Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 289/2022-54
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 034,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 034,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 034,36 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 034,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 034,36 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 856,43 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 034,36 Kč s příslušenstvím za období od datum do datum. Tvrdila, že uvedený závazek žalovaného vznikl na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 C 264/2019 – 44, soud přiznal žalobkyně dlužnou částku na jistině, smluvního úroku, včetně smluvní pokuty uplatněné v tomto řízení do data datum. Žalovaný ničeho neuhradil ani po právní moci jmenovaného rozsudku a žalobkyně nyní uplatňuje smluvní pokutu za období od datum do datum. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.
2. V podání ze dne datum reagujícím na výzvu soudu k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z dat poskytnutých žalovaným, že má čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, náklady ve výši 22 434 Kč a jeho volný příjem je částka 4 566 Kč. Dále si ověřila úvěruschopnost žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, registru příjmení, a provedla dle interního matematického modelu bodové hodnocení žalovaného. Žalovaný ani jeho zaměstnavatel neprocházel insolvenčním rejstříkem, neměl předchozí smlouvu u žalobkyně ve stavu úvěrového vymáhání, doklad totožnosti nebyl neplatný a obchodník doporučil smlouvu ke schválení. Výpisem z účtu za období od datum do datum bylo ověřeno, že žalovaný má stálý pracovní příjem a je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Správnost údajů žalovaný potvrdil svým prohlášením. Co se týká výdajové stránky, žalobkyně vycházela z částky životního minima ve výši 3 800 Kč měsíčně a z informací sdělených žalovaným, že má náklady na bydlení ve výši měsíčně ve výši 4 000 Kč a jednu vyživovací povinnost ve výši 3 800 Kč měsíčně. Žalovaný neměl v době vzniku úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřenou žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 891 Kč se smluvním úrokem ve výši 72,57 % ročně. RPSN pak činilo 72,57 %. Dle článku číslo smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba v případě, že dojde ke zesplatnění úvěru, nesplacené původní splátky úvěru a běžný úrok úvěru se stávají novou jistinou úvěru. Dle článku číslo smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nové jistiny úvěru.
6. Z předsmluvního formuláře číslo ze dne datum soud zjistil, obsahuje podmínky smlouvy o úvěru a prohlášení žalovaného o pravdivosti údajů.
7. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že pobírá částku 27 000 Kč měsíčně. Náklady má 3 800 Kč na sebe měsíčně, 14 634 Kč jako splátky anonymizována dvě slova a 4 000 Kč výdaje na bydlení.
8. Z prohlášení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že prohlásil, že je zaměstnán u stát. instituce.
9. Z občanského průkazu žalovaného číslo bylo zjištěno, že jeho platnost je do datum.
10. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla částku 27 000 Kč na účet číslo bankovní účet.
11. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k úhradě jistiny, úroků, smluvní pokuty a nákladů souvisejících s prodlením do deseti dní od data odeslání této výzvy.
12. Z výpisu ze záznamu z registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaný neprocházel touto evidencí k datu datum.
13. Z předžalobních výzev ze dne datum včetně podacího archu o odeslání ze stejného dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru se zákonným úrokem z prodlení, smluvních pokut a smluvního úroku z úvěru. Dluh měl být zaplacený do 15 dní od odeslání výzvy.
14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č.j. 12 C 264/2019 – 44, bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen hradit jistinu, smluvní pokutu do dne podání žaloby a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní.
15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2022, č.j. 6 C 309/2022 - 21, bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen hradit jistinu, smluvní pokutu do podání žaloby dne a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní.
16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě této smlouvy vyplatila žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 C 264/2019 – 44, bylo žalovanému uloženo hradit jistinu, smluvní pokutu do podání žaloby a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Žalovaný ničeho neuhradil na smluvní pokutě z úvěru splatné od podání žaloby v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 12 C 264/2019 a to ani přes předžalobní výzvy ze dne datum.
18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o.z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době.
19. Dle ust. § 2048 a násl. o.z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
20. Dle § 9 odst. 1zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).
22. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
23. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
24. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá.
25. Soud má za to, že v daném případě nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a to v části příjmové i výdajové stránky. Žalobkyně se ve vyjádření ze dne datum tvrdila, že nemá možnost si výdajovou stránku spotřebitele jakkoli ověřit a že jakákoliv vyjádření spolubydlících či pronajímatele nemusí mít správný obsah. Soud se s tímto tvrzením žalobkyně neztotožňuje. Žalovaný uvedl, že výdaje na bydlení jsou ve výši 4 000 Kč a že má vyživovací povinnost ve výši 3 800 Kč měsíčně. Tvrzenou částku žalobkyně nijak neověřila, ať už výpisy z účtu nebo nájemní smlouvy či předpisem inkasa či rozsudkem opatrovnického soudu. Nelze se bez dalšího spokojit pouze s údaji, které předloží spotřebitel, protože je v jeho zájmu úvěr získat a přizpůsobí i prohlášení adresované žalobkyni. Dle soudu tak žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Rovněž není pravdivé tvrzení žalobkyně, že v době sjednání úvěru neměl žalovaný u ní sjednaný žádný jiný úvěr. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 309/2022 – 21, se podává, že žalobkyně se domáhala po žalovaném uhrazení částky 20 691,66 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, k zesplatnění tohoto úvěru došlo dne datum. Z historie podaných žalob u zdejšího soudu pak vyplývá, že žalovaný byl zavázán k hrazení úvěrů u několika úvěrových společností. Soud tak považoval spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou.
26. S ohledem na tuto skutečnost si žalobkyně a žalovaný nesjednali platný závazek ze smluvní pokuty, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy tyto by náležely žalovanému jako plně procesně úspěšné straně. Žalovaný se však v průběhu řízení nijak nevyjadřoval a žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.