Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 246/2022-57
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 24. 2. 2020 do 7. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši
1,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 24. 2. 2020 do 7. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 27. 4. 2022 domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 12. 2020 mezi právnická osoba s.r.o., IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 27. 1. 2020 úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 23. 2. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek webová adresa, na kterých se žalovaná zaregistrovala a následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Po prověření úvěruschopnosti žalované jí původní věřitel úvěr poskytl dne 27. 1. 2020 převodem na bankovní účet žalované pod variabilním symbolem číslo. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila a ničeho neuhradila ani po výzvě žalobkyně ze dne 3. 6. 2021.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 24. 1. 2020 rámcovou smlouvu a smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované dne 27. 1. 2020 poskytnut úvěr ve výši
7 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 23. 2. 2020 Smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 3. 6. 2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky 7 000 Kč do tří dnů.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť ani k výzvě soudu neoznačila a nedoložila ke svým tvrzením žádné důkazy.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
16. Plnění poskytnuté žalované je pak bylo třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku
7 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky 7 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády
č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení
o postoupení, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo zasláno dne 3. 6. 2021, žalovaná měla dlužnou částku uhradit do 3 dnů, tj. do 7. 6. 2021. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Lhůtu soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná (neúspěch žalobkyně byl pouze v příslušenství pohledávky), a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem
v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 200 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen
„a. t.“), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč obec plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle
§ 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.