Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 169/2022-22

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 112 126,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 112.126,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.799,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.963,46 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 109.063,34 Kč od datum do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109.063,34 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 112.126,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.799,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.963,46 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 109.063,34 Kč od [datum] do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109.063,34 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba (banka) se žalovanou dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo z jejíhož titulu poskytla banka žalované finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaná se však dostala do prodlení a banka proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 109.063,34 Kč a na poplatcích částku 3.063 Kč, na smluvním úroku ve výši 15,9 % z jistiny do datum a na úroku z prodlení do datum částku 1.963,46 Kč. Žalobkyně tvrdila, že banka úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, nahlédnutím do příslušných registrů a databází, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Banka žalobkyni pohledávku za žalovanou postoupila na základě písemných smluv o postoupení ze dne datum a žalované to bylo oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že mezi bankou a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že banka poskytne žalované finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu i s úroky ve splátkách po 1.878 Kč měsíčně nejpozději do datum.

4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr dne datum uvedla ke svým poměrům, že je vdaná, má příjem ze závislé činnosti ve výši 10.861 Kč čistého měsíčně, bydlí v nájemním bytě. Dále prohlásila, že výdaje na bydlení činí 1.500 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že nemá závazky u jiných poskytovatelů. Ostatní výdaje žalovaná co do výše nespecifikovala.

5. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že ke dni datum zaměstnavatel žalované potvrdil příjem ve výši 10.861 Kč čistého měsíčně.

6. Z výpisu z registru žalobkyně soud zjistil, že žalovaná ke dni datum neměla poskytnuté úvěry mimo banku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy ke smlouvě č- 1 – seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že banka se dohodla písemně se právnická osoba, anonymizováno o postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že banka dne datum oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo právnická osoba, anonymizována dvě slova .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se dohodla písemně se právnická osoba, anonymizováno o postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího archu soud zjistil, že právnická osoba, anonymizováno dne datum oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo žalobkyni, a to dopisem odeslaným dne datum.

11. Skutečnost, že banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet nebyla prokázána. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. , 3 o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Další důkazy (výzvy k plnění a předžalobní výzva) soud již neprováděl, neboť jejich provedení s ohledem na toto neprokázané tvrzení bylo nadbytečné.

12. Dle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi bankou, právnická osoba, anonymizováno a žalobkyní, včetně jejího oznámení žalované, a to v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. . Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv původního věřitele - banky dle § 1879 a násl. o. z.

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a bankou jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda banka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že banka při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že si jednak neopatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech, když skutečnou výši výdajů nijak neověřovala, např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou atp. Žalobkyni muselo být navíc ze samotných údajů, které žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, zřejmé, že žalované, po úhradě výdajů v žádosti uvedených a výdajů na bydlení a výživu žalobkyně ve výši zákonem stanoveného minima, zůstává již jen částka cca 5.900 Kč. Splátka budoucího úvěru měla přitom činit cca 1.900 Kč. Banka se o existenci dalších výdajů žalované (např. na energie) a jejich výši nijak nezajímala. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno o svém tvrzení, že banka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil jako neplatnou, finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když v úvahu proto nepřicházelo ani posouzení uplatněného nároku žalobkyně z pohledu ust. § 2991 o. z.

23. Právo na náhradu nákladů řízení by měla podle ust , , žalovaná, neboť byla zcela úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.