Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 CO 278/2022-60
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
místem podnikání adresa
o zaplacení 184 994 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25. dubna 2022, č. j. 11 C 28/2022-21
takto:
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Citovaným rozsudkem, majícím charakter rozsudku pro uznání, Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 184 994 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, a povinnost nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce Mgr. jméno příjmení náklady řízení ve výši 31 400 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že na základě požadavku žalovaného provedla pro něho opravu nefunkčního zařízení, vystavila servisní protokol, dodací list na materiál a datum fakturu číslo na částku 184 994 Kč se splatností datum, žalovaný však tuto částku ani na základě upomínky neuhradil. Soud I. stupně vydal dne 24. 2. 2022 pod č. j. 11 C 28/2022-15 platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno, spolu s výzvou, aby se žalovaný písemně vyjádřil ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu, ve kterém měl uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává a v případě, že by nárok neuznal zcela, byla mu uložena povinnost ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označuje důkazy k prokázání svých tvrzení s poučením, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu v uvedené lhůtě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Proti uvedenému platebnímu rozkazu žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor, který však nezdůvodnil. Jelikož uvedený odpor nelze považovat za řádnou obranu žalovaného proti žalobě ve smyslu § 114b o. s. ř., uplatní se dle § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání nároku uplatněného v žalobě. Proto soud I. stupně v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání, když z hlediska hmotněprávního posouzení věci je nárok žalobkyně zcela důvodný. V řízení úspěšné žalobkyni pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 31 400 Kč.
3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s odůvodněním, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává, soud měl nařídit jednání a neměl být vydán rozsudek pro uznání, neboť v odporu se vyjádřil k žalobě tak, že ji zcela neuznává. Podle jeho názoru bylo porušeno právo na řádný proces a možnost jeho obhajoby. Věc byla rozhodnuta na základě nesprávného posouzení věci. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány v plné výši i přesto, že mu nebyla doručena předžalobní výzva. K žalované faktuře uvedl, že bylo dodáno olejové čerpadlo jiného typu, stroj nefungoval a několikrát bylo reklamováno. Zkrácení lhůty pro doplnění odporu ho poškozuje v jeho právech na obhajobu.
4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.
5. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o podaném odvolání bez nařízení jednání, neboť k výzvě odvolacího soudu žalobkyně výslovně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě 7 dnů nevyjádřil, proto v souladu s poučením obsaženým ve výzvě (vzor 106 o. s. ř.) vycházel odvolací soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. z předpokladu, že žalovaný proti tomuto postupu žádné námitky nemá. Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
6. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).
7. V dané věci vydal soud I. stupně dne 24. 2. 2022 pod č. j. 11 C 28/2022-15 platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl a žalovanému v souladu s § 114b o. s. ř. pro případ podání odporu proti platebnímu rozkazu uložil povinnost se ve lhůtě 30 dnů vyjádřit ve věci samé k žalobě s výslovným poučením, že pokud nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl poučen, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.).
8. Dle obsahu spisu žalovaný proti platebnímu rozkazu podal odpor, ve kterém pouze uvedl, že nárok žalující v celém rozsahu neuznává a že se vyjádří do 30 dnů. Žádné další vyjádření však ve stanovené lhůtě nepředložil. Dle ustáleného výkladu platí, že fikci uznání ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. nezabrání žalovaný podáním, které obsahuje pouze údaj o tom,„ že se žalobou nesouhlasí a nepovažuje ji za důvodnou“ (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007). Pokud tedy v dané věci žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu pouze uvedl, že nárok neuznává, nejedná se o řádné vyjádření dle § 114b odst. 1 o. s. ř. (tím by bylo pouze uvedení konkrétních skutečností, pro které se žalovanou částkou nesouhlasí). Za této situace nastaly účinky fikce uznání nároku žalovaným ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a povinností soudu I. stupně bylo v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, které by vydání takového rozsudku bránily.
9. Důvodné nejsou ani další odvolací námitky žalovaného, tedy že soud I. stupně měl nařídit jednání, neboť podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být jednání nařízeno (jak je výslovně uvedeno také v odůvodnění napadeného rozsudku). Věcné námitky žalovaného proti důvodnosti nároku žalobkyně, které byly uvedeny až v nyní podaném odvolání, nejsou v souladu s § 205b o. s. ř. řádným odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání a nelze se jimi v rámci tohoto odvolacího řízení zabývat. Není pak zcela jasné, co žalovaný míní zkrácením lhůty pro podání odporu, neboť v platebním rozkazu ze dne 24. 2. 2022, č. j. 11 C 28/2022-15 byla stanovena v souladu s § 172 odst. 1 o. s. ř. zákonná lhůta 15 dnů k podání odporu. Pakliže v odvolání proti napadenému rozsudku žalovaný uvedl, že podrobněji se k odvolání vyjádří do 30 dnů, přičemž následně byl usnesením soudu I. stupně ze dne 27. 5. 2022, č. j. 11 C 28/2022-26 vyzván k doplnění odvolání ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení (k tomu došlo datum), nebyl soud I. stupně při stanovení této tzv. soudcovské lhůty (§ 55 o. s. ř.) vázán lhůtou 30 dnů uvedenou žalovaným v odvolání. Jelikož mezi datováním odvolání žalovaným datum a výzvou soudu I. stupně k doplnění odvolání ze dne datum uběhla doba skoro 2 týdnů, považuje odvolací soud soudem I. stupně stanovenou lhůtu dalších 7 dnů k doplnění odvolání za zcela přiměřenou k řádnému sepsání doplnění odvolání, popř. zajištění právního zástupce. Ostatně po doplnění odvolání podáním z datum se v dalším průběhu řízení řešila žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků a žalovaný tak měl do tohoto rozhodnutí odvolacího soudu dostatečný časový prostor k zajištění právního zastoupení a případnému dalšímu doplnění podaného odvolání; ani k jednomu však posléze již nedošlo.
10. Nelze přisvědčit ani odvolací námitce žalovaného, že mu nebyla doručena předžalobní výzva, neboť žalobkyně zároveň s podanou žalobou předložila upomínku ze dne datum a doklad o tom, že tato předžalobní výzva byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne datum. Proto má v řízení úspěšná žalobkyně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo rovněž na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které byly podrobně a správně vyčísleny v odůvodnění napadeného rozsudku.
11. Ze všech shora rozvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil.
12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni, která by měla právo na náhradu nákladů i této fáze řízení, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.