Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 270/2022-59
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 145.058 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 113.058 Kč, dále co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60.500 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 113.058 Kč, dále co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60.500 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2022 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 145.058 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60.500 Kč ve výši 11,75 % ročně od 4. 5. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 19. 1. 2022 byla mezi účastníky elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138633, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40.000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby byla žalovaná povinna uhradit žalobci tzv.„ verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena v okamžiku podpisu žalovanou jejího navrhovaného znění autorizačním SMS kódem dle odst. 10.5 této smlouvy. Účinnou se stala v okamžiku připsání verifikační platby žalované na účet žalobce. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru, a to částka 11.952 Kč na účet žalované č. bankovní účet, částka 20.048 Kč ve prospěch věřitele žalované příjmení za účelem plné úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. 134551 ze dne 5. 8. 2021 a částka 8.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy (400 Kč náklady na lustrum v registrech, 100 Kč na expresní vyplacení úvěru, 4.300 Kč ostatní administrativní náklady poskytovatele, 2.400 Kč odměna zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 2.400 Kč, 800 Kč náklady na ověření úvěrového případu). Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši Kč 124.560 Kč (40.000 Kč jistina a 84.560 Kč sjednané úroky) a měla být žalovanou žalobci uhrazena v 72 splátkách ve výši 1.730 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 49 % ročně. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení již s první splátkou splatnou dne 15. 2. 2022. Uhradila pouze částku 2 Kč v rámci ověřování totožnosti žalované. Žalobce proto zaslal žalované písemnou upomínku č. 1 ze dne 20. 2. 2022, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň jí vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč dle článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Žalovaná však své splatné závazky vůči žalobci neuhradila. Žalobce proto zaslal žalované písemnou upomínku č. 2 ze dne 5. 3. 2022, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč a k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč, avšak bezvýsledně. Žalobce proto dle čl. V. 5.5 smlouvy o úvěru zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou přípisem ze dne 21. 3. 2022 k úhradě celkové dlužné částky ve výši 145.135,64 Kč. Žalobce nárokoval zaplacení jistiny úvěru ve výši 40.000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 84.560 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč, kterou nárokuje ve výši v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Co se týče sjednaných úroků z úvěru, pak žalobce uvádí, že se se v předmětné smlouvě zavázal žalované coby dlužníkovi vrátit polovinu jí uhrazených úroků v případě, že úvěr řádně splatí. Předpokládaná výše úrokové sazby by tak byla poloviční oproti sazbě uvedené ve smlouvě. Žalovaná byla zesplatňovacím dopisem, který byl žalované odeslán dne 21. 3. 2022, jako poslední předžalobní upomínkou vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 5. 2022, avšak bezvýsledně.
2. K výzvě soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení k prověřování úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že posoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz příloha č. 1 ke smluvní dokumentaci), a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalované od ní vyžádal oboustrannou kopii občanského průkazu, výpisy z bankovního účtu žalované. Žalobce dále posoudil schopnost žalované splácet podle dalších podkladů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisu z centrální evidence exekucí (po zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši), výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS. Žalobce v případě zjištění exekuce úvěr neposkytuje. Výjimku činí pouze v případě zjištění jedné exekuce v nízké částce, kde je předpoklad, že spotřebitel exekuci brzy uhradí, nebo spotřebitel pošle potvrzení o zaplacení exekuce, když exekutor tuto ještě nestihl z rejstříku vymazat. V daném konkrétním případě žalobce zjistil průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce 29.856 Kč, náklady na bydlení 3.453 Kč, pravidelné finanční závazky 1.634 Kč, sázky 3.125 Kč, finanční zůstatek 13. 914 Kč, kdy jako podklad pro analýzu posloužily poslední tři výpisy z bankovního účtu žalované. Žalobce dále zjistil pravidelné finanční závazky žalované příjmení jméno příjmení 283714408 0300 1.500 Kč a příjmení jméno příjmení 283714408 0300 134 Kč a jednorázový finanční závazek anonymizována dvě slova / anonymizováno 8 000 Kč. Výsledky dalších lustrací byly bez záznamu. Žalobce po zhodnocení zjištěných dat dospěl k závěru, že žalovaná je schopna splácet úvěr v maximální výši 40.000 Kč ve splátkách po 1.730 Kč měsíčně.
3. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
4. V řízení bylo smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138633 ze dne 19. 1. 2022, kopií občanského průkazu žalované, výstupem z databáze neplatných dokladů a potvrzením právnická osoba o tzv. verifikační platbě prokázáno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Současně je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy byla v postavení spotřebitele a žalobce byl v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalobce dle smlouvy poukázal v rámci poskytnutí úvěru žalované částku 11.952 Kč na účet žalované č. bankovní účet, částkou 20.048 Kč byl splacen předchozí závazek žalované u žalobce ze smlouvy č. 134551 (viz. potvrzení o úhradě dluhu a detail platby) a částka 8.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy (viz. potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce).
5. Přílohou č. 1 smlouvy o úvěru bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dle kterého měla mít žalovaná průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce 29.856 Kč, náklady na bydlení 3.453 Kč, pravidelné finanční závazky 1.634 Kč (úvěry u příjmení jméno, sázky 3.125 Kč a jednorázové závazky (mikro úvěry) – 8.000 Kč u anonymizována dvě slova, z čehož byl dovozen finanční zůstatek žalované 13.914 Kč. Výsledky lustrací ve veřejně přístupných databázích dlužníků byly negativní. Tato skutečnost byla prokázána výstupem i insolvenčního rejstřík a výsledkem lustrace v registru SOLUS.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo náležitě prokázáno, že žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud by mohl dovodit, že žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalované, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalované poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení, strava apod.), jakož i další zákonné závazky (vyživovací povinnosti, eventuální další smluvní závazky), umožní ve stanovených splátkách splácet sjednaný úvěr. Z výše uvedené je zřejmé, že k řádnému splnění povinnosti úvěrujícího posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, nestačí lustrace ve veřejných seznamech jako regisr SOLUS, insolvenční rejstřík apod. Žalobce sice v řízení tvrdil, že si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalované od ní vyžádal krom oboustranné kopie občanského průkazu též výpisy z bankovního účtu žalované za poslední tři měsíce, avšak tyto soudu nedoložil a nijak tak neprokázal, z čeho vycházel při svých výpočtech pro posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy z jakých dokladů dospěl k závěru o výši příjmů žalované a jejích měsíčních výdajů zejména na bydlení a sázky. Současně žalobce zjevně nijak blíže neověřoval žalovanou uváděné výdaje na bydlení. Pokud tedy žalobce blíže nezkoumal a neověřoval výdaje žalované, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení, nemohl objektivně posoudit úvěruschopnost žalované. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti předložení důkazů k prokázání svých tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žalobce se nedostavil k jednání před soudem a připravil se tak o možnost být ze strany soudu poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro rozpor se zákonem shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z. a § 87 odst. 1 ZoSÚ). Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobce poskytl žalované z absolutně neplatného právního jednání celkem částku 32.000 Kč (11.952 Kč + 20.048 Kč). Další žalobcem tvrzená část úvěru ve výši 8.000 Kč byla dalším nákladem úvěru, nikoli částkou poskytnutou žalované. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobci toto obohacení vrátit. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila ani neprokázala, že dlužnou poskytnutou částku žalobci vrátila. Ve zbytku žalované částky pak soud s ohledem na výše uvedené závěry žalobu výrokem II. rozsudku zamítl. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že žalovaná byla zesplatňovacím dopisem žalobce, který byl žalované odeslán dne 21. 3. 2022, jako poslední předžalobní upomínkou vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 5. 2022, a žalovaná tak měla dostatek času na vrácení částky 32.000 Kč. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 60.500 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení.
7. Rozhodnutí o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější účastnicí, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalované náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.