Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 C 52/2022-42

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 10.350 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci

a) částku 6 590 Kč,

b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 765,37 Kč,

c) úrok z prodlení z částky 6 590 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a.,

d) částku 3 760 Kč,

e) úrok z prodlení ve výši 1 072,37 Kč,

f) úrok z prodlení z částky 3760 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a.,

a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 6 590 Kč, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 765,37 Kč, c) úrok z prodlení z částky 6 590 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a., d) částku 3 760 Kč, e) úrok z prodlení ve výši 1 072,37 Kč, f) úrok z prodlení z částky 3760 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Chrudimi dne 31. 7. 2021 (následně byla věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému) domáhá po žalované zaplacení částky 10.350 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou bez posouzení úvěruschopnosti dne 30. 4. 2015 smlouvu o půjčce číslo předal žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila zcela. Uhradila celkem 4.240 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 3.760 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.072,37 Kč (za období od 10. 6. 2016 do data postoupení) a další zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 7. 12. 2016 do zaplacení. Dále věřitel uzavřel s žalovanou bez posouzení úvěruschopnosti dne 16. 7. 2015 smlouvu o půjčce číslo předal žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila zcela. Uhradila celkem 1.410 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 6.590 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.765,37 Kč (za období od 26. 8. 2016 do data postoupení) a další zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 7. 12. 2016 do zaplacení. Dlužné pohledávky byly postoupeny na žalobce s účinností ke dni 6. 12. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle , (dále jen „“), neboť – k výzvě soudu – žalobce s tím vyjádřil souhlas a žalovaná se nevyjádřila, tudíž lze mít za to, že souhlasí ( ), a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Na základě předložených listinných důkazů, a to karty zákazníka ze dne 30. 4. 2015 a ze dne 16. 7. 2015, smlouvy ze dne 30. 4. 2015 a ze dne 16. 7. 2015, výpisu z obchodního rejstříku věřitele, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvy ze dne 22. 2. 2021 a oznámení o postoupení ze dne 6. 12. 2019 učinil soud následující skutková zjištění:

5. Smlouva o půjčce z 16. 7. 2015 potvrzuje, že věřitel a žalovaná se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalované půjčku v částce 8.000 Kč, která měla být žalovanou splacena spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč formou týdenních splátek ve výši 240 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 25. 8. 2016. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky. Smlouva o půjčce z 30. 4. 2015 potvrzuje, že věřitel a žalovaná se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalované půjčku v částce 8.000 Kč, která měla být žalovanou splacena spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč formou týdenních splátek ve výši 240 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 9. 6. 2016. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2019. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 22. 2. 2021.

6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

7. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle ust. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

15. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by věřitel úvěruschopnost žalované zkoumal. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalované řádně nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalované a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované a zda existoval u žalované převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohla splácet příslušný úvěr.

16. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

17. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrové smlouvy by byly dále alespoň částečně neplatné i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrových smlouvách byl původně sjednán úrok 97,73 % ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru - úrok), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 15 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (dvakrát úvěr ve výši 8.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ( ). Žalovaná věřiteli již zaplatila na úvěr ze dne 30. 4. 2015 částku 4.240 Kč a na úvěr ze dne 16. 7. 2015 částku 1.410 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 3.760 Kč, resp. 6.590 Kč. Pohledávka byla následně v souladu s ust. postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat.

19. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, náleží žalobci z příslušenství pouze zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení, tedy 9. 6. 2016 pro částku 3.760 Kč, resp. 25. 8. 2016 pro částku 6.590, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění.

20. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 6.590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.590 Kč od 26. 8. 2016 do zaplacení, který částečné kapitalizoval k datu 6. 12. 2019 na částku 1.765,37 Kč; a částku 3.760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.760 Kč od 10. 6. 2016 do zaplacení, který částečné kapitalizoval k datu 6. 12. 2019 na částku 1.072,37 Kč Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

21. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Účelně vynaložené náklady žalobce spočívají v soudním poplatku v částce 800 Kč a v odměně advokáta podle (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu dle AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku ( ). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o půjčce a žalovaných.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.