Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 124/2022-53
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Naděždou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 253 334,62 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 193 447,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 6 975,22 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 886,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2022 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 11,9 % ročně z částky 8 105,80 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 11,9 % ročně z částky 242 795,21 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku
25 736,50 Kč, k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 193 447,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 6 975,22 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 886,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2022 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 11,9 % ročně z částky 8 105,80 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 11,9 % ročně z částky 242 795,21 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 736,50 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou, doručenou soudu dne 7. 12. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 253 334,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 975,22 Kč, s úrokem ve výši 11,90 % p. a. z částky 8 105,80 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,90 % p. a. z částky 242 795,21 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 253 334,62 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru. Dle smluvního ujednání jsou součástí smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 11,90 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku právnická osoba Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si dále přímo ve smlouvě sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splácení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byl žalovaný dle smlouvy povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku právnická osoba, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, banka jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil a uhradil dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně, v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalovaného, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 23. 10. 2019 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 23. 10. 2019, ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Současně byl upozorněn, že pohledávka je dále v souladu se smluvním ujednáním úročena úrokem z úvěru ve sjednané výši, a také zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, s účinností ke dni 1. 2. 2020, postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 260 309,84 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 242 795,21 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 105,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 6 975,22 Kč a poplatků ve výši 2 433,61 Kč. Jistina pohledávky 250 901,01 Kč je tak tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 242 795,21 Kč a připsanými úroky úvěru ve výši 8 105,80 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky. Dlužná částka však nebyla uhrazena.
3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2022, č. j. 6 C 124/2022-34 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
4. Žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne 2. 5. 2022 uvedla, že právní předchůdkyně právnická osoba jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet č. bankovní účet a a právní předchůdkyně tedy znala a měla ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i výši měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr. právnická osoba ve svém sdělení ze dne datum uvedla, že klient (žalovaný) ve své žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši částka, výdaje na nájemné ve výši částka. Žalovaný měl dále uzavřen Kontokorentní úvěr v právnická osoba s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 417 Kč, Úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - právnická osoba se splátkou 2 991 Kč, revolvingový úvěr v právnická osoba s limitem 20 000 Kč a splátkou 1 000 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován a limit snížen na 5 000 Kč splátka poté byla 250 Kč). Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně ve svém dalším doplnění žalobních tvrzení ze dne 30. 6. 2022 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru právní předchůdkyni žalobkyně pravidelnými 108 měsíčními splátkami ve výši 3 833 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka bude zaplacena dne 10. 7. 2018. Žalovaný tak na úvěr zaplatil celkovou částku ve výši 56 552,27 Kč.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 3 833 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Poslední splátka při řádném splácení činila 2 024 Kč a měla být uhrazena dne 10. 6. 2027. Roční úroková sazba činila 11,90 % a RPSN činila 13,07 %. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Použití úvěru bylo omezeno pouze na sjednaný účel. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček, které byly žalovanému poskytnuty právnická osoba nebo jinými finančními institucemi. Konsolidací se rozumí úplné splacení takových úvěrů nebo půjček a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Na splacení konsolidovaných dluhů měl žalovaný použít částku ve výši 214 390 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru bylo zcela na uvážení žalovaného. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že úroky z úvěru budou úročeny společně s jistinou a stanou se její součástí. Dále byla banka oprávněna ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za splatný, pokud budou porušeny podmínky smlouvy. (ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a úvěr ke dni 23. 10. 2019 zesplatnila. (z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu) právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni. (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2020) Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, s účinností ke dni 1. 2. 2020 (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy) Žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku ve výši 56 552,27 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaný dluží dle tvrzení žalobkyně jistinu ve výši 250 901,01 Kč (jistina ve výši 242 795,21 Kč + připsané úroky ve výši 8 105,80 Kč), úroky z prodlení ve výši 6 975,22 Kč, poplatky ve výši 2 433,61 Kč Poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2020 byl vyzván žalovaný k zaplacení dlužné částky, ovšem na tyto výzvy nereagoval. (z výzvy ze dne 21. 9. 2019, z výzvy k plnění se základní skutkovým a právním rozborem ze dne 27. 2. 2020, z podacích lístků)
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně u příležitosti poskytnutí úvěru žalovanému nepostupovala s odbornou péčí a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla na základě dostatečných informací posoudit, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně zkoumala příjmy žalovaného, kdy žalovaný měl veden běžný účet a předchůdkyně žalobkyně tedy znala a měla ověřenou platební morálku žalovaného. K tomuto tvrzení však žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy (např. výpisy z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, výplatní lístky) ani přes výslovné poučení soudu a tedy jde o tvrzení neprokázané. Žádným způsobem právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, přičemž jejich výše je významná pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z tohoto důvodu soud v souladu s ust. § 86/1,2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne datum jako neplatnou. (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018)
15. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění 250 000 Kč žalovaný uhradil částku 56 552,27 Kč, proto soud žalobkyni přiznal pouze právo na úhradu částky 193 447,73 Kč i zákonné úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 975,22 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části uplatněný návrh zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 736,50 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 667 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 253 334,62 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 920 Kč ve výši 6 073,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.