Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 101/2022-54
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 10. 2021 do 11. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 257,67 Kč, úroku ve výši 4 222,76 Kč, částky 256 Kč, částky ve výši 1 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 10. 2021 do 11. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 257,67 Kč, úroku ve výši 4 222,76 Kč, částky 256 Kč, částky ve výši 1 500 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12.10.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení 257,67 Kč, s úrokem 4 222,76 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč, smluvní pokutou 1 500 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova dne 2.7.2020, na základě které poskytla žalovanému 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 1.8.2020 společně s poplatkem 3 276,30 Kč. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoje povinnosti, žalovaný prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2021 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalovaného.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouvou o úvěru anonymizována dvě slova ze dne 2.7.2020 uzavřenou prostřednictvím internetové stránky provozované právnická osoba poté, co žalovaný poskytl své osobní údaje a byl mu přidělen sms kód, došlo k uzavření smlouvy mezi právnická osoba a žalovaným, kterou se právnická osoba zavázala na požádání žalovanému poskytnout 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 276,30 Kč do 1.8.2020 právnická osoba při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, bylo jí známo, že žalovaný již má pět půjček (viz. anonymizováno číslo), přičemž vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného za leden 2020, z něhož vyplynul příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 13 439 Kč, celkové příjmy ve výši 35 536,58 Kč, celkové výdaje žalovaného ve výši 35 601,94 Kč, konečný zůstatek debet 4 613,73 Kč. Dále z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaný v lednu 2020 čerpal další úvěry – 3.1.2020 částkou 1 400 Kč, 23.1.2020 částkou 20 000 Kč a také splácel předcházející úvěr částkou 470,91 Kč (platba 25.1.2020). Z porovnání příjmů a výdajů žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr jednorázovou platbou 6 374,93 Kč, neboť jeho dosavadní výdaje převyšovaly příjem. právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, ačkoliv z výsledků prověřování žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. právnická osoba poskytla žalovanému částku 3 000 Kč na jeho bankovní účet bankovní účet dne 2.7.2020. Vnitrostátní fúzí a smlouvou o postoupení pohledávek vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalovaného, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem výzvou ze dne 27.10.2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 27.10.2021, a to do 10 dnů po obdržení dopisu, tj. 11.11.2021, když v souladu s § 573 o.z. se výzva dostala do dispozice žalovaného třetím dnem ode dne podání na poštu 29.10.2021, tj. dne 1.11.2021.
Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 1.8.2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který plní stejnou funkci jako úroky. Současně se smlouva řídila i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru stíhala povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu tak, jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 3 000 Kč, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných smluvních ujednání (výše úroků, poplatky, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ve výši 3 000 Kč ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 27.10.2021, ocitl se po uplynutí lhůty od 12.11.2021 dle § 1968 o.z. v prodlení a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení od 12.10.2021 a kapitalizované úroky z prodlení již od 17.8.2021 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle kterého spočíval částečný úspěch žalobkyně (při kapitalizaci příslušenství) v 34 % oproti úspěchu žalovaného 66 %. Jelikož by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo převážně úspěšnému žalovanému, kterému však náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. bylo vyhotoveno odůvodnění rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.