Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 70/2022-33
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 750 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 219 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 750 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 219 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvádí soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“).
2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 5. 12. 2018 do zaplacení, a to částky 3 000 Kč jako jistiny zápůjčky a částky 750 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba anonymizována dvě slova se sídlem adresa, (dále jen„ právní předchůdkyně“) a žalovaným.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum požádal žalovaný právní předchůdkyni o poskytnutí zápůjčky, přičemž uvedl, že je majitelem vozidla, majitelem nemovitostí, jeho příjmy činí částka, jeho výdaje 2 000 Kč, z čehož 500 Kč jsou splátky jiných závazků. Téhož dne sjednali právní předchůdkyně a žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu číslo na základě které právní předchůdkyně vyplatila dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet částku 3 000 Kč. Soud nemá pochybnosti o uzavření takové smlouvy s ohledem na to, že žalovaný předložil právní předchůdkyni sken svého řidičského průkazu a občanského průkazu a s ohledem na zjištění, že účet, na který byla zápůjčka poukázána, patřil žalovanému. Právní předchůdkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník dne datum uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným vzniklé ze smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný ze zapůjčených prostředků ničeho nevrátil. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného si opatřila výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, ověřila telefonicky u zaměstnavatele žalovaného jeho pracovní poměr a mzdu a prověřila žalovaného v rejstřících CEE a ISIR, svá tvrzení žádným způsobem neprokázala. Navíc je zřejmé, že výdaje tvrzené žalovaným ve výši 2 000 Kč musely být podhodnoceny, zejména za situace, kdy nebylo objasněno, jakým způsobem žalovaný uspokojoval svoje potřeby bydlení.
4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
7. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
18. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení:
19. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.
20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 3 000 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, původně právní předchůdkyně.
21. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 3 000 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 4 740,82 Kč (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), úspěšná však byla pouze co do částky ve výši 3 000 Kč ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tedy náleží právo na úhradu 27 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 2 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 714 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 4 514, z toho 27 % činí 1 219 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.