Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 185/2022-19
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 497,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 242 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba došlá soudu dne 20. 5. 2022 se v části, ve které se žalobkyně domáhala,
aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 758 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a dále částku 2 408,28 Kč a částku 10 261,77 Kč a částku 650 Kč a částku 5 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 242 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba došlá soudu dne 20. 5. 2022 se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 758 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a dále částku 2 408,28 Kč a částku 10 261,77 Kč a částku 650 Kč a částku 5 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 13 497,27 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 2. 11. 2017 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“).
Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 12 000 Kč,
kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy
(viz poslední věta 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku). Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 9 812 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů
na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 21 812 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána
vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky
a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 2. 1. 2019. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 6 758 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu
a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu číslo smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 3 502,73 Kč
a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3 255,27 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 15 054 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 8 497,27 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši
6 556,73 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 2. 1. 2019. Ode dne 3. 1. 2019 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny
a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 790,42 Kč a skládala se z: nesplacená jistina 8 497,27 Kč; nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 577,44 Kč; nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 3 725,01 Kč; nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 764,28 Kč; nesplacený inkasní poplatek 1 490 Kč; postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši
3 705,04 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval
podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena
a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin,
které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se
o listiny nazvané: smlouva o úvěru číslo ze dne 2. 11. 2017, předpis splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
6. Z listiny nazvané Žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Z listiny nazvané smlouva o úvěru číslo ze dne 2. 11. 2017, včetně přílohy číslo – předpis splátek a včetně Formuláře pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 11. 2017 vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník
a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 12 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek v částce 9 812 Kč, zahrnující úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru, poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti, tj. celkem
21 812 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
7. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávky, vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní
jako postupníkem dne 22. 12. 2021 smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku
za žalovanou dle citované smlouvy; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemným přípisem zaslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě s tím, že žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.
8. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem vzal soud za prokázáno,
že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
9. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem.
11. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen
o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr
nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel
na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem
na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost,
je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES
ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany,
než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod
do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. číslo a s. číslo)
nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
19. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto
za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost,
která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
20. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
21. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením označila / doložila pouze žádost žalované o úvěr, žádné další důkazy nedoložila ani neoznačila. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.
o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání možnosti být poučena ze strany soudu zbavila. S ohledem
na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
22. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 15 000 Kč Smlouvu
o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně
a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Soud vzal za prokázáno, žalovaná byla písemnou výzvou vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
23. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 12 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 6 758 Kč (což žalobkyně pouze tvrdila, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady
nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny
ve výši 5 242 Kč (tj. 12 000 Kč minus 6 758 Kč). Protože v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli více, než tvrdí žalobkyně, uhrazeno,
a to ani přesto, že žalovaná byla o zaplacení upomínána, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí po právu, a to jak
co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala.
24. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
25. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná
a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaná sama náklady řízení nežádala,
proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
26. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Lhůta k podání odvolání počíná běžet faktickým převzetím rozhodnutí adresátem, je-li převzato ihned při doručení zásilky nebo v době do 10 dnů ode dne uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky.
V případě, že je rozhodnutí adresátem převzato kdykoliv po desátém dnu od uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky, považuje se desátý den za den doručení a lhůta pro podání odvolání počíná běžet již tímto dnem a nikoliv dnem faktického převzetí písemnosti (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.