Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 33/2022-81
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 63 994 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 22. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 20 994 Kč se zákonným úrokem nad rámec přiznaného ve výroku I. a s úrokem ve výši 64,61 % z částky 53 000 Kč od 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 53 000 Kč od 16. 10. 2021 do 13. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 51 519,46 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 178 790 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 584,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 22. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 20 994 Kč se zákonným úrokem nad rámec přiznaného ve výroku I. a s úrokem ve výši 64,61 % z částky 53 000 Kč od 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 53 000 Kč od 16. 10. 2021 do 13. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 51 519,46 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 178 790 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 584,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 917,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 22.09.2021 do 11.11.2021 ve výši 742,77 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 917,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 12.11.2021 do 13.12.2021 ve výši 437,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 917,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 14.12.2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 11 077,04 Kč, úrok ve výši 64,61 % p.a z částky 53 000,00 Kč od 22.09.2021 do 15.10.2021 ve výši 2 195,04 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 53 000,00 Kč od 16.10.2021 do 13.12.2021 ve výši 699,15 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 51 519,46 Kč od 14.12.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 178 790,00 Kč. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 53 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,61% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 104 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2021. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila ničeho. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy, podle kterého žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně požadovala zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, tedy celkem 998 Kč. Dále požadovala úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, tedy celkem 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně ke dni 20. 9. 2021 úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 22. 9. 2021 do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 11 077,04 Kč. Žalovaná přes výzvu nezaplatila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolán.
3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 16. 6. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalované poskytl úvěr výši 53 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku a přílohy předsmluvního formuláře a prohlášení, oznámení o schválení a splátkového kalendáře). Žalované se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne 16. 6. 2021). Úvěr byl schválen a žalované schválení oznámeno dopisem ze dne 16. 6. 2021 včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo). Úvěr ve výši 53 000 Kč byl žalované vyplacen v plné výši na její bankovní učet dne 16. 6. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 64,61% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 104 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2021 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku a příloh). Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas (před zesplatněním neuhradila žádnou částku). Vyzvána k úhradě a upozorněn na zesplatnění byla žalovaná dopisy žalobkyně (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 9. 2021, číslo 2021, 17. 9. 2021). Proto věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni 20. 9. 2021 (prokázáno oznámením ze dne 20. 9. 2021). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 64,61% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto
nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny 51 519,46 Kč smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998,00 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400,00 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% od 22. 9. 2021 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 61 519,46 Kč od 22. 9. 2021 do 11. 11. 2021 ve výši 3 137,52 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 56 519,46 Kč od 12. 11. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 1 808,64 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 51 519,46 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 11 077,04 Kč, úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22. 9. 2021 do zaplacení, tj. úrok z částky 53 000,00 Kč od 22. 9. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 2 894,19 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 51 519,46 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, dále úrok ve výši 64,61% z částky ve výši 53 000 Kč ode dne 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 2 195,04 Kč. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas, uskutečnila pouze úhrady dne 11. 11. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 13. 12. 2021 ve výši 5 000 Kč, obě splátky pro zesplatnění (prokázáno kartou klienta ke smlouvě číslo). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 52 917 Kč s příslušenstvím byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 23. 3. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby).
4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet dotazem na databáze Solus a BRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovanou k jejím výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne 16. 6. 2021). Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná pracuje u právnická osoba Česká republika v.o.s (prokázáno kartou klienta ze dne 11. 4. 2022). Čistý měsíční příjem žalované za měsíc únor 2021 činil 22 737 Kč, za měsíc duben 2021 částka 25 909 Kč (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví).
5. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalované i skutečnost, že žalovaná uhradila částku ve výši 10 000 Kč (až po zesplatnění). V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Při příjmu cca 23 000 Kč a nezjištěných výdajích. Přestože si žalobkyně nechala předložit kompletní výpis z účtu, ze kterého by bylo evidentní, s jakým zůstatkem žalovaná na účtu disponuje, a který současně poukazuje na četnost přijatých dalších půjček/úvěrů. Žalobkyně se spokojila se sdělením žalované o příjmu a téměř žádných výdajích, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, resp. ty byly sděleny v nereálné částce, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, apod. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrovaného nezaobírat, pokud mu nad tuto částku„ něco zbývá“. Nadto však nezkoumala další náklady na bydlení (energie a apod). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele.
6. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 53 000 Kč. Žalovaná na dluh ve výši 53 000 Kč uhradila částku 10 000 Kč. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšnému žalobkyni. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 43 000 Kč, neúspěch ohledně částky 20 994 Kč rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 34,4%. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:
-) 3 200 Kč (zaplacený soudní poplatek),
-) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. Tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 3 x 3 660 Kč (§ 7 bod 5.).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu).
o) cestovné ve výši 695 Kč (při 2x cesta obec – obec a zpět, celkem 109 km, průměrné spotřebě 3,5l/100km a vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč a při započtení 4,7 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ),
o) náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč za celkem 6 půlhodin za cestu na jednání soudu a zpět (dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ).
-) 2 766,75 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 34,4% tj. 6 584,8 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby, neboť podání nazvané„ úvěruschopnost“ soud posoudil jako úkon neúčelný, neboť se jednalo o pouhé doplnění žaloby o informace, které měly být již součástí žaloby. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.