Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
13 C 33/2022-48
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 27 497,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 194 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 194 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se
co do zaplacení 8 777,98 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 307,44 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 288,69 Kč
se zákonným úrokem z prolení ve výši 10,00% ročně z částky 9 247,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení
s úrokem ve výši 29,00% ročně z částky 9 247,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení
co do zaplacení částky 10 081,36 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 973,44 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 625,01 Kč
se zákonným úrokem z prolení ve výši 10,00% ročně z částky 6 884,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení
s úrokem ve výši 29,00% ročně z částky 6 884,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,
zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 194 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 194 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do zaplacení 8 777,98 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 307,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 288,69 Kč se zákonným úrokem z prolení ve výši 10,00% ročně z částky 9 247,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00% ročně z částky 9 247,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení co do zaplacení částky 10 081,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 973,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 625,01 Kč se zákonným úrokem z prolení ve výši 10,00% ročně z částky 6 884,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00% ročně z částky 6 884,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b> IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 15 971,98 Kč jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 11 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 759 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 1 968 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 548 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 243 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 346 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 3 806 Kč. Co do 11 525,36 Kč se pak jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 12 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 2 146 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 916 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 538 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 10 556 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizována tři slova soud zjistil, že tuto uzavřeli dne datum žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 2 146 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 916 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 538 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 377 Kč a poslední 60. ve výši 357 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 12 000 Kč v hotovosti předána.
5. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil celkem 10 556 Kč.
6. Z listiny nazvané zákaznická karta datované dne datum soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka, jiné příjmy částka a další čisté příjmy domácnosti částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí s rodiči, má další zápůjčky a bankovní účet, nemá kreditní karty. Jeho běžné měsíční výdaje činí celkem částka, externí splátky zápůjček činí částka a splátky zápůjček poskytnutým společností činí částka. K ověření těchto údajů byly předloženy výplatní pásky za měsíc anonymizováno a anonymizováno roku rok.
7. Z další listiny nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizována tři slova soud zjistil, že tuto uzavřeli dne datum žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 9 759 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 1 968 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 548 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 243 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 346 Kč a poslední 60. ve výši 345 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 11 000 Kč v hotovosti předána.
8. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil celkem 3 806 Kč.
9. Z listiny nazvané zákaznická karta datované dne datum soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka a další čisté příjmy domácnosti částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí s rodiči, má další zápůjčky a bankovní účet, nemá kreditní karty. Jeho běžné měsíční výdaje činí celkem částka, externí splátky zápůjček činí částka a splátky zápůjček poskytnutým společností činí částka. K ověření těchto údajů byly předloženy výpisy z bankovního účtu za anonymizováno a anonymizováno rok.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.
11. Z dopisu ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni a současně žalovaného vyzvala, aby uhrazení dlužné částky v celkové výši 40 443,62 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 25. 1. 2021 odeslala žalovanému.
12. Z dopisu ze dne 19. 10. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 38 022,17 Kč do 3. 11. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 20. 10. 2021.
13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela dvě smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce, a to dne datum, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 12 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 2 146 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 916 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 538 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 377 Kč a poslední 60. ve výši 357 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 10 556 Kč, a dále pak dne datum, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 9 759 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 1 968 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 548 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 243 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 346 Kč a poslední 60. ve výši 345 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 3 806 Kč Tyto pohledávky pak byly dne 18. 12. 2020 postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznických kartách. Tyto doklady nicméně součástí smluv nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby ani smluv pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Z připojených zákaznických karet je navíc zřejmé, že žalovaný splácí další úvěry (zápůjčky) jednak u jiných společností, jednak také u právní předchůdkyně žalobkyně. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
1. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč (12 000 Kč a 11 000 Kč). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 10 556 Kč a 3 806 Kč a k vydání tak zbývá jen 1 444 Kč a 7 194 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele. Při stanovení počátku prodlení žalované vycházel soud ze skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení jistiny v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 Soud vycházel z předloženého podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 od zásilku, kterou bylo žalovanému zasíláno oznámení o postoupení pohledávky současně s výzvou k zaplacení pohledávky. Vzhledem k tomu, že však nebylo v řízení prokázáno, kdy se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta, soud vycházel z domněnky doby dojití ve smyslu § 573 o. z., podle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, což bylo v projednávané věci dne 28. 1. 2021, ode dne následujícího, tj. od 29. 1. 2021, byl žalovaný v prodlení.
2. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení z uvedených částek podle § 1970 o. z. jdoucích od 29. 1. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňují jinou lhůtu v plnění. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.