Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 165/2022-71

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5.421,62 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.821,62 Kč

- s úrokem ve výši 3.029,26 Kč

- s úrokem 23,72 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 1.149,38 Kč

- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 2.821,62 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z částky 2.600 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.821,62 Kč - s úrokem ve výši 3.029,26 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.149,38 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 2.821,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z částky 2.600 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.421,62 Kč s úrokem ve výši 3.029,26 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.149,38 Kč a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel peněžní prostředky 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit ještě úrok, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek, to vše formou 58 splátek po 180 Kč týdně počínaje datum. Žalovaný však zaplatil toliko 3.400 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne datum. Platby žalovaného byly započteny na jistinu, na úrok a na poplatek za administrativní činnost a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná částka 5.421,62 Kč představuje dlužnou jistinu. Kapitalizované úroky 3.029,26 Kč byly vypočteny za dobu od datum do datum z žalované jistiny v sazbě 23,72 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení 1.149,38 Kč byl vypočten z téže dlužné jistiny za totéž období v sazbě 9 % ročně.

2. Žalovaný navrhl, aby mu bylo povoleno zaplatit žalobci dluh ve splátkách 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný dne datum požádal o zápůjčku na formuláři karta zákazníka – žádost o zápůjčku. Uvedl, že žije s rodiči jako jiný rodinný příslušník, má příjem z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 16.000 Kč čistého měsíčně, nemá u téhož věřitele ani u jiných věřitelů žádné jiné dluhy, jeho výdaje představuje částka 3.000 Kč na bydlení a 4.000 Kč na osobní výdaje jako telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem žalovaného 9.000 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Podle pracovní smlouvy z datum byl žalovaný zaměstnán u zaměstnavatele jméno příjmení, IČO, jako stavební dělník, s dnem vzniku pracovního poměru datum, se zkušební dobou datum. Podle výplatního lístku za červen 2017 činil čistý příjem žalovaného za tento měsíc 16.875 Kč. Ve stejný den, jako žalovaný požádal o úvěr, tedy datum, uzavřel žalovaný jako zákazník s věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru byla dohodnuta na 6.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tato částka mu byla v hotovosti předána v místě jeho bydliště původním věřitelem. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny ještě úrok 840 Kč, poplatek 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč. Celkovou částku 10.440 Kč měl žalovaný zaplatit formou 58 splátek ve výši 180 Kč týdně. V období od datum do datum žalovaný celkem uhradil na úvěr 3.400 Kč.

4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud následující skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba, jako postupitel s žalobcem jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným na straně 44 seznamu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, jímž byl žalovaný vyzván, aby dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému doporučeně datum. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum, který byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou peněžní částku 6.000 Kč sjednaným způsobem, tedy v hotovosti.

6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí s rodiči, že nastoupil datum do zaměstnání jako stavební dělník a je až do konce měsíce srpna 2017 ve zkušební době, a že příjem žalovaného za první měsíc jeho pracovního poměru, tedy červen 2017, činil 16.875 Kč čistého. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřeny, původní věřitel výdajovou stránku žalovaného nezkoumal dostatečným způsobem. Žalobce uvedl, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Soud je toho názoru, že na základě skutečností, které původní věřitel zjistil o poměrech žalovaného, neměl žalovanému žádný úvěr poskytnout. Žalovaný byl zaměstnán od datum, tedy v době uzavření smlouvě o úvěru byl v zaměstnání dva měsíce a deset dní a navíc byl ve zkušební době. Nebylo tedy jisté, zda tento pracovní poměr žalovaného bude trvat i po ukončení zkušební doby, tedy po datum, a tedy zda žalovaný bude mít vůbec pravidelný zdroj příjmů. Navíc soud podotýká, že zjištěný příjem žalovaného 16.875 Kč lze označit za příjem nízký. Výdaje žalovaného původní věřitel úplně nezjistil a vůbec neověřil, je tedy otázkou, zda částka 7.000 Kč uvedená v žádosti o úvěr odpovídá skutečnosti.

8. Původní věřitel, který měl odbornou převahu nad žalovaným, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které na straně žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

9. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

11. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 6.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil toliko 3.400 Kč. Rozdíl těchto částek 2.600 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvu na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z datum, odeslaný žalovanému dne datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu, tedy do datum, a od následujícího dne datum se dostal do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 2.600 Kč včetně úroků z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, úroků z úvěru a části úroků z prodlení.

15. Soud stanovil žalovanému obvyklou lhůtu plnění 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle Pro povolení zaplatit dluh ve splátkách neshledal soud podmínky. Na straně žalovaného bylo zjištěno, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jeho zdravotní stav je dobrý, netrpí žádnou závislostí, bydlí sám v karavanu u kamaráda zdarma, nemá mimořádné výdaje a pobírá příjem z brigády okolo 20.000 Kč měsíčně. Jiné dluhy žalovaný nemá. Z těchto skutečností vyplývá, že je v silách žalovaného zaplatit žalobci žalovanou částku ve stanovené lhůtě.

16. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 23 % předmětu řízení a ohledně 77 % byl úspěšný žalovaný. Žalovanému tak v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 54 %. Žalovaný se však svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč ( ).

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.