Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 230/2020-69
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o 60.877 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.842 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 23. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 52.035 Kč se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 23. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.842 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 23. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 52.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 23. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 po žalovaném zaplacení částky 60.877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 28. 2. 2020, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 5. 2018, uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně - právnická osoba, se sídlem na anonymizováno. Po částečném zastavení řízení v části týkající se zaplacení částky 5.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15.345 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení usnesením č. j. 36 C 230/2020 -63 ze dne 25. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 26. 2. 2022, zůstala předmětem sporu částka 55.877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 45.532 Kč od 23. 7. 2020. Dále tvrdila, že žalovaný za období od 17. 5. 2018 do 30. 10. 2019 čerpal úvěr v celkové výši ke dni
27. 2. 2020 ve výši 56.364 Kč a ke dni postoupení pohledávky za žalobkyni zaplatil celkem 52.522 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10,00 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když se těchto 10,00 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3.410 Kč. Půjčka byla poskytnuta tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.
3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - platební informace právnická osoba, standartních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům, poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 5. 2018, fotografie žalovaného včetně fotografie jeho OP, potvrzení o provedených platbách z účtu žalovaného č. bankovní účet u původního věřitele za období 17. 5. 2018 - 30. 10. 2019, dokladu o splátkách žalovaného původnímu věřiteli za období od 2. 7. 2018 do 29. 10. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené
mezi žalobkyní a původním věřitelem dne 20. 12. 2019, soud zjistil, že dne 17. 5. 2018 původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, před uzavřením smlouvy původní věřitel úvěruschopnost žalovaného neověřoval, pokud tvrdil, že vycházel
z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále pak, že byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, žádné důkazy k tomu nepředložil. Úvěrový rámec v rámci smlouvy činil 50.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla dohodnuta ve výši 8,5 % měsíčně při RPSN 262,91 %. Žalovaný čerpal prokazatelně částku 56.364 Kč a původnímu věřiteli vrátil zpět částku 52.522 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále jen ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i
v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 OZ , kde se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťoval, jaké má žalovaný příjmy, jaké výdaje, pokud tvrdí, že nahlížel do veřejně dostupných databází, nepředložila k tomu žalobkyně žádný důkaz.
10. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Vzhledem k tomu, že však žalovaný čerpal celkově částku 56.364 Kč a zaplatil částku 52.522 Kč, došlo z jeho strany k bezdůvodnému obohacení
ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 OZ ve výši rozdílu těchto částek, tj. ve výši 3.842 Kč, kterou je povinen žalobkyni zaplatit.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zaplatit částku 55.877 Kč, soud ve výši rozdílu této částky a částky přiznané, tj. částky 3.842 Kč, ve výroku ad. II. žalobní návrh do částky 52.035 Kč včetně požadovaného příslušenství zamítl.
12. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně
z přiznané částky od 23. 7. 2020 rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jako 1. dne následujícího po výzvě právního zástupce žalobkyně, kdy lhůta k plnění byla stanovena do 22. 7. 2020.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého by měl v převážné části úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Protože tomuto žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu
v obec prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.