Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 82/2022-84

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 27 071,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 27 071,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu 18. 11. 2020, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 780 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 6 771,36 Kč a 2 400 Kč, zákonným úrokem z prodlení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se stejným úrokem z prodlení z částky 1 845,50Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 11. 04. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2017. Žalovaný do dnešního dne uhradil částku ve výši 6 500 Kč právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 23. 11. 2015 uzavření smlouvy o půjčce číslo. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2017. Žalovaný do dnešního dne uhradil částku ve výši 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke stejnému dni.

2. Ke schopnosti žalovaného řádně hradit úvěr a k jeho úvěrové historii žalobkyně uvedla, že tyto prověřoval původní věřitel především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy (informace uvedené v zákaznické kartě, bankovní výpisy, výplatní pásky) a z obchodního informačního systému původního věřitele, který obsahuje skóringový model, umožňující posouzení úvěruschopnosti. Z dokladů plynulo, že měsíční příjem žalovaného činí 15 500 Kč a že žije s rodiči. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a následně se žalovaným uzavřel předmětnou smlouvu.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval

a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu

bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven).

4. Po provedeném dokazování soud zjistil dále následující skutkový stav:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je v tomto rejstříku zapsána od 16. 5. 2005 a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze smluv o půjčkách ze dne 11. 4. 2016 a 23. 11. 2015 soud zjistil, že žalovaný podepsal s původním věřitelem smlouvu o půjčkách (dále jen„ Smlouvy“), na jejichž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky formou bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvách byly uvedeny výše splatnosti jednotlivých částek, kdy se žalovaný zavázal půjčky vrátit a zaplatit žalovanému dle smlouvy o půjčce číslo celkovou částku 20 880 Kč a to jako poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Při 58 splátkách činila RPSN 75,72 % a v případě prodlení měl platit úrok vedený ve Smluvních podmínkách. Ve vztahu k půjčce číslo mu žalobkyně určila částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jí celkovou částku 17 400 Kč, když měl zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč RPSN činila stejně jako u předchozí půjčky stejně tak jako nároky v případě nesplácení půjčky.

7. Z karty zákazníka ze dne 11. 4. 2016 a 23. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů a má příjem kolem 16 000 Kč. Byl zaměstnán u právnická osoba, s. r. o. jako skladový manipulant, když příjmy byly ověřeny z výplatních pásek a pracovních smluv. Výdaje na domácnost činily celkem 5 200 Kč. U karty ze dne 11. 4. 2016 bylo dále zjištěno, že žalovaný má splátky úvěru ve výši 1 200 Kč.

8. Podle ust. , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Smlouva byla uzavírána mezi původním věřitelem jako podnikatelem (ust. § 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 o. z.), přičemž že Smlouva měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 ZSU vyplývá i ze Smlouvy samotné. Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.

18. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci měli v úmyslu uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU), soud dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Přestože původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, přesto nebyla žalobkyně v řízení schopna doložit, že původní věřitel postupoval s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU. Původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v kartě zákazníka, k níž měly být přiloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, tedy bankovní výpisy a výplatní pásky. Žalobkyně však přes výzvu soudu nepředložila tyto dokumenty, z nichž původní věřitel údajně vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a neprokázala tak splnění povinností stanovených v ust. § 86 odst. 1 ZSU.

20. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku, sjednaná ve smlouvě se příčí dobrým mravům. Žalovaný si půjčil podle smlouvy o půjčce číslo částku 10 000 Kč, ale vrátit měl částku ve výši 17 400 Kč. Jde tedy v podstatě o úrok ve výši přes 70%, když žalovaná žádným způsobem nedoložila z čeho se skládá poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Stejně tak u půjčky číslo si žalovaný půjčil 12 000 Kč, ale měl zaplatit celkovou částku 20 880 Kč. V tomto směru soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně musela vědět, že žalovaný řádně nesplácí úvěr, který uzavřel 23. 11. 2015, ale s žalovaným uzavírá dne 11. 4. 2016 nový úvěr a takovýto postup je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,74 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že původní věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků výrazně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

21. Vzhledem k porušení povinnosti původního věřitele stanovené v ust. § 75 odst. a 86 ZSU a sjednané výši úroků, kterou je třeba považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy, je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU a ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, ve znění platném v době zavření smlouvy, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. týkající se režimu po novele provedené ) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

22. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků.

23. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 500 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původního věřitele podle ust. § 2991 o. z., neboť žalovaný od původního věřitele obdržel bez právního důvodu částku ve výši 22 000 Kč a podle tvrzení žalované zaplatil celkem 21 500 Kč (ke kvantifikaci bezdůvodného obohacení viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. -83).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.