroku (21 852 Kč) a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 848 Kč, poslední ve výši 820 Kč. První splátka byla splatná 5. 7. 2020. Žalovaná předepsané platby hradila pouze částečně, z důvodu prodlení žalované žalobkyně v souladu s rámcovou smlouvou ke dni 14. 3. 2022 zesplatnila neuhrazené náklady půjčky a zbývající neuhrazenou jistinu. V souvislosti se smlouvou tak žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 29 096,24 Kč sestávající z neuhrazené jistiny půjčky v částce 15 347 Kč, z obchodních úroků v částce 3 848 Kč, administrativních poplatků ve výši 1 600 Kč, ze zákonného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění v částce 165,27 Kč, za dobu od zesplatnění do 24. 5. 2022 v částce 401,82 Kč, a ze smluvní pokuty za dobu do zesplatnění v částce 2 908 Kč, za dobu od zesplatnění do 24. 5. 2022 v částce 1 676,15 Kč a náklady za upomínku před zesplatněním v částce 3 150 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce číslo vyčíslením pohledávky, výpisem z účtu žalobkyně, výpisem splátkového kalendáře a přehledem úhrad splátek, sazebníkem poplatků, výzvami k zaplacení, předžalobní upomínkou a oznámením o zesplatnění pohledávky, formulářem příjmů a výdajů, a dále vycházel z žalobkyní předložených listinných dokladů – vyúčtováním mzdy za březen 2020 a výpisem z účtu za období únor až duben 2020.

4. Žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet poskytla dne 21. 5. 2020 peněžní prostředky v částce 17 000 Kč. Žalovaná měla vrátit předmětnou částku v 60 měsíčních splátkách ve výši 848 Kč, poslední 820 Kč Celkem se zavázala zaplatit žalobkyni částku 50 852 Kč (smlouva o úvěru, splátkový kalendář, výpis z účtu žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dne 27. 1. 2022, následně ke dni 14. 3. 2022 zesplatnila předmětnou zápůjčku, o čemž žalovanou písemně informovala (výzva k úhradě dlužných částek ze dne 27. 1. 2022 vč. podacího lístku z téhož dne, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 14. 3. 2022 vč. podacího lístku z téhož dne). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého advokáta (předžalobní upomínka ze dne 11. 4. 2022 vč. podacího lístku).

5. Žalovaná zaplatila celkem částku 11 872 Kč (přehled úhrad splátek, vyčíslení pohledávky).

6. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované vyplněním formuláře, a dále doložením vyúčtováním mzdy žalované za měsíc březen 2020 a výpisy z účtu za období od února do dubna 2020. Měsíční příjem žalované činil za měsíce únor 37 574 Kč, březen 31 876 Kč, duben 31 332 Kč. Z výpisů z účtu bylo seznatelné, že žalovaná každý z uvedených měsíců uzavřela zápůjčky u nebankovních institucí, naopak nájemné bylo hrazeno pouze v měsíci březnu. Z výpisů byly též seznatelné platby za upomínky u společnosti právnická osoba, stejně tak příchozí platby od fyzické osoby, u nichž nebylo zjistitelné, zda se jednalo o příspěvek na chod domácnosti či platby z jiného důvodu. Žalobkyně od žalované nevyžádala doložení běžných výdajů na základní potřeby jako je bydlení, léky či stravování, počet vyživovacích povinností, pouze jej s negativním výsledkem lustrovala mezi dlužníky v insolvenci a v seznamu prováděných exekucí. Následně žalobkyně učinila tzv. scóring žalované, kde si sama vypočetla teoretické výdaje žalované. Žalobkyně po žalované požadovala před uzavření smlouvy vyplnění formuláře příjmů a výdajů, kde žalovaná pouze vyplnila bez jakéhokoli doložení, že bydlí v nájmu (při absenci uvedení výše nájmu), je svobodná a v domácnosti žije sama (formulář příjmů a výdajů, výplatní lístek za 3/ 2020, výpisy z účtu za 2-4/ 2020).

7. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 21. 5. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků na dálku smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 17 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku s náklady půjčky žalobkyni splatit v 60 měsíčních splátkách (celková částka činila 50 852 Kč). Žalovaná ve splátkách uhradila pouze částku 11 872 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátila, žalobkyně zesplatnila zbývající dluh žalované ze smlouvy o půjčce. Žalobkyně poté žalovanou prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaná však již ničeho nezaplatila.

8. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

12. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, když je zjevné, že žalovaná možná mohla mít v době uzavření smlouvy dostatečný příjem i přes veškeré její smluvní závazky u úvěrových společností odlišných od žalobkyně, avšak toto s jistotou nelze tvrdit. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejných rejstřících a doložením vyúčtování mzdy za měsíc březen 2020 (přičemž smlouva byla uzavíraná v měsíci květnu 2020), a dále výpisy z účtu. Z uvedeného však nelze zjisti ničeho relevantního, neboť ani nájemné pravidelně měsíčně z účtu žalované placeno nebylo. Není tak zřejmé, zda nájem platila jiná osoba, či zda žalovaná nezůstávala na nájmu dlužná. Stejně tak nejsou vidět jiné pravidelné výdaje, jako jsou léky, ošacení, apod. Stejně tak žalobkyně nedoložila zkoumání výdajové stránky žalované, pouze uvedla, že žalované dala vyplnit formulář příjmů a výdajů, což však i podle výpisů z účtu neodpovídá skutečnosti. Scóring žalované učiněný žalobkyní není postačující. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 5 128 Kč (17 000 Kč – 11 872 Kč zaplacené žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno s odkazem na . Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to od 2. 2. 2022, neboť ve výzvě podle ze dne 27. 1. 2022 (podací lístek z téhož dne) byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky, ode dne následujícího po doručení tak je v prodlení ( ).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle podle míry úspěchu za situace, kdy úspěch žalobkyně (18 %) je nižší, než žalované (82 %), když žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.