Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 184/2021-40

Zmenené rozhodnutím 9 C 184/2021-105
„Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. [[jméno]] [[příjmení]] a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[údaje o zástupci]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] zastoupený advokátem JUDr. [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] o zaplacení 226 500 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. prosince 2021, č. j. 9 C 184/2021-40 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o zamítnutí žaloby potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o nákladech řízení mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 57 596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. [[jméno]] [[příjmení]]. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 34 920,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. [[jméno]] [[příjmení]]."

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 226 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 226 500 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 40 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 226 500 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 40 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 226 500 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že se žalovaným jednala o zhotovení díla na své nemovitosti, následně jí předložil rozpočet, který však byl zhotoven společností právnická osoba, jejímž jednatelem a společníkem je otec žalovaného. Uvedená společnost provedené práce rovněž fakturovala. Otec žalovaného jméno celé jméno žalovaného práce na nemovitosti i prováděl, dosud nejsou dokončené a mají velké množství vad. Vedle částek, které fakturovala společnost právnická osoba, zaplatila žalobkyně celkem 226 500 Kč na účet žalovaného. Ten však pro ni nic nevykonal, inkasoval tak peníze, které mu nepatřily. Pokud žalovaný se žalobkyní jednal, vystupoval za společnost právnická osoba, nikoli za sebe jako fyzickou osobu. Žalobně původně řešila vady díla, které jsou velkého rozsahu, se žalovaným, následně zjistila, že zaplatila i práce, které vůbec nebyly provedeny. Výslovně uvedla, že předmětem žaloby nejsou provedené práce ani vady. Tvrdila, že po přezkoumání všech podkladů dospěla k závěru, že žalovanému plnila zcela bez právního důvodu a ten se na její úkor obohatil právě částkou 226 500 Kč, ačkoli pro ni nic neučinil. Nikdy jí nevystavil ani žádnou fakturu, poslal pouze emailové dispozice k platbám. Byla přesvědčena, že nedůvodně inkasovanou částku je povinen vrátit.

2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž se bránil žalovaný včas podaným odporem. Potvrdil, že od žalobkyně obdržel částku 226 500 Kč, jednalo se však o plnění za provedené dílo. Žalovaný popíral, že by pro žalobkyni nic nevykonal. Naopak byl to on, s kým žalobkyně od samého počátku o provedení stavebních prací jednala. Nejdříve se dohodli na zhotovení zámkové dlažby a opěrné zdi na přístupové cestě a stání pro automobily, následně potom i na zhotovení terasy, zděného oplocení, palisád a na provedení zemních prací. Vypracoval pro žalobkyni rozpočet, z něhož byla zřejmá cena, za kterou bude dílo provedeno. Není pravda, že by rozpočet zpracovala společnost právnická osoba, označení subjektu v tabulce je nedopatření. V minulosti vypracoval pro společnost otce řadu rozpočtů a omylem označení v tabulce ponechal. Žalobkyně však věděla dobře, s kým jedná a komunikovala s ním. Důvodem zapojení jmenované společnosti, které žalovaný nezpochybňoval, byla skutečnost, že žalobkyně projevila zájem snížit cenu. Navrhl jí proto, že materiálově náročnější část díla může provést zmíněná společnost, jejímž společníkem je jeho otec. Ta mohla do ceny díla promítnout množstevní slevy materiálů, které uplatňuje u svých dodavatelů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný tedy zprostředkoval dodávku části díla u společnosti právnická osoba, která dohodnutou část díla žalobkyni vyúčtovala a inkasovala odměnu. Žalovaná částka naproti tomu představuje odměnu za dílo, které provedl on osobně. Tvrdil, že žalobkyni vystavil dvě faktury - první ze dne 5. 10. 2020 na částku 126 580 Kč a druhou dne 16. 11. 2020 na částku 100 000 Kč. Zdůraznil, že žalobkyně v minulosti nezpochybňovala, že to byl on, kdo dílo provedl, pouze se začala domáhat vrácení části provedené úhrady s tvrzením, že dílo vykazuje vady. Navrhoval proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi připustila, že na jaře 2020 jednala s celé jméno žalovaného o zhotovení díla, v březnu jí předložil rozpočet, následně došlo ještě k nějakému rozšíření požadavku. Cena za původně sjednanou práci měla představovat 117 878 Kč a za materiál 205 640 Kč. Práce byly zahájeny během léta. První fakturu platila 3. 8. 2020, na podzim ještě další fakturu a částku 126 580 Kč zaplatila žalovanému. Neřešila, že faktury vystavila společnost právnická osoba, neuvažovala o tom, na jaký účet posílá další peníze, s celé jméno žalovaného se dohodla na díle a on je prováděl. Žalobkyně zdůrazňovala, že žalovaný práce osobně nevykonával, pouze zařídil jejich provedení; na stavbě pracoval pan celé jméno žalovaného starší, s nímž však nic neřešila, a další lidé. V listopadu 2020, kdy byly práce skoro hotové, požadovala ještě zhotovení plotu, který předmětem původní dohody nebyl. Žalovaný jí předal další rozpočet a ona mu zaslala další zálohu ve výši 100 000 Kč. K dokončení práce však nedošlo, plot byl nekvalitní a vypadal skoro jako původní. Žalovaný sliboval opravu, nakonec jí oznámil, že on ani jeho zaměstnanci již nepřijedou, pouze si vyzvedl své věci. Připustila, že o zhotovení díla komunikovala pouze se žalovaným (prostřednictvím emailu, SMS nebo WhatsApp), který jí osobně předával rozpočet, po celou dobu vycházela z toho, že se dohodla s ním. Teprve po jednání se svou právní zástupkyní zjistila, že dodavatelem měla být společnost právnická osoba, kterou nakonec vyzvala k dokončení díla. Na dohodu, že společnost právnická osoba provede z ekonomických důvodů část díla, si nevzpomínala.

4. Žalovaný v zásadě potvrdil výpověď žalobkyně v tom smyslu, že s ní o zhotovení díla jednal a dodal, že smlouvu uzavřel sám za sebe jako OSVČ. Na přání žalobkyně zajistil, že část díla byla provedena společností jeho otce, což vycházelo poněkud lépe ohledně cen materiálu. Dílo však prováděl on, platil materiál, odměňoval zaměstnance. K rozpočtu uvedl, že některé položky v něm byly skutečně zaneseny dvakrát, byly uvedeny alternativně a žalobkyně si měla vybrat způsob provedení. Vedle toho si žalobkyně vyžádala některé vícepráce, které cenu pochopitelně změnily. Připustil, že některé práce byly opravovány.

5. Ze shodných výpovědí vyslechnutých svědků bylo zjištěno, že byli v pracovním či jiném poměru se žalovaným, nikoli s jeho otcem. Jednalo se o dva odborné pracovníky (na zemní práce, a na pokládku dlažby) a tři brigádníky. Všichni shodně uvedli, že je oslovil a vyplácel celé jméno žalovaného. Všichni připustili přítomnost jméno celé jméno žalovaného na stavbě, úkoly od něj však nedostával ani jeden.

6. Z materiálu označeného,,soupis prací“ a ze shodných výpovědí účastníků je zřejmé, že se původně dohodli na rozsahu prací, k nimž byl předložen rozpočet. Později došlo k rozšíření objednávky a vypracování dalšího rozpočtu. Předmětem díla mělo být provedení zemních prací, oplocení, zámková dlažba. Ze zprávy společnosti právnická osoba vyplynulo, že k jejímu zapojení došlo po zahájení stavebních prací na žádost žalovaného z důvodu přání žalobkyně snížit náklady. Na základě následné dohody dodala část materiálu a provedla s tím související stavební práce, ty fakturovala přímo žalobkyni a byly uhrazeny (jednalo se o dodávku materiálu a práce spojených s pokládkou zámkové dlažby a stavbou zdi). Z emailové komunikace a SMS zpráv, jimiž byl na návrh žalobkyně proveden důkaz, plyne, že žalobkyně jednala se žalovaným. Nebyl navržen ani proveden žádný důkaz svědčící o tom, že žalobkyně před zahájením prací či v jejich průběhu jednala se právnická osoba c.z., s.r.o.

7. Úkolem žalobce je, aby v řízení tvrdil a prokázal, že mu svědčí právo na plnění, kterého se v žalobním petitu dožaduje. Právní posouzení důvodu, pro který může být žaloba úspěšná, je pochopitelně věcí soudu a je na něm, aby oprávněnost žaloby posoudil ze všech možných zákonných hledisek. Pokud zjistí, že lze na věc po právní stránce pohlížet jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve ho, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodujících skutečností a k nim navrhl důkazy ( a) odst. 2 ), a teprve následně rozhodne. Neznamená to však, že by měl poučovat účastníka, že jeho vylíčení rozhodujících skutečností a navržené důkazy a jsou v rozporu s žalobními tvrzeními, na kterých svůj požadavek staví.

8. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 226 500 Kč s odkazem na bezdůvodné obohacení a ve skutkové rovině tvrdila, že se žalovaným žádnou dohodu neuzavřela, plnila mu, aniž k tomu byl jakýkoli důvod. Již její vlastní vylíčení rozhodujících skutečností však tomuto tvrzení odporuje. Žalobkyně svou účastnickou výpovědí i předloženou korespondencí (zejména vzájemná komunikace) naopak prokázala, že mezi účastníky dohoda o provedení díla existovala. Je nepochybné, že to byl právě a jenom žalovaný, koho žalobkyně s požadavkem na provedení díla oslovila, s kým výlučně komunikovala, kdo objednal zaměstnance a vyplácel je. Vzhledem k výpovědím účastníků, které byly v zásadě shodné, je nepochybné, že vůle obou stran směřovala k uzavření vzájemné smlouvy, že oba vycházeli z toho, že nějakou smlouvu uzavřeli a že na základě této smlouvy bylo plněno. Skutečnost, že část díla byla provedena a fakturována společností právnická osoba a této společnosti také uhrazena, na tom nic nemění. Žalovaný přímé platby potvrdil a vysvětlil je tím, že na přání žalobkyně byly v části díla dohodnuty dodávky právnická osoba c.z., s.r.o. To v písemném vyjádření potvrdila i uvedená společnost. Ostatně ani žalobkyně tuto skutečnost přímo nepopřela, pouze uvedla, že si na nabídku, že část díla provede společnost otce žalovaného, nepamatuje, což působí v kontextu celého dokazování nevěrohodně. Ještě dne 26. 3. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k plnění, ve které požadovala vrácení části peněz s odkazem na to, že zaplacené zálohy přesahovaly hodnotou provedené práce. Je tak evidentní, že nejméně do tohoto okamžiku byla přesvědčena, že má právní vztah se žalovaným. Jejímu tvrzení, že smlouvu o dílo ve skutečnosti uzavřela se společností právnická osoba, nenasvědčuje naproti tomu žádné zjištění obsažené ve spisu. Odporuje mu především účastnická výpověď, v níž uvedla, že s panem celé jméno žalovaného starším sice hovořila, nic s ním však neřešila. Její úvaha, že se žalovaným nebyla v žádném smluvním vztahu, že jejím smluvním partnerem byla právnická osoba c.z. s.r.o., o kterou opírá svůj žalobní požadavek, je tedy v přímém rozporu se všemi v řízení zjištěnými skutečnosti. Neprokázané zůstalo i tvrzení, že rozpočet zpracovala a dílo prováděla fakticky právnická osoba c.z. s.r.o. Na stavbě pouze pracoval otec žalovaného, s nímž žalobkyně nikdy nejednala. O poznámce v rozpočtu žalobkyně od počátku věděla, přesto jednala se žalovaným. Opakovaně ho vyzývala k vypořádání zaplacených částek, a to nejprve emailem ze dne 5. 1. 2021, v němž požadovala vrácení částky 150 000 Kč s odkazem na přeplatek zálohy, znovu dne 26. 3. 2021 prostřednictvím své právní zástupkyně žádala zaplacení částky 89 905 Kč s tvrzením, že za tuto částku fakticky práce neodvedl. Až dne 20. 4. 2021 změnila své stanovisko a vyzývala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení v částce 226 500 Kč s poukazem na to, že zjistila, že dílo zhotovovala společnost právnická osoba, s níž nemá žalovaný nic společného.

9. Podle se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získává majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Závazek z bezdůvodného obohacení však vzniká pouze v případě, že mezi účastníky neexistuje jiný právní vztah, v jehož rámci ukládá povinnost zvláštní právní norma. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení tak nastupuje, jestliže k plnění nemůže dojít v rámci konkrétního vztahu mezi účastníky a nepřichází v úvahu odpovědnost za škodu. Z obsahu spisu je zřejmé, že mezi účastníky existoval smluvní vztah, byť jeho podrobný obsah nebyl v řízení prokázán. Takové prokazování však bylo nadbytečné, neboť žalobkyně výslovně negativně vymezila předmět řízení tak, že nejde o provedené práce ani vady díla. Za tohoto stavu bylo nepodstatné, zda žalovaný provedl dílo v celém sjednaném rozsahu, zda mělo toto dílo vady, zda žalovaný žalobkyni řádně fakturoval, kdy tak učinil a o jaké šlo částky. S ohledem na vymezení předmětu sporu soud uzavřel, že mezi účastníky existoval smluvní vztah, na jehož základě bylo plněno, a proto musel žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle tak, že úspěšnému žalovanému náleží právo na plnou náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s bráněním práva. Jednalo se o náhradu za právní zastoupení za tři plné úkony právní služby a jeden poloviční úkon podle vyhlášky č. 177/96 Sb. ve výši 9 220 Kč za jeden úkon, čtyřmi režijními paušály podle citované vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH. Povinnost k úhradě nákladů v celkové výši 40 499 Kč k rukám právního zástupce vyplývá z ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.