Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 75/2022-40

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 5.155,41 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 155,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.643,12 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 770,40 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4.907,42 Kč od 13.4.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 155,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.643,12 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 770,40 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4.907,42 Kč od 13.4.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 4.907,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13.4.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4.643,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 770,40 Kč, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 247,99 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) dne 6.5.2019 smlouvu o úvěru. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena v okamžiku, kdy žalovaný připojil na smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizovaný kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru nově sjednána na den 5.9.2019. Jistina byla ponížena na částku 4.907 Kč a poplatek za úvěr na částku 2.178 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení a úvěr řádně nesplatil, byl původní věřitel oprávněn požadovat další plnění, celkem částku 7.085,42 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, v níž je žalovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.4.2021 s účinností ke dni 12.4.2021 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3.5.2021. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 12.798,53 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 4.907,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.178 Kč a smluvní pokuty ve výši 247,99 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku dne 9.7.2020.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek společnost právnická osoba postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21.5.2021.

V podání ze dne 24.8.2022 žalobce uvedl, že jistina úvěru 5.000 Kč byla poukázána dne 6.5.2019 na bankovní účet žalovaného (č. bankovní účet), který uvedl ve smlouvě o úvěru a ze kterého poslal verifikační platbu. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobce na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Dle údajů uvedených žalovaným mu pravidelně měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 54.700 Kč. Žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl v takovém rejstříku veden. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud provedl důkazu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 16.8.2019, potvrzením o provedené platbě, oznámením o postoupení pohledávky. Zy označené jako žádost o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že zde jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, jako zdroj příjmů je uvedeno OSVČ, podnikatel, čistý měsíční příjem 66.736 Kč a výdaje 12.000 Kč. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce disponoval osobními údaji žalovaného (jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem účtu). Podle předloženého potvrzení byla dne 6.5.2019 z účtu právního předchůdce žalobce převedena částka 5.000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Podle zprávy právnická osoba účet č. bankovní účet patřil žalovanému, datum uzavření účtu 14.9.2021. Částka 5.000 Kč z účtu TheyPay.cz, s.r.o. byla připsána dne 6.5.2019. Dopisem ze dne 3.5.2021 společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalobce neuvedl žádné konkrétní údaje, které právní předchůdce žalobce zjistil. Zaměstnání, příjmy a výdaje žalovaného jsou uvedeny vě označené jako žádost o spotřebitelském úvěru, která není žalovaným podepsána a údaje uvedené v tétoě, nejsou ničím doloženy. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s  zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru splatit.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (potvrzením o provedené transakci a zprávou banky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 5.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě uvedeného poplatku a úroku. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 5.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z obsahu návrhu vyplývá, že žalovaný nezaplatil žádnou částku. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 21.8.2022. Nárok se stal splatným 22.8.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 23.8.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 23.8.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 11.515,93 Kč (částku 4.907,42 Kč + úrok 4.643,12 Kč + úrok z prodlení 770,40 Kč + 730 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 4.907,42 Kč od 13.4.2021 do 7.10.2021 + náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč + částku 247,99 Kč). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.094,50 Kč (jistina – 5.000 Kč + 94,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% z 5.000 Kč od 23.8.2022 do 7.10.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 42%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 58%. Poměr úspěchu tedy činí 16% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikla a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.