Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 58/2022-25

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15.449 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 400 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 25. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 8 098,02 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 9 292,18 Kč od 18. 12. 2020 do 24. 11. 2021 a dále jen z částky 892,18 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 1,5% z částky 8 400 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem 19% ročně jdoucím z částky 9 292,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 400 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 25. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 8 098,02 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 9 292,18 Kč od 18. 12. 2020 do 24. 11. 2021 a dále jen z částky 892,18 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 1,5% z částky 8 400 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem 19% ročně jdoucím z částky 9 292,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO číslo, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zápůjčku zavázal vrátit ve 45 týdenních pravidelných splátkách po 379 Kč spolu s částkou ve výši 7.049 Kč sestávající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.663 Kč (úroková sazba 19 % ročně) a částkou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 4.386 Kč Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Ke dni datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9.825,87 Kč a dlužný poplatek 9.958,49 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávky bylo žalovaným uhrazeno ještě celkem 1.200 Kč. Ode dne uzavření úvěrové smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný celkem uhradil jen částku 1.600 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 22.174,36 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.449 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 9.292,18 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 6.156,82 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 271,80 Kč (tj. úrok ve výši 19 % ročně z částky 9.292,18 Kč od 24. 8. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 777,22 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.292,18 Kč od 27. 2. 2020 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 19 % ročně z částky 9.292,18 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 9.292,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 10.000 Kč s odkazem na ustanovení § 2390 o.z. Zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 7.049 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2.663 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 4.386 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku 17.049 Kč splatit ve 45 splátkách po 379 Kč, přičemž poslední splátka činila 373 Kč. Splátky byly splatné počínaje 5. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva (s poznámkou neurčitá), 2 výplatní pásky (specifikovány jako„ 8,9 19“). Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Žalovaný má základní vzdělání a pracuje na dohodu o pracovní činnosti v restauračním provozu právnická osoba Pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 9.986 Kč, ostatní příjmy 3.000 Kč, celkový příjem žalovaného tak činí 12.986 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 2.500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá další zápůjčky u jiných společností a vlastní bankovní účet. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

7. Z tabulky umoření ze dne datum má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum žalovaný zaplatil celkem 1.600 Kč. A to dne datum částku 400 Kč a dne datum částku 1.200 Kč.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne datum na adresu adresa žalovaného, upozorněn na prodlení s úhradou svého závazku a byl vyzván ke splacení zbývající částky poskytnutého úvěru a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 18.938,26 Kč nejpozději do datum na účet žalobkyně.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

10. Dle , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne datum a současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli (poskytovateli úvěru) povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost právnická osoba při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr v celkové výši 10.000 Kč zaplatit celkem 17.049 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že v zákaznické kartě je sice zaškrtnuto, že žalovaným měly být předloženy doklady jako pracovní smlouva a výplatní pásky, ovšem kopie těchto dokladů nejsou připojeny. Není tak prokázáno, zda měl žalovaný uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou či na dobu určitou, a zda se případně doba trvání pracovní smlouvy překrývala s dobou, po kterou se žalovaný zavázal splácet poskytnutou zápůjčku, aby bylo možné důvodně předpokládat, že bude žalovaný po stanovenou dobu disponovat pravidelným příjmem. Dále nelze přehlédnout, že zákaznická karta je svým obsahem v uváděných finančních informacích nesrozumitelná a vnitřně rozporná, když je zde zaškrtnuta kolonka zdroj příjmu DPČ (dohoda o pracovní činnosti) a zároveň jako ověřené dokumenty je uvedena pracovní smlouva s poznámkou„ neurčitá“. Finanční analýza rozpočtu žalovaného na straně výdajů se pak omezila jen na částku„ odhadovaných“ měsíčních výdajů žalovaného ve výši 2.500 Kč. Taková částka je zcela mimo realitu, neboť i zákonem stanovená výše životního minima k zajištění základních potřeb (bez nákladů na bydlení) činila v té době pro jednotlivce 3.410 Kč měsíčně. Žalovaný přitom výslovně uvedl, že bydlí v nájmu. Náklady spojené s bydlením nebyly ověřovány vůbec. Nelze také uvěřit tomu, že žalovaný nemá žádné výdaje spojené s dopravou do zaměstnání a jiné obvyklé výdaje (na ošacení, komunikační prostředky – žalovaný uváděl svoje číslo na mobilní telefon). Nic takového se ze smlouvy ani zákaznické karty nepodává. právnická osoba si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými údaji ohledně rozpočtu žalovaného.

20. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je dle z.s.ú. ve spojení s  neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí spotřebitelského úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

21. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

22. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč plnila dle bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že na svůj dluh žalovaný zaplatil celkem 1.600 Kč, k úhradě tak zbývá částka 8.400 Kč Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8.400 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a. (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství, a to i co do rozdílu mezi úroky požadovanými ve výši 10 % a jejich zákonnou výší (8,5%). V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.