Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 181/2022-49
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobce je povinen doplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek za řízení ve výši částka.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce je povinen doplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek za řízení ve výši [částka].
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum na žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva číslo s produktovým názvem P příjmení příjmení v hotovosti týdenní číslo, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zapůjčené finanční prostředky zavázala splatit společně s poplatkem ve výši částka (složeným z úroku, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a splácení) v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši částka počínaje dnem, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, splátky nehradila řádně a včas, na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze částka a žalobci tak navíc vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a sankčních poplatků. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.
2. Žalobce dále obecně uvedl, že anonymizováno s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných z dostupných registrů a evidencí: registru příjmení, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů a interních registrů. Dále byla zhodnocena celková finanční situace žalované, kdy byly porovnány informace doložené žalovanou s informacemi zjištěnými z uvedených registrů a se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů.
3. Podáním ze dne datum žalobce doplnil, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána. Uvedl, že anonymizováno žalovanou lustroval v evidenci anonymizována dvě slova, příjmení, v interní databázi anonymizováno, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v evidenci neplatných dokladů. V žádné z těchto evidencí nebyl zjištěn žádný negativní záznam žalované. Dále bylo zjištěno, že trvalé bydliště žalované není evidováno na obecním či městském úřadě. Žalovaná předložila před podpisem smlouvy o zápůjčce pracovní smlouvu, z níž byl zjištěn příjem žalované ve výši částka měsíčně. Příjem žalované byl ověřen rovněž doloženými složenkami. Co se týče výdajů, žalobce uvedl, že i ty byly zkoumány a ověřovány přiměřeným způsobem, přičemž odkázal na aktuální judikaturu, dle které dle jeho názoru není nezbytně nutné v každém jednotlivém případě zkoumat konkrétní výdaje žadatele, ale je možné vycházet ze statistických dat. Při posouzení výdajů anonymizováno dále vycházel z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením smlouvy o zápůjčce a v níž uvedla své výdaje částkou částka měsíčně. Tuto kartu s žalovanou vyplňovala paní jméno příjmení, jakožto vázaná zástupkyně anonymizováno. příjmení příjmení rovněž ověřovala na základě žalovanou doložených dokumentů příjmy a pravidelné měsíční výdaje žalované.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
5. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum byla právním předchůdce žalobce, právnická osoba, a žalovanou podepsána listina s názvem smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo na jejímž základě byla právnická osoba žalované poskytnuta zápůjčka ve výši částka. Zápůjčku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši částka a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka, v pravidelných 60 týdenních splátkách po částka. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši částka v hotovosti (ze smlouvy o zápůjčce číslo standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradila pouze částka (z tvrzení žalobce). Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Postoupenou pohledávkou je i žalovaná pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce ze dne datum bylo žalované zasláno (z dopisu ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
6. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z karty zákazníka, resp. žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum, soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že bydlí v nájmu, je rozvedená a je zaměstnána jako kuchařka. Své měsíční příjmy uvedla částkou částka a další čisté příjmy domácnosti částka, celkem tedy částka. Výdaje odhadla částkou částka a dále uvedla výdaje na splátky dalších závazků vůči právnická osoba ve výši částka měsíčně. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu a dále jiné listiny – složenky, nemocenská, které však soudu spolu s kartou doloženy nebyly. Karta zákazníka byla podepsána jednak žalovanou a jednak zástupcem právnická osoba, paní jméno příjmení, která svým podpisem stvrdila, že vyplněné údaje souhlasí s údaji, které jí žalovaná při vyplňování formuláře sdělila. Žalobce dále předložil jako důkaz výpis z centrální evidence exekucí ze dne datum, dle kterého jsou vůči žalované vedena celkem 4 exekučních řízení, která byla zahájena v letech 2015 až 2017.
7. Soud neprovedl důkaz výslechem zástupkyně právnická osoba, paní jméno příjmení, neboť tento důkaz vzhledem ke zjištěným skutečnostem považoval za nadbytečný a nehospodárný. Jeho provedením by došlo k nedůvodnému prodloužení řízení, přičemž soud je přesvědčen, že i pokud by zástupkyně právnická osoba vypověděla, že údaje vyplněné do zákaznické karty skutečně souhlasí s informacemi, které jí žalovaná při vyplňování karty poskytla a že listiny, které byly dle zaškrtaných políček v kartě předloženy, žalovaná skutečně předložila a ona údaje v nich uvedené ověřila, nic by to na posouzení řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované nezměnilo (viz odůvodnění níže). Pokud žalobce tvrdí, že anonymizováno úvěruschopnost žalované řádně ověřil, je třeba, aby k tomu předložil odpovídající listiny. Absenci takových listin nelze nahrazovat svědeckou výpovědí osoby, která vystupovala jako zástupce úvěrující společnosti.
8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2390 o. z., se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované danou zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalované zkoumal zejména nahlédnutím do dostupných registrů a dále dle informací poskytnutých přímo žalovanou za současného porovnání těchto informací se statistickými údaji. Jakým konkrétním způsobem však k závěru, že žalovaná bude úvěr, resp. zápůjčku, skutečně schopna splácet, žalobce neuvádí. Pokud pak k uvedenému závěru dospěl na základě tvrzeného příjmu žalované ve výši částka (případně i dalšího blíže nespecifikovaného příjmu domácnosti) po porovnání výdajů ve výši částka, pak takové zkoumání nepovažuje soud za dostatečné, neboť příjmy a zejména pak výdaje žalované nebyly ničím podloženy. Žalobce sice uvádí, že anonymizováno měl k ověření příjmu žalované k dispozici pracovní smlouvu, složenky a doklad o nemocenské, tyto listiny však soudu předloženy nebyly a jejich absenci nelze nahrazovat svědeckou výpovědí zástupkyně právnická osoba. Žalobce zároveň žádným způsobem neprokazuje, jak byly ověřeny výdaje žalované, přičemž již jen samotným porovnáním příjmů a výdajů, lze dospět k důvodným pochybnostem o schopnosti žalované měsíční splátky ve výši částka splácet a na řádném zkoumání výdajů a následné úvěruschopnosti žalované je proto třeba bezpodmínečně trvat. Žalobce dále sice tvrdil, že anonymizováno žalovanou lustroval v dostupných evidencích, ani výstupy z takto provedených lustrací však doloženy nebyly. Doložen byl pouze aktuální výpis z evidence exekucí, který však zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o zápůjčce nijak nedokládá. Navíc z tohoto výpisu plyne, že již v době, kdy byla smlouva o zápůjčce uzavírána, byla vůči žalované vedena 4 exekuční řízení. Soud trvá na tom, že zkoumání úvěruschopnosti žalované musí být řádně objektivně doloženo, samotné prohlášení žalované, které není objektivně doloženo, není pro posouzení úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalované. V předmětné kartě žalovaná pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právního předchůdce žalobce o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán.
21. Žalobce byl při jednání konaném dne datum v souladu s ustanovením § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučen, že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána a k tomu označit důkazy, a to zejména jakým způsobem byly ověřovány výdaje žalované. Na poučení soudu žalobce reagoval podáním, v němž zopakoval, že při posuzování příjmů a výdajů žalované vycházel zejména z lustrace žalované v dostupných registrech a dále z údajů, které žalovaná žalobci poskytla vyplněním zákaznické karty. Dále uvedl, že vyplňované údaje byly ověřovány zástupkyní anonymizováno, paní jméno příjmení, na základě listin předložených této zástupkyni žalovanou. Žalobce zároveň uvedl, že žalované byl poskytován úvěr nižší nominální hodnoty, čemuž by také měl odpovídat rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalované. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1543/21.
22. Ani tímto doplněním však dle názoru soudu nebylo zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně prokázáno. Jak již bylo uvedeno výše, z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdce obstaral výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinil a k jakým závěrům dospěl. Předloženy nebyly žádné listiny, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalované. Doložena byla pouze zákaznická karta, která je však pouhým prohlášením žalované, které nebylo nijak objektivizováno. Navrhovaný výslech zástupkyně anonymizováno nebyl proveden, neboť i ten by byl pouhým potvrzením tvrzení žalované, která však nebyla ničím doložena. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobce v tomto smyslu žádné listiny soudu nepředložil. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům. Soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že v posuzovaném případě je třeba zohlednit nominální hodnotu zápůjčky, která nebyla nijak vysoká, a proto postačí nižší míra posuzování úvěruschopnosti. Soud nezpochybňuje, že nominální výše úvěru může mít vliv na míru zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, je však třeba trvat na tom, aby zkoumání úvěruschopnosti bylo prokázáno alespoň v míře odpovídající individuálně posuzovanému případu. V posuzovaném případě žalobce skutečnost, že anonymizováno schopnost dlužníka splácet dluh řádně ověřil, neprokázal. K prokázání této skutečnosti nepostačuje tvrzení žalovaného zaznamenané do zákaznické karty, aniž by byly zároveň předloženy odpovídající listiny.
23. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud dále v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
24. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
26. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částka. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.
27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť byť byla v řízení procesně převážně úspěšná, žádné náklady neuplatňovala.
28. Výrokem IV. uložil soud žalobci doplatit soudní poplatek ve výši částka, a to dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).