Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 122/2022-67
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6.104,65 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.300 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 804,65 Kč
- s úrokem ve výši 786,82 Kč
- s úrokem 29 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 640,99 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 804,65 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.300 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 804,65 Kč - s úrokem ve výši 786,82 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 640,99 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 804,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.104,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 640,99 Kč, s úrokem ve výši 786,82 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný obdržel peněžní prostředky 7.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 932 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2.728 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 1.642 Kč, to vše v 45 splátkách ve výši 274 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 1.700 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizované úroky z prodlení 640,99 Kč byly vypočteny v sazbě 9 % ročně z jistiny 6.104,65 Kč za dobu od datum do datum. Kapitalizované úroky 786,82 Kč byly vypočteny v sazbě 29 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce právnická osoba, o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta dne datum. Uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná, což bylo ověřeno výpisem z bankovního účtu, že má čistý příjem 40.902 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 3.500 Kč a celkem tyto příjmy činí 44.402 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 26.000 Kč. Výplatní den měl žalovaný patnáctého, neměl kreditní kartu. K těmto skutečnostem nebyly poskytnuty žádné dokumenty k ověření. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem datum. Téhož dne datum uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Výše zápůjčky činila 7.000 Kč a žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě, že tuto částku obdržel v hotovosti v místě svého bydliště. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek 5.302 Kč, z toho úrok 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2.728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1.642 Kč. Celkovou dlužnou částku 12.302 Kč měl žalovaný splatit formou 45 splátek ve výši 274 Kč týdně. Podle tabulky umoření žalovaný splatil celkem pouze 1.700 Kč, když datum uhradil 600 Kč, dne datum uhradil 600 Kč a dne datum uhradil 500 Kč, a dále již nehradil ničeho.
4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud zjistil, že dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je na straně 74 i pohledávka za žalovaným pod pořadovým číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně datum. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.
5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 7.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.
6. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku.
7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil pouze to, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, což ověřil blíže nespecifikovaným výpisem z bankovního účtu. Žalovaný uvedl čistý příjem a odhadl měsíční výdaje, jak je výše uvedeno, avšak žádnými dokumenty nebyly tyto údaje ověřeny. Soud z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalovaného zjistil, že žalovaný získal živnostenské oprávnění datum, tedy přibližně 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Za tuto dobu ani nebylo možné zjistit jeho příjem. Podstatné však je, že původní věřitel se spokojil s údaji žalovaného ohledně příjmu 40.702 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 26.000 Kč, a tyto údaje žádným způsobem neověřil. Původní věřitel tak nesplnil svoji povinnost stanovenou ve výše citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když neověřené příjmy a neověřené výdaje nemohl podrobit porovnání. Z takového nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl původní věřitel učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
8. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.
9. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
10. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 7.000 Kč a vrátil pouze 1.700 Kč. Rozdíl těchto částek 5.300 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
11. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
12. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis z datum, který byl žalovanému odeslán datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum, a ode dne následujícího datum byl v prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
13. Na základě všech výše uvedených skutečností soud vyhověl žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 5.300 Kč s úrokem z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
14. Úspěch obou účastníků ve sporu je přibližně stejný. Úspěch žalobce představuje částku 5.300 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 1.161,78 Kč, tedy celkem 6.461,78 Kč. Neúspěch žalobce představuje částka 804,65 Kč, úrok 786,82 Kč, úrok z prodlení 640,99 Kč, úrok kapitalizovaný k dnešnímu dni částkou 4.515,60 Kč a úroky z prodlení kapitalizované částkami 63,22 Kč a 176,38 Kč Celkem neúspěch žalovaného představuje 6.987,66 Kč. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.