Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 123/2022-60

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zvýšení výživného pro zletilé dítě

takto:

I. Rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací se mění, pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce tak, že vyživovací povinnost žalovaného se od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 zvyšuje na částku 6 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2022 dále na částku 5 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce k jeho rukám vždy do 15. dne v měsíci předem.

II. Pokud se žalobce domáhal výživného od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 v další částce 1 500 Kč měsíčně a dále výživného od 1. 9. 2022 v další částce 3 000 Kč měsíčně, žaloba se zamítá.

III. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 39 000 je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných společně s běžným výživným počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se mění, pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce tak, že vyživovací povinnost žalovaného se od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 zvyšuje na částku 6 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2022 dále na částku 5 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce k jeho rukám vždy do 15. dne v měsíci předem. II. Pokud se žalobce domáhal výživného od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 v další částce 1 500 Kč měsíčně a dále výživného od 1. 9. 2022 v další částce 3 000 Kč měsíčně, žaloba se zamítá. III. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 39 000 je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných společně s běžným výživným počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného stanovené naposledy rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací částkou 1 900 Kč měsíčně, a to od 1. 7. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodňoval změnou poměrů na své straně. Dne datum zemřela matka žalobce, se kterou žalobce žil po rozvodu rodičů. O žalobce a jeho dva sourozence poté pečoval otec (žalovaný). Problematická komunikace mezi účastníky vznikla po požadavku žalobce, aby sirotčí důchod byl vyplácen přímo k jeho rukám. Po vyhrocení vzájemných vztahů dne 1. 7. 2021 opustil žalobce společnou domácnost, zajistil si ubytování a nadále si veškeré životní potřeby zajišťuje sám. Výživné dohodnuté mezi účastníky původně ve výši 5 000 Kč měsíčně žalovaný žalobci přes opakované urgence nevyplácel a platil mu pouze ubytování na koleji. Až po zaslání předžalobní výzvy mu žalovaný dne 7. 3. 2022 zaplatil částku 11 536 Kč a ode dne 14. 3. 2022 platí na výživné měsíčně částku 5 000 Kč. Žalobce je studentem anonymizována tři slova ulice v obec s pravidelnými měsíčními výdaji mezi 15 a 17 000 Kč. Vzhledem k tomu, že jediným dalším příjmem žalobce je sirotčí důchod ve výši 6 322 Kč, výživné v uvedené výši neodpovídá jeho měsíčním výdajům. Přitom majetkové poměry žalovaného placení výživného v požadované výši umožňují. Žalovaný je majetný, disponuje pravidelným příjmem ze zaměstnání a je vlastníkem osobního automobilu a nemovitostí – pozemků, rybníka a domu, který obývá společně se svojí matkou a dalším synem jméno (bratr žalobce). Jedinou vyživovací povinnost má žalovaný k žalobci.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že žalobce společnou domácnost opustil, oproti tvrzením uvedeným v žalobě k tomu však došlo až dne 1. 11. 2021. Od listopadu 2021 tedy platí žalobci výživné ve výši, na které se účastníci dohodli, tj. 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný nesouhlasil ani s žalobcem tvrzeným důvodem odstěhování, podle jeho názoru se jednalo o„ frajeřinu“ ze strany žalobce, který svůj negativní vztah dával žalovanému najevo. Výhrady k chování žalobce a jeho přístupu k bratru jméno měli již vyučující na gymnáziu a družinářka na základní škole. Dále žalovaný uvedl, že i syn jméno od září 2022 zahájí studium na vysoké škole.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací byla zvýšena vyživovací povinnost žalovaného k jeho třem nezletilým dětem (trojčatům) – žalobci, jméno celé jméno žalovaného a jméno příjmení vždy z částky 1 400 Kč měsíčně na částku 1 900 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 1. 2012. V době původního rozhodování soudu žil žalobce s ostatními sourozenci ve společné domácnosti se svojí matkou, byl žákem prvního stupně základní školy s běžnými potřebami odpovídajícími věku. Žalovaný měl tři vyživovací povinnosti, byl zaměstnán s průměrným čistým příjmem 16 804 Kč měsíčně.

4. Z výpovědí obou účastníků řízení vyplynulo, že po smrti matky pečoval o žalobce a jeho sourozence žalovaný, s nímž sdíleli společnou domácnost. Tu žalobce opustil po neshodách vzniklých odlišným pohledem na fungování rodiny a otázky vzájemné komunikace jejích členů. Stanoviska obou účastníků jsou i v době rozhodování soudu zcela opačná, každý z nich shledává původcem problémů protistranu. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí v této věci je podstatná skutečnost, že žalobce již nežije se žalovaným v jedné domácnosti a nikoliv příčiny tohoto stavu, zaměřil soud dokazování na objasnění podstatné a mezi účastníky sporné otázky data odstěhování žalobce. K tomu bylo z výpovědí obou účastníků zjištěno, že fyzicky se žalobce ze společné domácnosti odstěhoval a většinu věcí si odvezl do nového bydliště dne 1. 7. 2021 Tomu odpovídá i obsah smlouvy o podnájmu bytu, kterou žalobce uzavřel s pronajímatelkou jméno příjmení a dalším podnájemcem jméno příjmení téhož dne. Část zbytných věcí, které žalobce ponechal v původním bydlišti, pak odstěhoval počátkem koncem října 2021, jak uvedl žalovaný. Již od 1. 7. 2021 měl tedy žalobce zajištěné vlastní bydlení, které užíval a hradil s ním spojené výdaje. I přesto, že část svých věcí žalobce ještě dočasně ponechal v původním bydlišti, vznikla žalovanému od tohoto data povinnost plnit vůči žalobci vyživovací povinnost ve finanční podobě, jelikož v té době ji již nekompenzoval svojí osobní péčí.

5. Žalobce vypověděl, že po odstěhování se dohodl se žalovaným na výživném ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný placení této částky přislíbil, fakticky však žalobci žádné peníze neposílal, pouze od 1. 9. 2021 platil žalobci ubytování na koleji. Po vyhledání právní pomoci a rekapitulaci skutečné výše nezbytných výdajů zaslal žalobce žalovanému v únoru 2022 výzvu k placení částky 8 000 Kč měsíčně. Tato skutečnost je prokázána také předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2022 doručenou dle poštovní dodejky žalovanému dne 22. 2. 2022, kterou žalobce vyzval žalovaného k placení výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2021.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný v období od 1. 7. 2021 do března 2022 zaplatil žalobci na výživném celkem částku 13 536 Kč 2x 1 000 Kč zaplatil žalovaný v červenci a srpnu 2021, zbývající částku 11 536 Kč zaplatil žalovaný žalobci jednorázově dne 7. 3. 2022 s tím, že se jedná o výživné za měsíce listopad a prosinec 2021, leden a únor 2022 snížené o celkovou částku kolejného, kterou žalovaný do té doby zaplatil. Žalobce uvedl, že v tomto období představoval jeho příjem pouze sirotčí důchod, půjčky od příbuzných, bývalého přítele matky a příjmy z příležitostných brigád. Skutečnost, že žalobce žalovaného opakovaně bezvýsledně vyzýval k placení dohodnutého výživného, vyplývá také z obsahu jeho SMS zpráv zasílaných žalovanému, zejména ze zpráv ze dne 15. 10. 2021 a 3. 12. 2021. Od března 2022 do doby rozhodnutí soudu žalovaný žalobci platí výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.

7. K poměrům žalobce bylo z potvrzení anonymizováno ulice v obec ze dne datum zjištěno, že je studentem prezenčního studia magisterského studijního programu anonymizováno 9 slov; v době rozhodování soudu studuje ve 3. ročníku. Měsíční příjmy žalobce sestávají z výživného placeného žalovaným ve výši 5 000 Kč a ze sirotčího důchodu v aktuální výši 6 322 Kč (zjištěno z oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 3. 2022). Kromě staršího osobního automobilu žalobce nevlastní žádný hodnotnější majetek. Žalobce vypověděl, že každý měsíc vynaloží náklady na ubytování ve výši 3 500 Kč (podnájemné za byt) a 3 255 Kč (náklady na kolej), náklady na dopravu osobní i hromadnou ve výši 2 000 Kč, náklady na stravování ve výši 6 000 Kč a náklady na stravování v menze, náklady na sportovní aktivity ve výši 700 Kč, na nákup oblečení a hygienických potřeb, dále nakupuje učebnice a studijní pomůcky přibližně za 7 000 Kč ročně a platí povinné ručení ve výši 3 025 Kč ročně. S placením těchto výdajů žalobci pomáhají příbuzní, zejména babička z matčiny strany a známí, konkrétně rodina příjmení. jméno příjmení byla soudem vyslechnuta jako svědkyně. Uvedla, že její rodina se žalobci snažila pomoci v době po odstěhování od otce, kdy neměl peníze. V současné době žalobce přijíždí na víkendy (cca 2x měsíčně) i Vánoce. U rodiny svědkyně přespává a stravuje se, kupují mu dárky, o Vánocích mu takto dali peníze.

8. Žalovaný sdílí společnou domácnost s bratrem žalobce jméno a svojí matkou. Matka žalovaného pobírá dle sdělení obec anonymizována tři slova starobní důchod ve výši 14 762 Kč měsíčně. příjmení jméno studoval od podzimu 2020 do jara 2021 obec anonymizována tři slova anonymizováno obec. Po ukončení studia od července 2021 do března 2022 pracoval pro stejného zaměstnavatele jako žalovaný. Následně byl opět přijat ke studiu na vysoké škole. Podle potvrzení příjmení anonymizována tři slova je jméno celé jméno žalovaného od datum studentem prezenční formy studia programu Matematika, specializace Statistika a analýza dat a podle sdělení Úřadu práce ČR byl v evidenci uchazečů o zaměstnání veden od datum do datum, kdy nastoupil na soustavnou přípravu na povolání. Žalovaný dále vlastní osobní automobil a podle výpisu z katastru nemovitostí je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo pro anonymizována dvě slova, a to rodinného domu adresa se stavební parcelou číslo v němž je umístěna domácnost žalovaného, dále zahrad p. číslo p. číslo vodní plochy p. číslo lesního pozemku p. číslo. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného příjmení – právnická osoba vyplývá výše průměrného čistého měsíčního příjmu za období 12/ 2021 – 5/ 2022 v částce 23 838 Kč. Dle výpovědi žalovaného se jedná o jeho jediný příjem. Měsíčně platí zálohy na elektřinu, rozhlas a televizi částkou 1 935 Kč, internet částkou 299 Kč, pohonné hmoty částkou 2 000 Kč, úrazové pojištění částkou 392 Kč, dále čtvrtletně stočné částkou 248 Kč za osobu, platby za svoz komunálního odpadu částkou ročně 450 Kč, daň z nemovitosti částkou 2 400 Kč, pojištění nemovitostí částkou 4 572 Kč a povinné ručení částkou 1 801 Kč ročně. Dále platí výdaje za potraviny pro sebe a částečně pro syna jméno.

9. Podle , (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle o.z. přiznat, pokud oprávněný není schopen sán se živit, přičemž pro děti lze přiznat výživné i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení ( o.z.).

10. V projednávané věci se žalobce není schopen živit sám a soustavným studiem se připravuje na výkon svého budoucího povolání. Žalovaný jako jeho rodič je tak povinen zajišťovat jeho výživu. Pokud tak nečiní formou osobní péče zahrnující také placení nezbytných souvisejících výdajů, je povinen platit žalobci odpovídající finanční částku na výživném. Od původního rozhodování soudu před deseti lety došlo k výrazné změně poměrů zejména na straně žalobce, jehož odůvodněné potřeby výrazným způsobem vzrostly. Návrh na zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného je tedy důvodný.

11. Výši výživného, které je povinen žalovaný žalobci platit, je nutno určit podle § 913 odst. 1 o.z., podle něhož jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Shora jsou popsány majetkové poměry obou účastníků řízení. Lze shrnout, že žalobce měsíčně hospodaří s částkou 11 322 Kč tvořenou sirotčím důchodem a výživným vypláceným žalovaným, přičemž měsíční náklady, které žalobce udává tvořené především placením dvojího ubytování, cestovních nákladů a poměrně vysokých nákladů na stravování, tuto částku převyšují.

13. Žalovaný disponuje pravidelným příjmem ze zaměstnání v průměrné výši 24 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou běžné jak svojí skladbou, tak výší, žije ve společné domácnosti s matkou, která má rovněž pravidelný měsíční příjem ve formě starobního důchodu. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném placení výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně, vychází z předpokladu, že žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost, a to právě k žalobci. Dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost také k druhému synovi jméno, a to od 1. 9. 2022, kdy jmenovaný fakticky zahájil další studium na vysoké škole. K zániku vyživovací povinnosti rodičů dochází ze zákona v případě, kdy dítě již není odkázáno na výživu z jejich strany, tedy např. v případě ukončení studia a nástupu do zaměstnání, když dítě je již schopno živit se samo. Není však vyloučeno, aby vyživovací povinnost rodičů k témuž dítěti zanikla a následně byla obnovena, typicky právě v situaci, jaká nastala v projednávané věci, kdy bratr žalobce ukončil studium, rok pracoval a následně byl opět přijat ke studiu na vysoké škole. Dokazováním soud neučinil žádná zjištění nasvědčující tomu, že ze strany žalobcova bratra se jedná o úmyslné prodlužování studia, které by směřovalo nikoliv k jeho dokončení, ale k prodloužení doby trvání vyživovací povinnosti žalovaného. Situace, kdy první zvolená vysoká škola neodpovídá schopnostem či představám a požadavkům studenta, může reálně nastat. Kritériem pro trvání vyživovací povinnosti rodiče je skutečnost, že nové studium nese znaky cílevědomosti a soustavnosti, snahu o jeho dokončení. Pokud by tomu tak nebylo, nelze po rodiči požadovat, aby vynakládal finanční prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k přípravě na budoucí povolání dítěte. V dané věci to však není žalovaný jakožto povinný rodič, kdo by existenci své vyživovací povinnosti k synovi jméno zpochybňoval. Je to žalobce, který se domnívá, že žalovaný je vázán pouze vyživovací povinností k němu. Tento názor však soud ze shora uvedených důvodů nesílí, naopak dopěl k závěru, že opětovným zahájením studia jméno celé jméno žalovaného došlo k obnovení vyživovací povinnosti žalovaného k němu a žalovaný tak v době rozhodování soudu má vyživovací povinnosti dvě. Předpokladem pro platnost tohoto závěru je samozřejmě skutečnost, že bratr žalobce bude ve studiu na vysoké škole řádně pokračovat, což v době rozhodování soudu, kdy toto studium je v absolutním počátku, nelze s jistotou uzavřít. Nicméně případné ukončení tohoto studia by bylo důvodem pro určení nové výše vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci z důvodu změny poměrů na straně žalovaného.

14. Vyživovací povinnost žalovaného k synovi jméno však netrvala po celé žalobou uplatněné období. K jejímu obnovení došlo od 1. 9. 2022, jak je uvedeno výše. Při stanovení výše vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci od tohoto data soud vyšel ze zjištění, že jediným zdrojem, z něhož žalovaný svoji vyživovací povinnost k oběma synům plní, je jeho příjem ze závislé činnosti. Vzhledem k průměrné výši tohoto příjmu a k průměrné výši pravidelných výdajů žalovaného lze uvažovat o částce 8 000 Kč jako souhrnné výši obou aktuálních vyživovacích povinností žalovaného. Z toho vyplývá, že není v možnostech žalovaného plnit žalobci jím požadovanou částku 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný má totiž vyživovací povinnost k oběma synům, kteří se připravují na výkon budoucího povolání, nikoliv pouze k žalobci. Vůči synovi jméno žalovaný tuto vyživovací povinnost kompenzuje osobní péčí, zajištěním bydlení a stravy. I přesto je však v rozhodnutí o výši výživného k žalobci nutno zohlednit výdaje a náklady, které budou pro žalovaného s vytvořením adekvátních podmínek pro studium jeho bratra spojeny. Současně je však třeba zohlednit skutečnost, že odůvodněné potřeby žalobce jsou vyšší než u jeho bratra. Žalobce si sám zajišťuje a financuje veškeré své potřeby včetně bydlení a stravy. Je tedy spravedlivé, aby k němu žalovaný plnil vyživovací povinnost vyšší částkou, byť jsou oba bratři stejného věku. Za adekvátní soud v tomto případě považuje částku 5 000 Kč, kterou má žalovaný žalobci každý měsíc na výživu přispívat. Tato částka je maximem, jehož placením lze žalovaného ve vztahu k žalobci zatížit. Žalovaný nemá jiné zdroje, z nichž by mohl žalobci platit výživné vyšší. Nelze požadovat, aby žalovaný zpeněžil za účelem placení výživného své nemovitosti, v nichž má umístěnu domácnost; z těchto nemovitostí mu ani neplynou žádné výnosy, např. ve formě nájemného. Pokud za této situace nebudou příjmy žalobce plynoucí z výživného a z vypláceného sirotčího důchodu pokrývat jím uvedené výdaje, je na něm, aby se pokusil přizpůsobit výši výdajů své majetkové situaci, popř. zvážil možnost vhodné formy přivýdělku při studiu. V období od 1. 9. 2022 dále tedy bylo žalobě vyhověno co do částky 5 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit žalobci vždy do 15. dne v měsíci předem, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

15. V období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 měl žalovaný vyživovací povinnost pouze vůči žalobci. Přiměřená výše této vyživovací povinnosti pro uvedené období je 6 500 Kč měsíčně, když poměry účastníků v tomto období byly jinak obdobné. Tuto částku měl žalovaný platit k rukám žalobce, což řádně nečinil. Za období od 1. 7. 2021 do 7. 3. 2022 žalobci zaplatil pouze částku 13 356 Kč v částkách 2x 1000 Kč a 11 356 Kč. Mezi platby žalovaného za toto období nelze zahrnout zaplacené kolejné, neboť provedené platby kolejného si žalovaný zpětně odečetl z vyplaceného výživného za měsíce listopad 2021 až únor 2022 a žalobci tak za tyto měsíce vyplatil pouze výše uvedenou částku 11 356 Kč. Po tomto započtení plateb kolejného lze uzavřít, že tomto období tedy žalovaný žalobci na výživném zaplatil pouze částku 22 000 Kč (za 7/ 2021 částku 1 000 Kč, za 8/ 2021 částku 1 000 Kč, za měsíce 9-10 2021 částku 0 Kč a za měsíce 11/ 2021 – 2/ 2022 vždy po 5 000 Kč), přestože mu měl zaplatit částku 52 000 Kč (8x 6 500 Kč). Na tomto místě je nutno zopakovat, že žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobce již od data 1. 7. 2021, kdy se žalobce odstěhoval. V rozporu se svojí zákonnou povinností však žalovaný v období od uvedeného data do listopadu 2021 nezajišťoval potřeby žalobce svojí osobní péčí a svoji vyživovací povinnost mu nekompenzoval ani finančně. Od března 2022 zasílá žalovaný žalobci pravidelně částku 5 000 Kč. V období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 tedy vznikl žalovanému nedoplatek na výživném za měsíce 7/ 2021 - 2/ 2022 ve výši 30 000 Kč a za měsíce 3/ 2022 2022 ve výši 9 000 Kč (6 x 1 500 Kč), tzn. v celkové výši 39 000 Kč. S ohledem na výši tohoto nedoplatku soud umožnil splatit jej žalovanému ve splátkách splatných společně s běžným výživným po 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky. Tím je chráněn zájem žalobce na včasném splacení dluhu žalovaného. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

16. Nákladový výrok vychází z , když v řízení byl úspěšnějším účastníkem žalobce. Pro období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 bylo žalováno o placení částky 8 000 Kč měsíčně, žaloba byla úspěšná co do částky 6 500 Kč, tedy co do 80 % předmětu sporu. Pro období od 1. 9. 2022 dále bylo žalováno také o placení částky 8 000 Kč měsíčně, žaloba byla úspěšná co do částky 5 000 Kč měsíčně, tedy co do 60 % předmětu sporu. Aritmetickým průměrem byla zjištěna celková úspěšnost žalobce 70 %, tedy přibližně v rozsahu 2/3 předmětu řízení. Po odečtení 1/3 úspěchu žalovaného bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 1/3 vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty 5 000 Kč odpovídající tarifní hodnotě sporů ve věcech péče o nezletilé (rozsudek název soudu č.j. číslo jednací) dle , advokátní tarif (dále jen a.t.) a podle a a.t. ve výši 1 000 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání soudu dne 27. 7. 2022 v rozsahu dvou úkonů a účast na jednání soudu dne 15. 9. 2022), paušální náhrada výdajů stanovená dle a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto šesti úkonů právní služby, celkem tedy jsou náklady řízení žalobce představovány částkou 7 800 Kč, z toho 1/3 činí 2 600 Kč. Platební místo bylo určeno dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.