Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 CO 261/2022-145

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o částka a omluvu

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 112,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka

a o uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy ve znění uvedeném ve výroku I. napadeného rozsudku a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši částka.

2. Vycházel z toho, že žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena tím, že na základě byly plošně zveřejňovány údaje o jeho majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho působení jako neuvolněného starosty obce Řídeč.

V řízení bylo nesporné, že podle tohoto zákona docházelo žalovanou, jakožto orgánem spravujícím registr oznámení, k plošnému zveřejňování podaných oznámení žalobce v období

od září 2017 do listopadu 2020. Nálezem Ústavního soudu ze dne datum,

sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce zákonů dne datum, byla zrušena ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c) cit. zák. uplynutím dne datum s tím, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, vybrané informace

jsou však zpřístupňovány komukoliv anonymně bez jakékoliv žádosti prostřednictvím internetu, tento zásah do práva na informační sebeurčení již neprojde testem proporcionality. Žalovaná omezila od datum plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že údaje budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st číslo platí, že se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou,

v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat. Dále uvedl,

že žalobní tvrzení nelze podřadit pod institut ochrany osobnosti podle , neboť k újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. Pokud jde o období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. , nelze žalované ničeho vytýkat, pokud jde o následné období od datum do datum, Ústavní soud v nálezu odložil vykonatelnost

do datum, až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena, a proto ani zde nelze v postupu žalované dovodit nesprávný úřední postup, když po dobu odkladu vykonatelnosti

se hledí na právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny

ji aplikovat. Postup žalované shledal jako správný i z hlediska účelu, k jehož dosažení směřoval, tedy kontrole žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Ačkoliv žalobce nespojuje svou újmu s přijetím protiústavního právního předpisu, je přijetí protiústavního zákona primární příčinou vzniku jeho újmy, žalovaná přitom za proces normotvorby neodpovídá, a proto absentuje i příčinná souvislost s dovozovanou újmou žalobce. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobce navíc neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ve vztahu ke vzniku nemajetkové újmy, co se týče konkrétního negativního dopadu do osobnostní sféry žalobce, žalobce uvedl,

že podniká již od revoluce a lidi ve vesnici mají připomínky na jeho majetek a auto, žádné konkrétní dopady v tomto směru však netvrdil a k prokázání případných dopadů do nemajetkové sféry ani nenavrhl žádné důkazy. K jednání ve věci se nedostavil, a nemohl tak být soudem vyzván ve smyslu ustanovení , 3 k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů. Vznik nemajetkové újmy na straně žalobce tedy nebyl prokázán. Veden uvedenými závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Uvedl, že pokud sám stát poruší práva, která žalobci zakládají normy ústavního práva, bude pohnán k odpovědnosti v případech, kdy se postup státu dotkne individuálních práv státu nepodřízených osob. Poukázal na nosné části plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. , v návaznosti na tento nález Nejvyšší správní soud

v rozhodnutí sp. zn. uvedl, že závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení v době

před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu. Pokud žalovaná byla schopna učinit opatření

k omezení přístupu k podaným oznámením k datu datum, mohla tak učinit bez zbytečného prodlení po vydání nálezu Ústavního soudu. Poukázal rovněž na to, že v žalobě se dovolává

též ustanovení upravujících ochranu jeho osobnostních práv, a vyslovil přesvědčení, že není akceptovatelné odvolávat se v této věci na odloženou vykonatelnost nálezu Ústavního soudu, která byla stanovena pro zákonodárce a nikoliv pro úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva i nadále. Nelze se odvolávat na to, že újma vznikla

při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá, stát by měl odpovídat za každé jednání, kterým jednotlivci způsobil újmu na právech garantovaných právním řádem. Závěrem navrhl,

aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, eventuálně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V písemně zaslaném závěrečném návrhu spolu s omluvou neúčasti na jednání odvolacího soudu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne datum,

sp. zn. , vydaný v obdobných věcech, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, a vyzdvihl závěry tam uvedené. Zdůrazňuje, že pojí vzniklou újmu

se skutečností, že došlo k plošnému zveřejňování jeho citlivých údajů, nedomáhá se tedy újmy vyplývající z legislativní činnosti, a uzavřel, že pokud stát jeho osobnostní práva v podobě práva na soukromí a informační sebeurčení porušil, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Replika žalobce ze dne datum byla odvolacímu soudu doručena soudem prvního stupně dne datum, tedy po vyhlášení tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, který nárok žalobce správně posoudil podle a nikoliv podle obecné úpravy ochrany osobnosti, zdůraznila, že ze strany žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalovaná vystupovala jako orgán moci výkonné, řídila se platnou a účinnou právní úpravou, po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu se na napadenou právní úpravu hledí

jako na ústavně souladnou. Závěrem zdůraznila, že nemajetková újma žalobce se nepresumuje, žalobce je povinen tvrdit a prokázat zásahy do jeho osobnostní sféry, což však v řízení neučinil,

a neunesl tedy břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle a a neshledal odvolání důvodným.

6. Žalovaná je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zák.

č. ), správcem centrálního registru oznámení a evidenčním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů (, ), žalobce

se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena postupem žalované při zveřejňování oznámení o majetku žalobce v centrálním registru oznámení,

tedy při výkonu státní moci. Judikatura je přitom ustálena v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, stát odpovídá podle , názor, že odpovědnost státu za takovou újmu lze dovodit již z obecné úpravy ochrany osobnosti v , byl překonán rozsudkem velkého senátu Občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 31, Cdo číslo, podle kterého nároky spadající pod ve znění účinném od 27. 4. 2006

nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. ).

7. Nedůvodné jsou též námitky žalobce, kterými se dovolává přímé aplikovatelnosti čl. 7

a 10d, neboť v těchto ustanoveních přímý hmotněprávní nárok na odškodnění újmy nezakládá, existenci takového nároku nelze přímo dovodit

ani z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V a 4 garantuje právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem s tím, že podmínky upravuje zákon, kterým je ,

i sama tedy nárok na náhradu újmy podmiňuje existencí nezákonného rozhodnutí

či nesprávného úředního postupu.

8. Předpoklady pro odpovědnost státu podle jsou – a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, b) vznik újmy,

c) příčinná souvislost mezi prvními dvěma předpoklady, tyto předpoklady přitom musí být naplněny kumulativně, pokud jeden z nich chybí, nelze odpovědnost státu dovodit. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ve vztahu

ke vzniku odpovědnosti státu, pokud jde o vznik nemajetkové újmy na jeho straně. Žalobce

v žalobě uvedl, že dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, která podával podle , tímto postupem je porušováno jeho právo na respekt k jeho soukromí, negativním dopadem je to, že podniká již od revoluce a lidi ve vesnici mají připomínky na jeho majetek a auto. Tato skutková tvrzení ve vztahu ke vzniklé nemajetkové újmě žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně nijak nedoplnil, k nařízenému jednání u soudu prvního stupně se nedostavil, a zbavil se tak práva být poučen podle , 3 o nutnosti doplnit skutková tvrzení a eventuálně ke sporným tvrzením označit důkazy. Vznik nemajetkové újmy v tomto typu řízení se (na rozdíl od nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení) nepresumuje, existenci této újmy je žalobce povinen tvrdit a prokázat. Tvrzení, že„ lidi ve vesnici mají připomínky na můj majetek a auto“ žádným způsobem nespecifikuje újmu, která měla žalobci v důsledku zveřejňování jím podaných oznámení vzniknout, žalobce netvrdí žádné konkrétní dopady do jeho osobnostní sféry, a netvrdí tak žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že k nemajetkové újmě v jeho osobnostní sféře došlo. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení ohledně vzniku nemajetkové újmy, k doplnění skutkových tvrzení podle nemohl být vyzván, neboť takové poučení soud provádí pouze při nařízeném jednání, k němuž se žalobce nedostavil, a není tak splněn jeden

z předpokladů pro odpovědnost státu podle – vznik újmy na straně žalobce. Za tohoto stavu je již nadbytečné zabývat se otázkou, zda na straně žalované došlo

k nesprávnému úřednímu postupu plošným zveřejňováním oznámení podaných žalobcem, neboť jakýkoliv závěr učiněný k této otázce by nemohl nic změnit na tom, že předpoklady

pro odpovědnost státu podle splněny nejsou, a o žalobě žalobce proto nelze rozhodnout jinak, než zamítavým způsobem. Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  , neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení úspěch. Náklady řízení představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý z úkonů – vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání odvolacího soudu, účast na tomto jednání podle

ve spojení s

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.