Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 192/2022-58

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

t. č. stát. instituce, ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 61 983,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 387 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 27 096,38 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 598,39 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 314,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 23 500 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 942,22 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 619,89 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 620 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 387 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se zamítá co do částky 27 096,38 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 598,39 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 314,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 23 500 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 942,22 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 619,89 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 620 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 a doplněnou podáním ze dne 16. 9. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení

a) částky 38 483,38 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 598,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 314,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 21 415,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,

b) částky 23 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 942,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 619,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 15 508,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 24 302 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 2 739 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 9 902 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Dále společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 27 211 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 1 121 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 43 711 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že společnost právnická osoba nezná, neobdržel oznámení o postoupení pohledávky, neboť je ve výkonu trestu odnětí svobody od roku 2019, má za to, že postoupení pohledávky není oprávněné.

5. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti, a proto soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle , (dále jen ).

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

8. Žalovaný požádal dne 14. 1. 2019 o zápůjčku ve výši 50 000 Kč a současně vyplnil zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedl, že adresa jeho trvalého pobytu je hlášena na Městském úřadě obec, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 18 120 Kč, ostatní blíže nespecifikované příjmy činí 9 000 Kč a jeho výdaje činí 5 000 Kč. Dále žalovaný zaškrtl, že není majitelem kreditní karty, nemá zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. K žádosti byly údajně doloženy pracovní smlouva a výplatní pásky za 2 měsíce (žádné další doklady doloženy nebyly). Tyto údaje vyplývají ze zákaznické karty na č.l. 16 spisu.

9. Následně téhož dne 14. 1. 2019 podepsali společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o zápůjčce (viz smlouva č.l. 19 spisu), ve které žalovaný potvrdil, že v hotovosti převzal finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a zavázal se vrátit zápůjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 27 211 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 1 121 Kč RPSN činila 164,89 %

10. Žalovaný dále požádal dne 31. 5. 2019 o zápůjčku ve výši 25 000 Kč a současně vyplnil zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedl, že adresa jeho trvalého pobytu je hlášena na Městském úřadě obec, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč a výdaje pouhých 3 000 Kč. Dále žalovaný zaškrtl, že není majitelem kreditní karty, nemá zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. K žádosti byly údajně doloženy 2 výplatní pásky (žádné další doklady doloženy nebyly). Tyto údaje vyplývají ze zákaznické karty na č.l. 17 spisu.

11. Následně téhož dne 31. 5. 2019 podepsali společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o zápůjčce (viz smlouva č.l. 20 spisu), ve které žalovaný potvrdil, že v hotovosti převzal finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a zavázal se vrátit zápůjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 24 302 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 739 Kč RPSN činila 162,77 %

12. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a rovněž z tabulek umoření, ze kterých vyplývá, že žalovaný uhradil na první zápůjčku ze dne 14. 1. 2019 částku 43 711 Kč a na druhou zápůjčku ze dne 31. 5. 2019 částku 9 902 Kč.

13. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (viz č.l. 24 až 30 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 30. 1. 2022, který byl odeslán na poslední známou adresu žalovaného (ulice a číslo, obec) – viz oznámení na č.l. 31 spisu včetně podacího lístku č.l. 32 spisu.

14. Žalovaný je počínaje dnem 2. 12. 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody (viz č.l. 37 spisu).

15. Z výpisu věcí na osobu vyplývá, že proti žalovanému byla v minulosti vedena celá řada exekucí (např. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).

16. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

17. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila pouze 2 zákaznické karty, ze kterých je patrné, že původní věřitelka vycházela více méně z údajů poskytnutých žalovaným. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného ze zaměstnání (ve výši 18 000 Kč), nikoliv již tvrzený další příjem ve výši 9 000 Kč, žádným způsobem neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného (především na bydlení), které zejména v případě druhé zápůjčky byly zcela jednoznačně podhodnocené, jeho majetkové poměry. Původní věřitelka neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Za situace, kdy žalovaný měl doložený příjem 18 000 Kč, přičemž splátka měla činit v případě první zápůjčky 4 484 Kč měsíčně, navíc tvrzené výdaje nebyly nijak doložené, měla mít původní věřitelka objektivně pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. Navíc žalovaný uvedl, že jeho trvalé bydliště je hlášené na městském úřadě, což samo o sobě mělo vzbudit u původní věřitelky podezření ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Žalobkyně byla u jednání poučena dle o své povinnosti tvrzení a důkazní, konkrétně o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, zda a jakým způsobem původní věřitelka zjišťovala a ověřovala výdaje žalovaného, jeho závazky, evidenci žalovaného v rejstřících dlužníků, apod., žalobkyně však v tomto směru žádná skutková tvrzení nedoplnila a další důkazy nenavrhla.

19. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

20. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě 2 smluv o zápůjčce peněžní prostředky, a to nejprve v lednu 2019 částku 40 000 Kč a následně v květnu 2019 částku 25 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, navíc původní věřitelka poskytla peněžní prostředky za situace, kdy měla mít objektivně pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil do 28. 1. 2022 původní věřitelce celkem částku 43 711 Kč a 9 902 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

21. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje

k plnění od počátku nemožnému.

26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

27. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

28. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného (neověřila především skutečné výdaje žalovaného, zda žalovaný není veden v evidenci dlužníků, zda řádně plní své závazky, nezjistila, že proti němu v minulosti byla vedena řada exekucí), a proto jsou obě smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Navíc původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky, ačkoliv měla mít objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť doložený příjem žalovaného činil pouze 18 000 Kč čistého, jím tvrzené výdaje byly zřejmě podhodnocené, výše měsíční splátky poměrně vysoká (4 484 Kč v případě první zápůjčky a následně od června 2019 ještě další částka 2 739 Kč v případě druhé zápůjčky), navíc žalovaný uváděl jako místo trvalého bydliště adresu městského úřadu, žalovaný nebyl majitelem žádného bankovního účtu apod. Navíc žádosti o poskytnutí zápůjček a zákaznické karty žalovaný podepsal ve stejný den jako smlouvy o zápůjčce, což nasvědčuje tomu, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyla věnována náležitá péče.

29. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 40 000 Kč a následně ve výši 25 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil částku 43 711 Kč a částku 9 902 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, jistinu úvěru ve výši 11 387 Kč (jistina z první zápůjčky ve výši 40 000 Kč byla uhrazena zcela a nad rámec jistiny uhradil žalovaný ještě částku 3 711 Kč, z jistiny z druhé zápůjčky – nárok b) – ve výši 25 000 Kč soud odečetl částku 3 711 Kč a částku 9 902 Kč uhrazenou žalovaným, zbývá tedy k úhradě částka 11 387 Kč), a to v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru (toto ustanovení je speciální k ustanovení o bezdůvodném obohacení). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

30. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

31. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

32. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím.

33. Pokud jde o námitky žalovaného, soud považuje postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni za platné. Neplatnost postoupení nezpůsobuje ani to, že postoupení pohledávky nebylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný by se mohl bránit pouze tím, že dlužnou částku uhradil po postoupení pohledávky původní věřitelce, což však žalovaný nečiní. Postoupení pohledávky nezakazuje ani smlouva mezi účastníky, ani zákon. Nedoručení předžalobní výzvy žalovanému rovněž nemá vliv na posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně.

34. Soud zjistil, že žalovaný je ve výkonu trestu a je pracovně zařazen, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 5 865 Kč. Žalovaný je tedy schopen dlužnou částku splácet, i když v nízkých splátkách. Soud proto umožnil žalovanému dluh splácet v přiměřených splátkách ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „ “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 61 983,38 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 100 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 480 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 620 Kč.

37. Lhůta k uhrazení soudního poplatku vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se Česká republika domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.