Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 82/2022-84
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 27 071,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 27 071,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 1 848,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu 18. 11. 2020, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 780 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 6 771,36 Kč a 2 400 Kč, zákonným úrokem z prodlení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 074,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se stejným úrokem z prodlení z částky 1 845,50Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 11. 04. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2017. Žalovaný do dnešního dne uhradil částku ve výši 6 500 Kč právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 23. 11. 2015 uzavření smlouvy o půjčce číslo. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2017. Žalovaný do dnešního dne uhradil částku ve výši 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke stejnému dni.
2. Ke schopnosti žalovaného řádně hradit úvěr a k jeho úvěrové historii žalobkyně uvedla, že tyto prověřoval původní věřitel především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy (informace uvedené v zákaznické kartě, bankovní výpisy, výplatní pásky) a z obchodního informačního systému původního věřitele, který obsahuje skóringový model, umožňující posouzení úvěruschopnosti. Z dokladů plynulo, že měsíční příjem žalovaného činí 15 500 Kč a že žije s rodiči. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a následně se žalovaným uzavřel předmětnou smlouvu.
3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval
a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu
bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven).
4. Po provedeném dokazování soud zjistil dále následující skutkový stav:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je v tomto rejstříku zapsána od 16. 5. 2005 a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Ze smluv o půjčkách ze dne 11. 4. 2016 a 23. 11. 2015 soud zjistil, že žalovaný podepsal s původním věřitelem smlouvu o půjčkách (dále jen„ Smlouvy“), na jejichž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky formou bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvách byly uvedeny výše splatnosti jednotlivých částek, kdy se žalovaný zavázal půjčky vrátit a zaplatit žalovanému dle smlouvy o půjčce číslo celkovou částku 20 880 Kč a to jako poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Při 58 splátkách činila RPSN 75,72 % a v případě prodlení měl platit úrok vedený ve Smluvních podmínkách. Ve vztahu k půjčce číslo mu žalobkyně určila částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jí celkovou částku 17 400 Kč, když měl zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč RPSN činila stejně jako u předchozí půjčky stejně tak jako nároky v případě nesplácení půjčky.
7. Z karty zákazníka ze dne 11. 4. 2016 a 23. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů a má příjem kolem 16 000 Kč. Byl zaměstnán u právnická osoba, s. r. o. jako skladový manipulant, když příjmy byly ověřeny z výplatních pásek a pracovních smluv. Výdaje na domácnost činily celkem 5 200 Kč. U karty ze dne 11. 4. 2016 bylo dále zjištěno, že žalovaný má splátky úvěru ve výši 1 200 Kč.
8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Smlouva byla uzavírána mezi původním věřitelem jako podnikatelem (ust. § 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 o. z.), přičemž že Smlouva měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 ZSU vyplývá i ze Smlouvy samotné. Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.
18. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
19. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci měli v úmyslu uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU), soud dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Přestože původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, přesto nebyla žalobkyně v řízení schopna doložit, že původní věřitel postupoval s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU. Původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v kartě zákazníka, k níž měly být přiloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, tedy bankovní výpisy a výplatní pásky. Žalobkyně však přes výzvu soudu nepředložila tyto dokumenty, z nichž původní věřitel údajně vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a neprokázala tak splnění povinností stanovených v ust. § 86 odst. 1 ZSU.
20. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku, sjednaná ve smlouvě se příčí dobrým mravům. Žalovaný si půjčil podle smlouvy o půjčce číslo částku 10 000 Kč, ale vrátit měl částku ve výši 17 400 Kč. Jde tedy v podstatě o úrok ve výši přes 70%, když žalovaná žádným způsobem nedoložila z čeho se skládá poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Stejně tak u půjčky číslo si žalovaný půjčil 12 000 Kč, ale měl zaplatit celkovou částku 20 880 Kč. V tomto směru soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně musela vědět, že žalovaný řádně nesplácí úvěr, který uzavřel 23. 11. 2015, ale s žalovaným uzavírá dne 11. 4. 2016 nový úvěr a takovýto postup je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,74 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že původní věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků výrazně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.
21. Vzhledem k porušení povinnosti původního věřitele stanovené v ust. § 75 odst. a 86 ZSU a sjednané výši úroků, kterou je třeba považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy, je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU a ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, ve znění platném v době zavření smlouvy, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.
22. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků.
23. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 500 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původního věřitele podle ust. § 2991 o. z., neboť žalovaný od původního věřitele obdržel bez právního důvodu částku ve výši 22 000 Kč a podle tvrzení žalované zaplatil celkem 21 500 Kč (ke kvantifikaci bezdůvodného obohacení viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 75 Co 350/2021-83).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.