Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 183/2022-60

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částky 51 128,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 428,27 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 46 176,91 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 458,49 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 428,27 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 46 176,91 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 458,49 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 51 128,89 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka číslo na základě níž poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvený úrok 18,7 % a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr dopisem ze dne 25. 5. 2020 zesplatněn. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 49 053,89 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 949,52 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 075 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 6 188,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 18,70 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla smlouvou ze dne 16. 9. 2021 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, sazebníku, předžalobní výzvy včetně podacího archu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, platební historie, formuláře včetně vysvětlení, žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný včetně podacího archu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 9. 2019 mezi společností právnická osoba jako bankou a žalovanou jako klientem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč zasláním na její účet. Žalovaná se zavázala splácet jistinu a 18,7% úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Dle bodu 10. smlouvy případem porušení je každá z následujících událostí: a) Klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci a/nebo poruší kterékoli smluvní ujednání uzavřené s kteroukoliv ze Společností jméno. Dle bodu 11. pokud dojde k Případu porušení je Banka oprávněna: a) prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy Klienta vůči Bance za ihned splatné a požádat Klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí Klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy Klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je Klient povinen příslušné dluhy Bance uhradit. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalované byla na její účet bankou poskytnuta dne 12. 9. 2019 částka 50 000 Kč. Z dopisu banky ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že kvůli opakovanému porušování smluvních podmínek prohlásila banka předmětný úvěr ke dni 25. 5. 2020 za splatný. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 55.183,05 Kč do 10. 6. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na úvěr částku 3 823,09 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 9. 2021 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla pod číslo i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2019 poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice uvedla, že„ žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti právnická osoba a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti; v tomto případě byl použit příjem ve výši 15 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti závazky.“ Žalobkyně však nijak nedoložila, že by její předchůdkyně skutečně zkoumala na základě konkrétních dokladů předložených žalovanou její příjmovou a výdajovou stránku. Soudu nebyly předloženy žádné doklady od žalované prokazující její příjmy ani výdaje (na bydlení, energie, léky, dopravu do práce, případné vyživovací povinnosti, další dluhy, úvěry a půjčky či jiné závazky). Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Předchůdkyně žalobkyně proto zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 46 176,91 Kč (rozdíl mezi jistinou 50 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 3 823,09 Kč). Soud žalobkyni přiznal i 10% úrok z prodlení z jistiny 46 176,91 Kč jak částečně kapitalizovaný za období od 12. 9. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 3 251,36 Kč, tak ode dne 26. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí včetně přiznaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu 72 % původně žalované částky, její neúspěch 28 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 44 %. Soud proto přiznal žalobkyni 44 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 14 678,40 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 046 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 3 180 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 300 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. 44 % z částky 14 678,40 Kč činí 6 458,49 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).