Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 264/2022-13
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 378 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč a částky 1 478 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu
okres doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč a částky 1 478 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu [okres] doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč a částky 1 478 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla dne datum na jeho žádost ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne datum. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně posoudila schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu, totožnost byla dále zjištěna i z občanského průkazu žalovaného. Žalovaný do data podání žalobního návrhu na úhradu úvěru ničeho nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě, s těmito upomínkami žalobkyni vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto mu byla dle smlouvy naúčtována náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými ve stanovené paušální částce ve výši 450 Kč a 650 Kč. Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což žalovanému dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru naúčtovala dohodnutou náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek, a to jednorázový a pevný ve výši 1 478 Kč. Protože žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3, byla mu naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2 ve výši 2×450 Kč, což představuje výši smluvní pokuty ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru 900 Kč, což činí 30 % jistiny, čímž je vyhověno dikci § 121 zákona. Žalovanému byla dne datum odeslána upomínka a výzva k zaplacení.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
4. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
5. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.
8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.
9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z důkazu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč. Úrok z úvěru byl čl. 4 smlouvy ujednán ve výši 39 % ročně. V čl. 4 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný se zavazuje uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 478 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. V případě, že úvěrovaný vrátí úvěr řádně a včas, zavazuje se úvěrující poskytnout úvěrovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru a to tak, že poplatek po slevě bude ve výši 188 Kč RPSN, jak uvádí čl. 6 smlouvy, činilo tel. číslo 000 %, nebo v případě řádného splacení pak 3 305 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit, jak uvádí čl. 6 smlouvy, odpovídající součtu jistiny poskytnutého úvěru, úroku a poplatku byla rovna částce ve výši 4 500 Kč, nebo v případě slevy za včasné splacení pak částce ve výši 3 210 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do 7 dnů dle čl. 5 smlouvy. Pro případ prodlení bylo dle čl. 7 smlouvy ujednáno, že úvěrující může požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úvěrovaného, úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Článkem 7.2 smlouvy byly sjednány další smluvní pokuty ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru (pokud by úvěrovaný nedoložil k 3. dni příslušného kalendářního měsíce potvrzení o trvání zaměstnání či trvání pracovního poměru, a dále pokud by nepředložil nejpozději do 5 dnů od uzavření smlouvy potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení), dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení, poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Z potvrzení o platbě právnická osoba plyne, že dne datum byla na účtu žalobkyně zaúčtována platba ve výši 3 000 Kč ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě jako účtu, jehož majitelem je žalovaný. Žalobkyně k důkazu o upomínání žalovaného předložila upomínku ze dne datum, dále poslední upomínku před předáním na vymáhání ze dne datum a poslední výzvu před žalobou ze dne datum, včetně podacích lístků prokazujících jejich odeslání žalovanému poštou.
10. Uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne datum soud považoval za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z čehož plyne, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit úrok z úvěru ve výši 39 % ročně a RPSN jako sazba vyjadřující celkové náklady úvěru jako roční procento představovala tel. číslo 000 % nebo v případě řádného splacení 3 305 %, to vše za stavu, kdy úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně (dle statistiky ČNB, databáze časových řad příjmení, tabulky B1 číslo, UK3) činila v květnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy, 11,07 % ročně. Dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximálně trojnásobek, tedy úrok ve výši 33,21 % ročně. Žalobkyně však do smluvních ujednání zahrnula absurdně velké navýšení, jehož část účelově zahrnula do poplatků a jen část nazvala obchodním úrokem. Již s ohledem na uvedené navýšení musel soud považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum za absolutně neplatnou. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz například rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo). Pokud soud považoval za absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu, shledal za absolutně neplatná i další ujednání smlouvy ohledně povinností žalovaného platit různé smluvní pokuty a sankční poplatky, které se vzájemně překrývají. Soud musí znovu poukázat na to, že bez existence platně uzavřené smlouvy o úvěru samotné nemůže platně vzniknout ujednání o smluvní pokutě. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, soud tak žalovanému uložil uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal až v souvislosti s první upomínkou k úhradě dluhu ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne, v níž mu byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky nejpozději dne datum. Od dne následujícího, tj. od datum se tak žalovaný ocitl v prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.
11. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neúspěšná byla v 61,5 %, vyčísleno v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a že žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.