Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 101/2022-51

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 18 785 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 5. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 785 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 631 Kč k rukám advokátky anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 5. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 785 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 631 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 12. 2021 domáhala zaplacením částky ve výši 18 785 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Ke dni podání žaloby představuje dlužnou částku neuhrazená jistina úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši ve výši 4 649 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 136 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny od 5. 7. 2001, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z potvrzení o provedené tuzemské úhradě z téhož data, z kopie dokladu totožnosti žalovaného, z výpisu účtu žalovaného, z výpisů z databáze poskytovatelů úvěru a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být uhrazena do 28 dnů společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů na úvěr představovala 1100 %. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil žádnou částku. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 30 566 Kč a z dalších jím sdělených údajů, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný byl ženatý s jednou vyživovací povinností, příjem ostatních členů domácnosti se pohyboval ve výši 20 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení představovaly 6 000 Kč měsíčně a jiné závazky představovaly 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný nevlastnil žádné nemovitosti. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba, obec, za prosinec 2020 je uvedena dne 18. 12. 2020 příchozí úhrada – mzda – ve výši 21 491 Kč. Dále ve dnech 6. 12. 2020, 21. 12. 2020, 28. 12. 2020 a 31. 12. 2020 bylo od úvěrující společnosti právnická osoba poskytnuto žalovanému celkem 65 000 Kč. Žádné jiné doklady, kterými by žalobkyně objektivizovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy nebyly předloženy. Dále bylo mezi účastníky smlouvy sjednáno, že za dobu čerpání úvěru (28 dnů) žalovaný uhradí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč, který přepočtením na roční úrokovou sazbu představuje asi 505 % ročně. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 2 136 Kč, která byla vypočítána v souladu s čl. IX.1.a. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 5. 7. 2021 do 29. 12. 2021. Celkově představovala dlužná částka 18 785 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

5. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

9. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

15. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

16. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr zaplatit ve lhůtě 28 dnů. Předložení výpisu z účtu žalovaného pouze za jeden kalendářní měsíc soud nepovažuje za dostatečné splnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace lze žalobkyni přiznat jen jistinu úvěru

17. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.

18. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, která však přepočtena na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 505 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši poplatku považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nulové úrokové sazby, která je však fakticky nahrazena sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru, ačkoliv v typově srovnatelných závazcích jsou uváděny úrokové sazby v ročním intervalu. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání poplatku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty.

20. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 5. 7. 2021 do zaplacení, přičemž o nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle a o. z., když výše úroku z prodlení vyplývá z

21. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem ke shora uvedeným právním závěrům. Jednalo se o částku 6 785 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla úspěšná do 64% z uplatněného nároku a neúspěšná do 36% nároku. Žalobkyni tedy náleží 28% (64% - 36%) z celkově účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s  ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla jí z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč 28% z této částky představuje 631 Kč, kdy tato částka byla žalobkyni přiznána. Za podání žalobkyně ze dne 26. 5. 2022 nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Tyto náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené.

23. K aplikaci vyhl. č. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.