Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 306/2021-94
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 50 729,86 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48 595,48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 2 134,38 Kč, úroku ve výši 4 509,95 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 49 321,86 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 849,60 Kč, úroku z prodlení z částky 49 321,86 Kč
od 29. 1. 2021 do 21. 12. 2021 a úroku z prodlení z částky 726,38 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 4 483 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48 595,48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 2 134,38 Kč, úroku ve výši 4 509,95 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 49 321,86 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 849,60 Kč, úroku z prodlení z částky 49 321,86 Kč od 29. 1. 2021 do 21. 12. 2021 a úroku z prodlení z částky 726,38 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 4 483 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 50 729,86 Kč spolu s úroky a úroky
z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2019 smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila jmenovaná společnost ke dni 10. 1. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 49 321,86 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 408 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tuto dne 26. 7. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalovaný a společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč a poslední 72. ve výši 1 369,25 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 8. 2019. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání
o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.
4. Z listin y nazvané sazebník poplatků soud zjistil, že jsou zde mimo jiné pro splátkové úvěry uvedeny poplatky ve výši 300 Kč za výzvu k předčasnému splacení a 600 Kč za zaslání každé upomínky. Tyto poplatky jsou ostatně uvedeny
i v textu samotné smlouvy v čl. III ostatní ujednání.
5. Z výpisů z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že dne 26. 7. 2019 bylo žalovanému na posuzovaný úvěr vyplaceno 50 000 Kč a dále, že žalovaný celkem na posuzovaný úvěr zaplatil 1 404,52 Kč.
6. Z listin y nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený a nemá žádných vyživovacích povinností. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl další čtyři úvěry u jiných společností s celkovou měsíční splátkou částka.
7. Z listin y nazvané potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný, zaměstnán u právnická osoba, měl za poslední tři měsíce před 22. 7. 2019 průměrný čistý měsíční příjem ve výši částka.
8. Z dopisu ze dne 12. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 55 339,91 Kč splatným ke dni 10. 1. 2020. Z přiloženého podacího archu se podává,
že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 14. 1. 2020.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 21. 1. 2021 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným. Z dopisu ze dne 2. 2. 2021
pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalovanému 4. 2. 2021.
10. Z dopisu ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 69 466,27 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému zaslán 25. 2. 2021.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 26. 7. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč a poslední 72. ve výši 1 369,25 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 8. 2019. Téhož dne společnost žalovanému na jeho běžný účet převedla 50 000 Kč. Žalovaný pak na tento úvěr společnosti zaplatil pouze 1 404,52 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ke dni 10. 1. 2020 splatným. Společnost při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený a nemá žádných vyživovacích povinností. Ohledně výdajů počítala jen se statistickými daty a se splátkami dalších úvěrů jiným společnostem ve výši částka měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek
ze dne 21. 1. 2021 společnost postoupila žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele
a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši částka měsíčně, které měla ověřené z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které žalovaný splácel jiným společnostem po částka měsíčně. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že její právní předchůdkyně vycházela z uvedených dat, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o schopnosti žalovaného poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, ani jeho skutečnou finanční situaci, což mohla učinit prostým nahlédnutím do výpisů z jeho běžného účtu, který pro žalovaného vedla. Ohledně příjmů pak vycházela jednak z jeho mzdy (kterou ověřenou měla) a dále z celkových příjmů domácnosti ve výši částka (což již ověřeno nikterak neměla), avšak při jednom zdroji příjmu. Tento rozpor žalobkyně nevysvětlila. Posuzovaný úvěr byl již pátým úvěrem žalovaného v řadě, což značně zvýšilo jeho úvěrovou zátěž. Je sice třeba konstatovat, že z příjmu částka lze splácet částka, avšak potřeba žalovaného dalších a dalších úvěrů měla právní předchůdkyni žalobkyně upozornit na nutnost blíže se posuzovanému případu věnovat, nespokojit se jen se statistickými daty a zaměřit se na skutečnou finanční situaci žalovaného. Právě popsané se pak projevilo v tom, že žalovaný uhradil jen jedinou splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně, pokud by úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, mohla této situaci předejít. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 1 404,52 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 48 595,48 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 20. 12. 20211 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 21. 12. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 12. 2021 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 595,48 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 22. 12. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 134,38 Kč, úroku ve výši 4 509,95 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 49 321,86 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 849,60 Kč, úroku z prodlení z částky 49 321,86 Kč od 29. 1. 2021 do 21. 12. 2021 a úroku z prodlení z částky 726,38 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 62 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 38 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 24 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř. , je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Náklady řízení ve výši 4 483 Kč sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a účast při jednání soudu (§ 7 , § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) AT), náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 889,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 030 Kč, to vše snížené na 24 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší
a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že odměnu ani náhradu hotových výdajů za několikeré doplňování žaloby žalobkyni nepřiznal, neboť je toho názoru, že žalobkyně zastoupená advokátem mohla žalobu podat tak, aby nebylo nutno ji nikterak doplňovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.