Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 56/2022-40

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 8 581,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán uhradit žalobkyni částku 7.581,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.057,38 Kč za dobu od 17. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení se zastavuje do částky 1.000,00 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán uhradit žalobkyni částku 7.581,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.057,38 Kč za dobu od 17. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Řízení se zastavuje do částky 1.000,00 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou z 27.11.2020 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, který žalovanému poskytla právnická osoba, přičemž pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila; bylo proto jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.

2. V žalobě byla dlužná částka rozklíčena na jistinu 6.057,38 Kč, odkoupený sankční úrok 34,97 Kč, odkoupené poplatky 2.438,73 Kč a náklady vymáhání ve výši 50,00 Kč. Žalobkyně byla usnesením čj. -16 z 4.5.2022 vyzvána, aby jednak doložila proces prověřování úvěruschopnosti žalovaného a jednak aby specifikovala, v jakém rozsahu žalovaný úvěr čerpal, jakou částku uhradil do zesplatnění a v jakém rozsahu byla tato částka započtena na jednotlivé položky úvěru, neuhrazení kterých splátek bylo důvodem zesplatnění úvěru a jak žalobkyně dospěla k výpočtu částek, označených jako sankční úrok a poplatky. Žalobkyně reagovala podáním z 24.5.2022, v něm většinu otázek nezodpověděla vůbec a ohledně specifikace žalovaných částek pouze uvedla, že částka 34,97 Kč je úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni zesplatnění, počítaný z aktuálně dlužné jistiny, a to v zákonné výši, a ohledně částky 2.438,73 Kč uvedla, že se jedná o smluvní pokutu 0,1 % denně z částky splatné jistiny za období od zesplatnění, tj. 17.7.2019 do 31.1.2020. Současně vzala žalobu zpět do částky 1.000,00 Kč, uhrazené žalovaným a započtené na„ úhradu dlužných poplatků“, které však ve stejném podání žalobkyně označila jako smluvní pokutu.

3. Žalobkyně byla opětovně přípisem, doručeným 10.8.2022, vyzvána, aby upřesnila jednotlivé položky žalované částky s upozorněním, že z předložených listin nelze požadované údaje dovodit; byla mimo jiné vyzvána, aby uvedla, jakou částku žalovaný na splátkách uhradil do zesplatnění úvěru, v jakém rozsahu byla započtena na jednotlivé položky úvěru, neuhrazení kterých splátek bylo důvodem zesplatnění úvěru a jakým způsobem bylo dospěno k výpočtu částek 34,97 Kč a 2.438,73 Kč (u posledně jmenované částky byla žalobkyně upozorněna na to, že tato byla nárokována jako dlužné poplatky, posléze jako smluvní pokuta, v tomtéž podání opět označena jako dlužné poplatky, aniž by bylo zřejmé, jak byla částka vypočtena). Žalobkyně byla vyzvána, aby nejpozději u jednání tyto údaje uvedla.

4. Žalobkyně reagovala podáním z 23.8.2022, v němž uvedla, že i kdyby nedošlo k zesplatnění, je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž ohledně úhrad není žalobkyně schopna blíže reagovat. Výpočet dlužných částek opět neprovedla.

5. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného sdělila žalobkyně podáním z 2.8.2022, že toto proběhlo„ na základě informací získaných od žalovaného, přičemž získané informace si věřitel dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného“. Z přiloženého formuláře, v němž jsou osobní údaje o žalovaném, vyplývá uváděný příjem 22.041,00 Kč, aniž by zde byl záznam o předložení jakéhokoliv dokladu, osvědčujícího majetkové poměry žalovaného.

6. Z výpisů z účtu žalovaného vzal soud za prokázáno, že v červenci 2016, kdy úvěr čerpal (dle výpisu dne 14.6.2016), měl počáteční zůstatek na účtu 0 Kč, v srpnu 132,40 Kč, v září 129,13 Kč, v říjnu 612,99 Kč a počínaje měsícem listopad 2016 opět 0 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu vzal soud za prokázáno, že dne 14.6.2016 uzavřeli právnická osoba a žalovaný smlouvu, na základě které žalovaný (viz výpis z účtu) čerpal převodem na svůj účet dne 14.6.2016 částku 100.000,00 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, úročený 13,5 % ročně, splatit ve 42 splátkách po 3.001,00 Kč. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny měla banka právo od smlouvy odstoupit. Stejného dne uzavřeli banka a žalovaný rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. Z upomínek a přípisů vzal soud za prokázáno, že banka opakovaně upozorňovala žalovaného na povinnost úhrady dlužné splátky úvěru. Přípisem z 29.6.2019 mu adresovala poslední výzvu k úhradě částky 9.716,67 Kč a přípisem z 17.7.2019 oznámila žalovanému zesplatnění závazku, přičemž nárokovala jistinu 25.536,28 Kč, úrok 1.196,58 Kč, úrok z prodlení 160,49 Kč a poplatky 499,00 Kč.

8. V sjetině, z níž má dle žalobkyně vyplývat splácení úvěru a jeho započtení na jednotlivé položky, je částka 34,97 Kč uvedena ve sloupci I, označovaném jako sankční úroky a částka 2.438,73 Kč ve sloupci K, označovaném jako poplatky. Z y nelze vyčíst, jak byly úroky propočten, ani o jaké poplatky se mělo jednat. Z výpisů z účtu za jednotlivé měsíce lze pouze vyčíst, že na splátkách půjčky byly z účtu žalovaného do zesplatnění závazku odečteno celkem 95.500,65 Kč, není však zřejmé, na jaké položky úvěru byly tyto platby započteny ani jaké poplatky byly žalovanému k tíži účtu připisovány. Po zesplatnění pak z účtu na splátky půjčky bylo do konce roku 2019 odečteno 21.300,00 Kč. Žalobkyně dále předložila ceník za jednotlivé úkony, přičemž jak bylo uvedeno výše, z žádné další y není zřejmé, jaké položky ceníku byly účtovány k tíži žalovaného a z jakého důvodu.

9. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neunesla ani břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, pokud jde o objasnění jednotlivých nárokovaných položek. Její tvrzení jsou vzájemně rozporná, není zřejmé, na jaké položky úvěru byly jednotlivé platby žalovaného rozpočítány, jaké poplatky byly účtovány k tíži účtu. Není také zřejmé, jaké splátky byly důvodem zesplatnění závazku a zda tedy k tomuto kroku došlo po právu a v souladu s uzavřenou smlouvou, přičemž tato skutečnost je důležitá pro posouzení tvrzení ohledně nárokované částky 2.438,73 Kč, která měla být propočtena z dlužné jistiny po zesplatnění.

10. Zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby je však závěr soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Samotnou smlouvu soud posoudil dle an. zákona (dále o.z.) a dle zákona o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). ZSÚ ukládá v  věřiteli povinnost řádného prověřování úvěruschopnosti dlužníka, přičemž toto prověřování musí být realizováno s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, přičemž úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

11. Jak bylo uvedeno výše, věřitel poskytnul úvěr za situace, kdy z výpisu z účtu bylo zřejmé, že žalovaný neudržuje na svém účtu finanční prostředky postačující ke krytí jeho závazků vůči věřiteli, navíc nebylo doloženo, že by věřitel z jakéhokoliv dokladu ověřoval žalovaným tvrzené příjmy. Soudy v judikatuře opakovaně (např. Nejvyšší soud ve věci ) dospěly k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků, na tom nic nemění. Veřejně dostupné informace pak věřitel musí porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Takové prověřování v daném případě rozhodně neproběhlo, nebo jinak řečeno, nebylo ze strany žalobkyně doloženo. Absence náležitého prověřování úvěruschopnosti byla přitom v minulé právní úpravě zákona sankcionována absolutní neplatností smlouvy, tj. neplatností, k níž soud přihlíží z úřední povinnost i bez námitky dlužníka.

13. Soud proto soud dovodil neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 an. o.z., a to jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.ú, které je žalovaný povinen vydat ( o.z.) v rozsahu, v jakém se obohatil. S ohledem na skutečnost, že plnění ze strany žalovaného převýšila jím přijaté finanční prostředky, byla žaloba zamítnuta. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo řízení dle , 2 zákona zastaveno. Podle téhož zákona by měl žalovaný jako procesně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, avšak s ohledem na to, že žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud o těchto, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.